Dung che sai duk chung gik ban
Režie Wong Kar Wai, 2008, 93 min.
MagicBox 2009
Snímek je obnovená premiéra filmu hongkongského režiséra Wonga Kar Waie z roku 1994, nyní opatřeného novou hudbou a v některých scénách přestříhaného. U nás tato verze vychází pod doslovným překladem původního názvu, avšak mezinárodně známější je jeho anglický titul Ashes of Time. Wong Kar Wai, který platí za nejvýraznějšího autorského filmaře Hongkongu, se zde obrátil k populárnímu asijskému žánru wu-
-sia, což je čínská obdoba šermířských příběhů, kde hrdinové disponují nadpřirozenými schopnostmi (příkladem je snímek Tygr a drak). Žánrové postupy ale přizpůsobil vlastní tvůrčí metodě, pro niž je typické rozbití časoprostoru děje a střídání různých technik a rychlostí snímání. V tomto ohledu představuje Na východě ďábel jeden z Wongových filmařských vrcholů. Oproti přímočarosti a přehlednosti typických wu-sia filmů snímek sleduje komplikovanou, záměrně chaotickou zápletku, v níž ústřední roli hrají pro režiséra charakteristické motivy dvojnictví, času a míjení lásek. Přesunutí místa děje z velkoměsta do otevřené krajiny vedlo také k proměně režisérových typických metafor. Příznačné je to zejména pro obrazy zrcadlení, jehož zdrojem už nejsou barová zrcadla, ale vodní hladina. Celková nepřehlednost je typická i pro scény šermířských soubojů, jež jsou snímány v extrémních detailech spojených prudkými střihy.
Antonín Tesař
Alice ve městech, Americký přítel, Falešný pohyb, Stav věcí, V běhu času
Alice in den Städten, Der Amerikanische Freund, Falsche Bewegung, Der Stand der Dinge, Im Lauf der Zeit
Režie Wim Wenders, 1974–1982, 110, 121, 100, 121 a 176 min.
Levné knihy 2008
Doba sedmdesátých let byla pro nedostudovaného lékaře a filosofa Wenderse obdobím hledáním sebe sama, ovšem hledání výrazně ovlivněného americkou kulturou. Jeho filmy z této doby tak spojuje motiv nápoje Coca-Cola, rocková muzika a někteří hrdinové svým jednáním připomínají osamělé kovboje brázdící nehostinnou krajinu. Patrná je jeho záliba v road movie, kdy odcizená města parafrázují westernová městečka, do nichž ústřední hrdina přijíždí jako nezvaný a neznámý a jediné souznění se mu podaří navázat s jemu podobnými. V prvním snímku je to malá Alice, jejíž rodiče opouštějí Spojené státy a nenacházejí domov v Amsterodamu ani jinde. Filmy Falešný pohyb a především V běhu času vyprávějí o domově, neuchopitelném, nestabilním, rozechvělém. Ukáže se, že není tak težké jej nalézt, těžší je nepodlehnout deziluzi a neztratit touhu hledat. Pátrání vyžaduje zvláštní přístup k času a Wenders ve svých snímcích nepodléhá pokušení jeho plynutí manipulovat, krátit ve prospěch divácké snesitelnosti. Dílo Americký přítel má se Spojenými státy ještě pevnější vazby, odkaz na kovboje se tu objevuje explicitně (Dennis Hopper); film balancuje na pomezí dramatu a thrilleru. Snadno lze podlehnout dojmu, že tvorba Wima Wenderse se utápí v depresích; skrývá však (často nečekaně) vtipné momenty a snímkům nechybí vedle jízlivosti ani smířlivost k vlastním hrdinům.
Lukáš Gregor
Él
Režie Luis Buñuel, 1953, 100 min.
Levné knihy 2008
Další Buñuelova variace na postavu staršího váženého bohatého muže (samozřejmě katolíka), který má dvojí tvář. Okolní společností je Don Francisco uznáván jako morální autorita, ve skutečnosti nám tvůrce postupně odhaluje jeho pitoreskní a děsivou tvář, zejména ve vztahu k podstatně mladší manželce Glorii. Buñuel dokázal vycizelovat scénář, vedení herců i režijní postupy do takřka ideálního tvaru, filmové vyprávění se skvělými hereckými výkony se odvíjí v železné logice. To vše ve své době přispělo k úspěchu u laické i odborné veřejnosti a k nominaci na hlavní cenu festivalu v Cannes v roce 1953. České DVD má průměrný obraz i zvuk, titulky jsou bezchybné. Zarazilo mě ale svévolné ponechání originálního názvu filmu, který je v naší filmové literatuře už po několik desetiletí uváděn pod českým názvem On.
