Ad Zítra se bude šetřit všude (A2 č. 1/2009)
Rád bych se vrátil k analýze Jana Vávry, která se vskutku důkladně zabývá dopady současné finanční krize na kulturní sektor. Článek považuji za velmi kvalitní. Je však třeba upozornit na jednu nepřesnost, jež se v něm vyskytuje. Autor v textu několikrát zmiňuje takzvaný kreativní průmysl. Jde o termín, který je poslední dobou v Čechách s oblibou vyslovován, čteme o něm v médiích i v různých dokumentech, které se týkají kulturní politiky. Jeho používání v jednotném čísle je však nesprávné. Za prvé je tento termín přebírán z anglického creative industries (tedy plurálu). Za druhé, a to především, tento termín označuje shluk mnoha velmi různorodých odvětví. Ve Velké Británii je jich například celkem třináct. Společný je jim fakt, že v centru jejich konání leží větším či menším dílem kreativita, respektive takzvaná expresivní hodnota produkovaná kreativními procesy. Jinak ale může jít o velmi vzdálené oblasti lidské činnosti. Kolik společného má tvorba počítačových her s baletem? Proto důsledně v plurálu: kreativní průmysly.
Martin Cikánek
Ad minirecenze na knihu Náhoda a nutnost (A2 č. 46/2008)
Na stránkách vaší revue byla recenzována kniha Náhoda a nutnost – Jacques Monod v zrcadle dnešní doby, jejímž editorem je
doc. Anton Markoš. Jako editor řady Amfibios, kde jmenovaná kniha vyšla, mám za nutné se k velmi zvláštní „minirecenzi“ aspoň ve vší stručnosti vyjádřit. Kdyby pan básník knihu aspoň prolistoval, zjistil by, že kromě překladu jednoho klasického a vlivného díla biologického myšlení druhé poloviny 20. století obsahuje celá její druhá půle na cca 200 stranách soubor statí deseti přírodovědců či filosofů, kteří dílo kriticky analyzují z různých hledisek jeho obsahu, historického kontextu, resp. stanovisek současné biologie. To však čtenářům „minirecenze“ může klidně zůstat utajeno, na rozdíl od básníkových vlastních úmyslně triviálních veršů a zcela nesouvislých vzpomínek na gymnaziální studia. Básníkova elementární nekompetence vyplývá i ze zavádějícího řečnického označení knihy jakoby za „středoškolské kompendium“; o důvodech vydání a kritiky Monodovy práce se přitom píše hned na prvních stranách. Jaký smysl má vydávání a kritické komentování klasických děl
z dějin vědy, může jistě být básníkovi ukradeno, co ale redakce – při jinak chvályhodné snaze občas v kulturní revui zohledňovat i práce z oblasti filosofie a dějin přírodních věd – sleduje zahrnutím takové očividně komické kreace do rubriky minirecenzí a co tím chce svým čtenářům přinést?
