Je to největší popelka českého divadla – co to je? No přece opera. Operní repertoár domácích kamenných scén stojí až na čestné výjimky na klasice a potácí se v reziduích inscenační estetiky 19. století. Ob rok to s plnou parádou vyhřezne na Festivalu hudebního divadla Opera (bienále), přehlídce regionálních operních domů. Už to: opera má u nás jediný festival, který se koná jen jednou za dva roky a bez zahraničních hostů. I nový cirkus, ač tu není domovem (a opera má v českých zemích dlouhou tradici), již má reprezentativní mezinárodní festival (naštěstí) každoročně. Zatímco na převážně činoherních nebo převážně tanečních festivalech či v běžné dramaturgii neoperních divadel se občas přece jen objeví nějaká ta hostující zahraniční inscenace, opera zvenku se k nám takřka nedováží (nepočítám filmové přenosy). Výjimkou jsou občasné mezinárodní koprodukce pražských nebo brněnských operních scén. A nezávislé scény a soubory? I’m sorry, I don’t understand.
J. Bohutínská
Vstupujeme do volebního roku, který ale neslibuje velké změny. Před květnovými parlamentními a podzimními senátními a místními volbami nás budou politici přesvědčovat, že právě jejich strana zaručí lepší vývoj společnosti a jejího hospodářství. Budou (správně) říkat, že takhle už to dál nejde. A (nepravdivě) že se stávající šlamastykou nemají nic společného. Rozpočet s rekordním schodkem 163 miliard korun přece přinesla úřednická vláda a za nezaměstnanost může globální krize. O tom, že hlavní podíl na schodku, činění i nečinění „vlády úředníků“ a na špatném hospodářství mají největší strany, které na státu dlouhá léta parazitují, asi mluvit nebudou. Ani o tom, že předvolební boj jen předstírají, aby po něm mohli společně vytvořit silnou vládu, po níž volá Václav Klaus. Od ní ovšem zásadní reformu politického systému čekat nelze.
F. Pospíšil
Přiznám, že po 15 minutách Trierova Antikrista mě režisérova cynicky sentimentální perspektiva otrávila natolik, že jsem z projekce odešel, stejně jako kdysi z finále Tance v temnotách. Filmy Larse von Triera, toho zvrhlého Mozarta současného filmu, kalkulují s latentním masochismem diváků. To nyní uváděný Cameronův Avatar spoléhá na úplný opak: na libidózní opojení velkorysou epikou, kombinující základní lidské emoce s vyspělou technologií. Pod vrstvou přímočaré popkulturní zábavy nese srozumitelnou zprávu o společnosti, jejímž je kulturním produktem. Cameronův Terminátor vyjadřoval strach Američanů z jaderné apokalypsy, Avatar lze číst jako doklad o traumatech, zaměstnávajících americkou kulturu všech úrovní. Je tu genocida domorodců, džungle vietnamské války i závislost na vnějších ropných zdrojích – a k tomu kritika amerického globálního imperialismu. Cameron má nadání zachytit dobovou atmosféru a upozornit na klíčová společenská témata. V tom snese srovnání s artovými tvůrci, usilujícími oslovit nesourodou vrstvu tvořenou intelektuály a kulturními snoby.
O. Kavalír
Která hudební alba vás zaujala v roce 2009? Redaktoři Lidových novin nejvíce doporučují Iggyho Popa, Brucea Springsteena, Toma Waitse, Leonarda Cohena, Boba Dylana a Nirvanu. Z novějších počinů (a přístupů) najdeme v jejich žebříčku jen nepříliš povedenou superskupinu Dead Weather a všeobecně adorované Animal Colective. A proč z české scény vybrali Jamese Colea neboli Kapitána Lásku? Asi že „album pracuje mimo žánry…“. Z této sestavy tak odvážně vyčnívá jen kapela Sporto. Z výběru redaktorů zmíněného deníku to skoro vypadá, že se v hudbě nic zajímavého nestalo nejen v roce 2009, ale mrtvo je už dvacet let.
J. G. Růžička
Loni bylo odejito ze zaměstnání mnoho českých novinářů, včetně redaktorů kulturních rubrik. Někteří si jen vyměnili místa, jiní jsou na volné či zcela jiné noze. Stejný objem práce (což se u nás měří prvobytně pospolně pouze počtem vytištěných znaků) nyní provádí méně lidí. Výsledek je, že redaktoři píší většinou všechno sami a rychle, jejich reflexe umění se scvrkává v glosy a fejetony o vlastních vágních pocitech. Zbylé místo se zaplňuje bytnícími zprávami z ČTK. Ta vydala mj. soupis očekávaných kulturních událostí v ČR a ve světě v roce 2010. Vsadím se, že se dočteme ve všech denících o vystoupení ruského armádního souboru Alexandrovci v Plzni, Praze, Hradci Králové a Brně (leden), o premiéře komedie Zdeňka Trošky Doktor od jezera hrochů (únor), koncertu německé skupiny Scorpions v O2 areně v Praze (březen), Udílení cen Akademie populární hudby Anděl 2009 (duben) a o vystoupení pěveckého dua Eva a Vašek na akci Májová setkání pod Řípem (ještě tam budem).
K. Brávek
Přišel jsem si do redakce A2 pro recenzní výtisk, který tu nebyl. Probírám se tedy hromadou PF 2010. Jsou tu v zásadě tři druhy. Honosné (nadace, zahraniční instituce žijící z grantů, mediální agentury), skromnější a konzervativní (muzea, tuzemské festivaly, zahraniční instituty působící u nás) a dojemné výrobky na prehistorických počítačích s prehistorickými programy (spisovatelé, recenzenti, přátelé). Humor víceméně žádný. Do své mailové pošty zas i od cizích lidí letos dostávám nebývalé množství skenů dětských kreseb a fotografií domáckého bezpečí. Co z toho plyne? Přání do nového roku: mnoho radosti, sil a žádné ústupy z veřejného prostoru do kuchyní! To už tady bylo.
J. Obruč