Pražský projev amerického prezidenta Baracka Obamy byl něčím mezi uměleckou show a politickým divadlem. Vzbuzoval nadšení, spojené s vnímáním něčeho, co tu ještě nebylo a co překračuje dávno vymezené hranice (to je také definice Vznešena); oslovoval patosem a étosem, které z projevů českých politiků vymizely jako zbytečné haraburdí.
Estetika se v Obamově projevu spojovala s proklamativní politickou etikou, souhra gest a řečnických technik s apelativním obsahem, jemuž vévodily věty jako – „jsme tady, abychom řekli, že to dokážeme“; „pravidla se musí dodržovat“; „slova musejí zase něco znamenat“. Jazyk politiky se tu slyšitelně překrýval s řečí marketingu a reklamy, připomeneme-li si třeba dvacet let starou reklamu firmy Adidas (If you want you can – Když chceš, dokážeš to), bije to do očí. Právě pro tento kalkul je Obama nejčastěji kritizován jako sofistický řečník, který sice vládne rétorickou technikou, do níž umí zabalit líbivá slova, ale právě jako jeho dávní řečtí učitelé se pramálo stará o uskutečňování či možnost reálného naplnění slov.
Prober se! Vrať se na zem! – doporučil Obamovi po projevu v Praze Wall Street Journal v dosud nejdrtivější kritice působení nového prezidenta. Známý konzervativní deník upozornil právě na nerealističnost Obamova řečnění, které se vyznačuje tím, že vykresluje svět takový, jaký nikdy nebude. Politika, shrnuje WSJ, je pragmatická činnost, kde se počítá jen to, co doopravdy je „tady a teď“. Vize jsou krásné, ale s realitou nemají co dělat, ba dokonce jí někdy škodí, to když místo tvrdého zadupání na Severní Koreu prezident navrhuje další jednání.
Obamova kariéra stojí a padá s idealistickým nábojem. Politické hnutí, které Obama během demokratických primárek vytvořil, je poháněno právě myšlenkou, představou, že politika se může změnit tím, že „velká slova“, kterých má každý americký prezident plné kapsy (vzpomeňme na Bushovy projevy přeplněné svobodou, pravdou, dobrem a zlem nebo darebáckými režimy), začne každý, tedy i politici, brát vážně. Neboli: že z nich začne vycházet při vlastním rozhodování (např. řekne-li se svoboda, právo, řád, pak všude a pro každého atd.).
Americe není toto idealistické až náboženské nadšení cizí. Splnit si svůj sen o bohatství, úspěchu, štěstí, spravedlnosti – to je přece motor Ameriky. Bez tohoto idealismu by se o Americe nikdy nemohlo mluvit jako o Novém světě. Jak podivné je, že tento idealistický základ americké společnosti přehlédne právě tradicionalistický deník zaměřený na byznys, na symbol možnosti naplnění amerického snu!
Obama je idealistický sofista v jiném smyslu, který obvykle při probírání řečnického umění ve starém Řecku bývá opomíjen. Sofisté jsou líčení jako šarlatáni svého druhu. Jejich kouzla jsou ovšem z tohoto světa: jsou to techniky tvoření a skládání slov, jejich řazení do větších celků, metody výrazu a herecké sugestivnosti, systémy argumentů. Je tu ale ještě jiná sofistika, kterou shrnuje věta – činit slabší logos silnějším.
Magická moc přesvědčovacího umění, které je jádrem politiky, ačkoliv se zdá, že tímto jádrem je rozhodování a čin v konkrétním sporu, spočívá v tom, že i zdánlivě nerealistické věci, které se v pragmatickém světě každodenního obstarávání a pachtění jeví jako čirá fantazie a hloupost, se mohou nakonec uskutečnit. A to jenom proto, že je démos (lid, masa, dav) díky výmluvnosti politika-sofisty vezme za své. Idealistická bláznivost, logos, který je vůči tvrdému obecnému mínění na první pohled naprosto bezbranný, se nakonec překvapivě prosazuje.
Takový sofistický řečník není žádný populista, protože nenadbíhá obecnému mínění, skepsi politických cyniků, že s věcmi nejde pohnout, neboť svět bude vždy zlý a nespravedlivý. Sofista tohoto druhu kráčí v opačném směru, nabourává zaběhnuté stereotypy, láme zdravý selský rozum ve jménu ideálu, který lze naplnit, když budeme chtít. Slabší logos – idea se stává silnějším tím, že si jej přivlastňuje stále více lidí.
Obamův pražský projev ukázal, že v menším okruhu „městské komunity“ by to nemusel být zase takový problém (vrací se tu otázka po množstevních mezích demokracie). Přímý kontakt se sofistickou hvězdou byl nejlepším důkazem o jeho přesvědčivosti. Globální působení tohoto sofistického charismatu už tak bezproblémové není, protože mediální zprostředkování vždy po čase vytváří dojem, že jde ryze o démonický efekt média, který Obama pouze ovládá lépe než ostatní.
Ale i tady platí, že realita bude nakonec to, co za realitu přijmeme. Realita není v podstatě jiná, než jakou ji chceme mít. Idealismus, ani ten politický, se v takovém kontextu nejeví jako bláznovství somnambula, nýbrž jako aktivní přístup ke světu. Probuďte se a vraťte se na zem, kde i slabší logos může být silnějším.
Autor je komentátor Hospodářských novin.