Ve zpravodajství z klimatické konference v Kodani zanikla skutečnost, že veřejnost podporuje omezení exhalací. Ale nejen to. Na této dvojstraně přinášíme dva reportážní texty z prostředí demonstrací v hlavním dánském městě. Zcela se neprotnuly.
Akce Lidská povodeň, kterou jako součást kontrasummitu pořádala organizace Přátelé Země (jejím členem je v České republice Hnutí Duha), začala 12. prosince 2009 ráno. U kodaňského hlavního nádraží se shromáždilo pět tisíc lidí. Organizátoři jim rozdali modré pláštěnky, aby s jejich pomocí vytvořili iluzi vodní spousty. Akci zahájil předseda Přátel Země Nnimmo Bassey a v podstatě zopakoval myšlenku z transparentů a skandovaných pokřiků: nemá smysl, aby rozvinutý svět pokračoval ve znečišťování a tvářil se, že to může vynahradit výsadbou plantáží v chudých zemích nebo jinými pochybnými projekty. Snížit emise lze jedině omezením spalování fosilních paliv.
Pánové, paní a my demonstrujeme
Účastníci Lidské povodně zaplavili ulice města. Pláštěnky dorazily před polednem na náměstí před dánský parlament, kde pohltily i pódium, na němž fiktivní burziáni nabízeli povolení k vypouštění emisí výměnou za investice do jaderných elektráren, výsadby plantáží nebo zachytávání a ukládání uhlíku. Burzu zakryl transparent s heslem: Klimatickou spravedlnost. Teď!.
Hodinu po skončení „povodně“ začala na tomtéž náměstí hlavní sobotní demonstrace, organizovaná koalicí nevládních organizací. Náměstí se rychle zaplnilo, zástup přetékal do přilehlých ulic. Počet příchozích lze těžko odhadnout, na první pohled dav vypadal stejně mohutně jako před dvaceti lety v Praze. Velká část účastníků nemohla slyšet zahajovací proslovy a pouze čekala na pochod k Bella Centru, místu konání konference OSN. Ten začal po druhé hodině odpoledne.
Na první pohled nás zaujala různorodá skladba účastníků pochodu. Evropané (samozřejmě hlavně Dánové) měli mírnou převahu. Podstatnou část tvořili pánové a paní ve věku kolem šedesáti let. Nebylo lze přehlédnout početné skupiny Asiatů. Exiloví Tibeťané pod tradičními vlajkami poutali pozornost zpěvem a velkým transparentem, který varoval, že vedle politické situace je jejich vlast ohrožena i táním himálajských ledovců. Lidé z jihovýchodní Asie se fotografovali s policisty. Tempo pochodu určovali bubeníci z různých kontinentů. Vtipnou dekorací byl vůz Greenpeace, na němž loutky s tvářemi předních politiků ovládal byznysmen dvojnásobného vzrůstu.
Účastníci pochodu po pěti kilometrech došli k prostoru před pódiem, který od Bella Centra odděloval drátěný plot. K demonstrantům promluvila bývalá irská prezidentka Mary Robinsonová, zástupce indiánských kmenů i zástupci řady nevládních organizací. Slovo dostali i předsedkyně a předsedové dánských politických stran, nikdo z nich nebyl vypískán.
Protestující se vraceli pěšky nebo přeplněnými vlaky zpátky do centra Kodaně. O srážkách policistů s radikálními zakuklenci a o zadržení stovek demonstrantů jsme se dověděli s několikahodinovým zpožděním. Ani dodatečně se nám nepodařilo zjistit, kdy a kde přesně ke konfliktu došlo. Bohužel pozitivní pocit z demonstrace, na níž desetitisíce lidí vyjádřily odhodlání řešit problém, který svět s klimatickou změnou má, částečně utlumily titulky českých zpravodajských serverů. Podle nich by se dalo soudit, že Kodaň byla v sobotu zmítána pouličními boji. Na vlastní oči jsme viděli ve stejný den na stejném místě početnou demonstraci, jejíž účastníci místo násilí hledali řešení. Ale koho to zajímá?
Krach, vyhazov; naděje
V Kodani po celou dobu konference bylo mnoho demonstrací i seminářů. Za všechny zmíníme aspoň paralelní konferenci nazvanou Klimaforum. V prostorech sportovního komplexu u kodaňského nádraží se uskutečnila série seminářů, které doprovázely tematické filmy, výstavy, prezentace nevládních organizací i vystoupení umělců. Dopady klimatických změn na zemědělství a zemědělce, tropické pralesy a jejich obyvatele nebo život žen ve třetím světě – to byla témata, o nichž přednášeli a diskutovali lektoři ze všech kontinentů.
Po našem odjezdu z dánské metropole probíhaly další veřejné akce nevládních organizací, jež volaly po zvýšení snahy státníků a vyjednavačů dosáhnout silné a spravedlivé dohody. Přátelé Země dokonce uspořádali krátký happening přímo v Bella Centru, na což OSN reagovala zákazem vstupu (řádně akreditovaným) zástupcům této nevládní organizace do jednacích prostor. Účastníci pouličních akcí zase byli často atakováni dánskou policií, která ztrácela na své předchozí rozvaze a klidu.
Přesto ukázaly veřejné akce v ulicích Kodaně to, co opakovaně potvrzují průzkumy veřejného mínění: lidé podporují omezování exhalací a přijetí závazných pravidel pro jeho realizaci.
Pro všechny účastníky veřejných akcí byl krach vyjednávání pochopitelně velkým zklamáním. Především státy odpovědné za většinu světových emisí skleníkových plynů neprojevily potřebnou ochotu k jejich snížení. Nicméně jsou i dobré zprávy: summit – který trval dva týdny – nabral docela slušné tempo v závěrečných 48 hodinách. Proto ekologické organizace požadují, aby politici se stejným úsilím pokračovali, dokud se nedohodnou na definitivní plánované smlouvě. Musejí jednání rychle dotáhnout až k plánované smlouvě o snižování exhalací s přesnými pravidly. Konkrétní, účinné, spravedlivé a závazné.
Odkládání přijetí globální dohody o snižování emisí nic nemění na faktu, že Česká republika je spoluodpovědná za probíhající změny klimatu a jejich dopady zejména v rozvojových zemích. Veřejné akce v Kodani a setkání s lidmi z rozvojových zemí jen znovu připomněly, že bychom měli začít u sebe – snižovat exhalace a podporovat ostatní státy a Evropskou unii ve stejných krocích.
Autoři působí v Hnutí Duha.