Tomáš Hermann
Ad Eskalátor (A2 č. 1/2009)
O příznivcích Václava Klause se často říká, že si svého oblíbence zbožšťují. Mnohem silněji ovšem toto zbožštění zřejmě prožívají jeho odpůrci. Jak jinak si vysvětlit poněkud hysterické útoky na Klausův článek v Lidových novinách o Cestě Cormaka McCarthyho? Je to těžké – máte nějakou knihu rádi, jste přesvědčeni o její kvalitě, ocenění ji přejete… Ale jak je možné, že se o ní kladně vyjadřuje takový satan? Někde musí být chyba – přece si nemůže myslet totéž co vy, to se ze světa úplně ztrácí rozlišení dobra a zla. Aby se vám z toho nezavařila hlava, musíte proto všechny upozornit, že sice má dobrý vkus, ale jinak je úplně hloupý. A tak mu Ladislav Nagy v Reflexu udělí Never more a šéfredaktorka A2 Libuše Bělunková rovnou mluví o Klausově „školním referátu“, který „jen ukázal další fasetu autorova všeumětelství, za něž se nevinný čtenář trochu stydí“. Kdyby byl Klaus literární kritik, který opakovaně píše slabé recenze, byl by výsměch na místě. Když však napíše příležitostný text (a patrně na výzvu redakce novin), svědčí nepřiměřená reakce víc o stavu mysli jejích protagonistů než o kvalitě Klausova článku. Zvláště pokud by za tento „školní referát“, ač není nijak oslnivý, mohla být A2 šťastná. Pro některé v ní tištěné recenze by totiž ve škole museli vymyslet novou klasifikační stupnici – pětka by na ně rozhodně nestačila. Zvláště vypečená je rubrika minirecenze, která je plná jen lehce rozepsaných anotací na knihy. Jeden váhá, koho dřív jmenovat za příklad. Budeme nespravedliví, takže budou jenom tři. Tak třeba u sborníku Veřejná archeologie II se čtenář od Miroslavy Gregorové dozví neuvěřitelnou informaci, že „kniha je určená především pro praktikující archeology, památkáře, úředníky státní správy či studenty archeologie“. I Andrea Fiřtíková nám o povídkách Martiny Růžičkové sdělí nevídanou věc: „Ve všech čtyřech prózách můžeme sledovat touhu hlavních či vedlejších postav nalézt, zvětšit či uchovat si svůj životní prostor.“ A popisuje-li Petr Gajdošík děj filmu Kočár do Vídně, přímo se rochní v „záložkové jazyce“: „z postav vytryskne jak očistný proud touhy po lásce a odpuštění, tak slepá nenávist a zničující zloba“. Nejvíc fascinující ovšem je, jak jsou tito autoři myšlenkově pevní: když se Malý čtenář na svém blogu pustil do nevalné úrovně minirecenze Dominiky Pospíšilové, opustila zhrzena po celých čtyřech příspěvcích svět literární kritiky. Přejme recenzentům A2, aby si vzali příklad aspoň z Klausovy neústupnosti, když už nám nejsou schopni sdělit něco konkrétního.
Jiří T. Král
Prodloužený termín Ceny Jiřího Ortena
Svaz českých knihkupců a nakladatelů prodlužuje letošní termín uzávěrky pro zasílání nominovaných titulů mimořádně do 28. února 2009. Jako nový organizátor chce do soutěže získat co nejvíce prozaických a básnických děl mladých autorů a z této literární ceny udělat prestižní událost současné kulturní scény. Cena je spojena s finanční prémií a udílí se autorovi prozaického či básnického díla napsaného v českém jazyce. Autorovi nesmí být v době vydání díla více než třicet let. Knihy mohou do soutěže nominovat nakladatelé, veřejné knihovny, redakce deníků a časopisů, rozhlasové a televizní stanice a instituce zabývající se podporou literatury a jejím šířením. Podmínkou je knižní vydání díla během roku 2008. Přihlášená díla je třeba v pěti výtiscích spolu s přihláškou zaslat poštou na adresu Sekretariát SČKN, P. O. Box 177, 101 01 Praha 1, nebo osobně doručit do sekretariátu SČKN, Klementinum 190, 110 01 Praha 1. Nový laureát Ceny Jiřího Ortena bude vyhlášen během pražského knižního veletrhu Svět knihy.
Luděk Blažek
Prodloužený termín soutěže pro překladatele
V Roce Zbigniewa Herberta, vyhlášeném polským Sejmem, vypisují generální konzul Polské republiky v Ostravě Jerzy Kronhold a redakce Listů soutěž pro překladatele z polštiny do českého či slovenského jazyka. Každý překladatel může zaslat nejvýše jeden vybraný esejistický text Zbigniewa Herberta (1924–1998), a to v překladu do češtiny nebo slovenštiny. Prosíme také o zaslání kopie polského originálu. Práce do soutěže zasílejte do 15. února 2009 na adresu Listů (Komenského 10, 779 00 Olomouc). Vítáme současnou zásilku e-mailem ([email protected]). Práce oceněné 1.–3. místem otiskneme v Listech. Na honorářích bude rozděleno nejméně 10 tisíc Kč – 1. cena 5 tisíc, 2. cena 3 tisíce, 3. cena 2 tisíce korun.
Václav Burian