Petr Gajdošík
John Zorn
Crucible
Tzadik 2008
Newyorský saxofonista a skladatel bývá v posledních letech zmiňován spíše v souvislosti s tvůrčím ustrnutím. Existuje však několik výtečných výjimek a jednou z nich je i nová deska Crucible. Nahrál ji s triem, s nímž v roce 2006 spolupracoval na alchymistickém albu Moonchild. Zornův saxofon doprovází baskytarista Trevor Dunn (Melvins nebo Mr. Bungle) a bubeník Joey Cohen (Masada). V zásadě jde ale o kvarteto, protože hlas Mikea Pattona je zde plnoprávným nástrojem. V této sestavě se Zornovi podařilo navázat na své nejlepší desky se sestavami Painkiller a Naked City – skloubil hardcorový a místy až metalový basový základ s freejazzovým saxofonem a ostrými tvárnými bicími, přičemž Pattonovy glosolalické hlasové exploze, excitovaný jekot a podmanivý šepot latinsky znějících slov dodávají hudbě temně blouznivou atmosféru. Vrcholem tohoto pojetí je album Six Litanies for Heliogabalus, věnované Antoninu Artaudovi. U čtvrtého alba Crucible se jedná spíše o dovětek k předchozím deskám, ovšem stále na vysoké úrovni. Nová deska je melodičtější než ty předchozí, najdeme zde jemné odkazy na klezmerovou Masadu (Almadel, Witchfinder) nebo překvapivou poctu Led Zeppelin s hostujícím kytaristou M. Ribotem (9x9). Hudební alchymický tyglík dokazuje, že avantgardní jazz v různých mutacích stále žije a že Zorn je pořád schopen vytvořit album, v němž lze spatřit odlesky jeho nejlepších let.
Karel Kouba
Build Castles Out Of Matchsticks
Secret Land
Trace 2008
Po dlouhé době se hlásí o slovo vydavatelství Marka Bleazleyho z Rothko a přináší novinku v klasicky minimalistickém duchu. Snivá nahrávka Secret Land míří tentokrát do kanadského Ontaria za mladičkou Anne Sulikowski, která si říká Build Castles Out Of Matchsticks. I ona spadá do čerstvé generace hudebníků, kteří čerpají jak z showgaze vlny kytarovek přelomu osmé a deváté dekády minulého století, tak z ambientního nezávislého elektra vzor Autechre. Anniny základní stavební prvky jsou statické, leč maximálně atmosférické smyčky, automatický bubeník a tu a tam drobné klávesové ornamenty, stejně minimalistické jako řídké podloží, které překrývá i vokál protagonistky. Jako by se obraz neznámého rockera ve svém pohybu desetkrát zpomalil a rozostřil, jak to známe třeba ze stylových klipů Specimen 3 nebo i domácí Ecstasy of St. Theresa. Na takovém vizuálním i pocitovém podkladu pak autorka rozehrává své hrátky v zamrzlém časoprostoru. Sní o přicházejícím jaru, stejně jako polozapomenutí Slowdive na svém mistrovském albu Pygmalion. Rytmy se s přibývajícím časem pomalu noří do hutné hlukové mlhoviny, ambientního polštáře nekonečného snění.
Pavel Zelinka
Sestry Steinovy
Měsíček svítí
Indes MG 2008
Čtvrté album sesterského dua je vyvedeno ve slušivém digipacku, do něhož je vložen booklet s texty písní s kresbami Terezy Říčanové. Deska sestává z šestadvaceti lidovek o délce od půl do tří minut. I když je výsledných 40 minut snesitelných, přílišná roztříštěnost postupně otupuje posluchačovy smysly a někde v polovině začíná deska trochu nudit. Skladby lze rozdělit do tří skupin: lidové písně víceméně v původní verzi (Ej lásko, lásko, Ó řebíčku), kusy zpívané dětským sborem (Kalamajka, Měla babka čtyři jabka) a skladby, které znějí moderně. Jako podklady jsou využity elektronické bicí nebo nejrůznější ambientní zvuky (Tálinskej rybník, Nezacházej, slunce). Dráždivě působí dvojhlasem nazpívaná Vyletěla holubička, kde jeden hlas zpívá o něco opožděně za druhým, nebo Černé oči, jděte spát s bohatým akusticko-elektronickým doprovodem. Trochu zbytečná je „karaoke“ (tedy bez zpěvu – udělej si sám) verze Horo, horo, vysoká jsi. Ostatně vypustit by se mohla i většina skladeb s dětskými sbory, které lidové písničky nikam neposouvají a působí vypočítavě. Kdyby si Sestry najaly producenta, mohl být výsledek přesvědčivější.
Jiří G. Růžička