Někdy bývá obtížné rozlišit, kde končí PR text a začíná skutečný článek, to už víme dávno. Nedávno jsem narazila na text, který klade jinou otázku: co je ještě lenost, a co už vyslovená neschopnost, nebo dokonce podvod? Karel Ulík v Literárních novinách 42/2009 píše o divadelním festivalu v Chebu. Rozkolísaným jazykem o jednom představení za druhým: suchý soupis prostý hodnotících slov. A jeden má pocit, že to už někde četl… Ano, protože to není nic jiného než téměř doslova opsaná programová brožura. Posledního dne festivalu se novinář asi nezúčastnil, protože v konci výčtu udělal ze dvou tanečních sól jedno – kdo by mu to však vyčítal. Má toho jistě moc. Ještě že si aspoň pro brožuru do Chebu dojel. Nebo si ji nechal poslat poštou?
L. Slabá
V říjnu se Evropský parlament rozhodl dát najevo, že Rusko má problém se svobodou myšlení: Sacharovova cena připadne hnutí ruských obránců lidských práv Memorial. Svobodu – tentokrát projevu – parlament kriticky rozebíral též v souvislosti s členskými zeměmi EU, konkrétně Itálií. Jenže kritizovat ty, kteří nejsou přítomni, je vždy jednodušší. Jen těsnou většinou křesťanských demokratů, konzervativců a euroskeptiků byl proto zamítnut návrh rezoluce Zelených/Evropské svobodné aliance (zamítnuto 338 hlasy, 335 bylo pro), která odsuzovala nedostatečnou svobodu tisku v Itálii i fakt, že premiér Berlusconi vyvíjí nátlak politickými, ekonomickými a soudními prostředky. Podle návrhu rezoluce má tento vývoj dopady i mimo Itálii a ohrožuje základy demokracie i v nových členských zemích EU. Část poslanců také vyzvala Evropskou komisi, aby navrhla směrnici zaměřenou proti koncentraci médií v jedněch rukou. Neúspěšně.
F. Pospíšil
Ředitele pražské Galerie Rudolfinum Petra Nedomu chtěl v červnu 2009 z neznámých důvodů propustit nový šéf České filharmonie (to je příspěvková organizace ministerstva kultury, pod niž galerie patřila) Vladimír Darjanin. Za Nedomu se postavila veřejnost (viz A2 č. 14/2009) a očividně nekompetentní pan Darjanin ustoupil (přesněji, začal mohutně vyčkávat). Místo slibované tiskové konference se ale nyní objevila zpráva, že Galerie Rudolfinum přejde z područí Filharmonie do svazku s Uměleckoprůmyslovým museem. Darjanin tedy přišel o kus moci, nelogické spojení hudební a výtvarné organizace končí, ale. Galerie, která má v názvu Rudolfinum, má teď vedení v domě přes ulici a v budově Rudolfina bude platit nájemné, na něž si pan Darjanin veřejně brousí zuby. Navíc sídlo Uměleckoprůmyslového musea potřebuje rekonstrukci, na niž v nejhorším případě padnou i prostředky určené na program Galerie Rudolfinum. Třeba ne, to se uvidí. Nechápu především toto: proč v Rudolfinu pořád zůstává ten Darjanin?
K. Brávek
Letošní Královnin Turnay Poesie, pořádaný 20. října v pražském Klubu 2. patro, byl kromobyčej zdařilý. Ve dvou kolech v kategoriích epigram a litanie nebo elegie soutěžilo šest borců: Básník Ticho, Ondřej Linhart, Jaroslav Kučera, Michal Šanda a Vít Kremlička; šestý borec se vytratil a efektně zas přišel nečekán, ovšem jeho jméno všichni přeslechli. Královna Leontýnka II. vedla s kruhem rozhodčích dam turnaj v nebývalé bravuře – Poesie, Musa nejskromnější a nejmocnější, opět dokázala vyvést z monotónního šumlu každodennosti. Určitě proto odporná moc Poesii nejvíce nenávidí – marně; režimy zanikají, umění trvá. Turnaj byl upořádán svépomocí, bez čerpání dotací ministerstva kultury, a tím získal punc svěží neotřelosti. Vítězem letošního kola a regentem se stal Michal Šanda. Jaký kulturní státnický čin nynější regent ve svém funkčním období vyvede? Exregent Královny Poesie, ambasador Království Elegie…
V. Kremlička
Nedávno jsem na stránkách A2 psal o mediálním zneužívání pojmu „nepřizpůsobiví“. Neuplynul ani měsíc a už tu máme slovo nové, které, ač dosud hodnotově neutrální, získává kvůli psaní některých českých novinářů negativní význam a může se tak vbrzku stát hanlivým označením, jež lze obrátit proti kdekomu. V souvislosti s poslední policejní akcí proti českým rasistům totiž namísto přesného výrazu „neonacista“ nebo méně přesného označení „pravicový extremista“ začalo jejich roli suplovat slovo „aktivista“ bez přívlastku. V jedné řadě s pohrobky Hitlera se tak rázem ocitají ekologové, lidskoprávní aktivisté, ale třeba i akademici, kterým není lhostejný přístup státu k jejich oborům, a tak jsou aktivní a dávají o sobě vědět. Posunutým významem jednoho slova to většinou začíná a pěkné by bylo, kdyby to skončilo pokutou novináři deníku Právo Josefu Koukalovi za to, že si plete pojmy. V tom lepším případě. Ještě totiž zbývá možnost, že dobře věděl, proč právě tohle slovo použil.
L. Rychetský
V květnu 2009 byla vernisáž výstavy polského umělce Petera Fusse Achtung! v pražské galerii NOD. Výstava trvala půl hodiny a kurátor Milan Mikuláštík (mimo jiné, že se o případu vyjadřoval pro tento list) vyhozen. Na případ se zapomnělo a o tom, že novým kurátorem NOD, kde se dařilo politickému umění, se stal Jiří Machalický, už nepsal nikdo. Linhartova nadace je mistr v psaní zpráv ve stylu i délce haiku a jejich homeopatickém rozesílání. Galerii teď povede Jiří Machalický, proti kterému nemá nikdo nic, tím pádem je strašlivě zaměstnaný v několika dalších institucích. A bude zase klid, žádné Achtung.
M. Kropucha