Pražská výstava Karlův most 2010 zaštítěná primátorem je k vidění na Kampě. Panely s reprodukovanými rytinami a fotografiemi mostu tvoří jakési zvětšené ábíčkovské leporelo. Asi uprostřed na vás z obalu zajímavostí vyskočí zvláštní bonbónek. Magistrát zde vysvětluje, že on opravu mostu opravdu nezfušoval, ba naopak! A to navzdory štváčům: „Je zcela nepochopitelné, že na podzim roku 2009 vznikla iniciativa směřující k zastavení obnovy mostu, založená na nepravdivých a zmanipulovaných tvrzeních…“ Další spílání „iniciativám a laikům“ je doplněno citátem z Kafky, aby bylo jasno, jak politikové spiknutím občanské společnosti trpí: „Někdo musel Josefa K. pomluvit, neboť byl, ač neprovedl nic zlého, jednou ráno zatčen. … O čem to mluví? Od jakého úřadu jsou? K. přece žije v právním státě, všude panuje klid, všechny zákony zůstávají v platnosti.“ Tož, taková koláž lidi jistě přesvědčí, aby se už neptali a byli vděční.
K. Brávek
Dne 20. 5. se uskutečnila demonstrace iniciativy Zachraňme Karlův most! a dalších sdružení „proti aroganci vedení pražské radnice“, a to na náměstí před pražským magistrátem. Primátor však tvrdil, že z magistrátu padá omítka, tudíž celý prostor, kde se obvykle demonstruje, byl tentokrát obehnán páskou. Motory tří náklaďáků s vysokozdvižnými plošinami řvaly naplno a několik chlapíků ometalo smetáčky prach z fasády. Takže nebylo slyšet, demonstrující byli vecpáni mezi parkující auta a u Klementina skupinka asi sedmnáctiletých chlapců s typizovanými transparenty „Lžete“ a „Aktivisty nepotřebujeme“ křičela: „Komunisti, táhněte do prdele!“ A ty metody rozbíjení demonstrací má magistrát odkud?
M. Korečková
„Doposud jsme byli zemí, kde si jiní plnili sny. Je na čase začít snít své vlastní sny,“ říká v závěru filmu Český mír, nové dokumentární komedie o stavu české demokracie, filosof Slavoj Žižek. Pomineme-li ironii, s níž tvůrci poukazují na vlastní „český sen“, který nabídli našemu národu, je to věta bolestně aktuální právě v dnešní mediální realitě politických kampaní a předvolebních bojůvek. Vzhledem k tomu, že velké strany vlastní sny neprezentují veřejnosti, ale místo toho se zaměřují na dupání po cizích a podobně činí pod maskou pubescentního humoru i „přemluvbabí“ umělci na internetu, nezbývá než si přiznat, že nakonec máme takové sny, jaké si zasloužíme. Poničené, importované nebo nechtěně karikující samy sebe. Vlasta Parkanová by mohla vyprávět. Tedy vlastně zazpívat.
T. Stejskal
Asi to nebyl šťastný nápad. Pákistánským přátelům, kteří pracují pro prestižní mezinárodní organizaci, jsem chtěla představit české pivo a kuchyni. Vybrala jsem známou hospůdku v pražské Opletalově ulici. Obsluha nám pivo donesla, od samého začátku ale dávala najevo, že nás nevidí moc ráda. I když jsme byli slušně oblečení a nechovali jsme se nijak nepatřičně. Po čase už jsem to nevydržela a číšníka se zeptala, co mu vadí. Chvíli váhavě pohupoval hlavou, nervózně mačkal propisku se stožkem účtenek, až nakonec řekl: „Vždyť přeci víte, s kým tady sedíte!“ A dodal: „Já se prostě nehodlám vracet domů bez výplaty.“ Výkladů jeho slov může být několik. Každopádně byl upřímný. Uvědomila jsem si přitom, že právě kvůli takovým postojům a chování číšníků do málokteré české restaurace nebo kavárny chodím ráda. Od svých kolegů třeba právě z Pákistánu se česká obsluha má hodně co učit.
M. Hanáčková
Počátkem května byla výrazně obohacena česká výtvarná scéna o Galerii Středočeského kraje neboli GASK v Kutné Hoře. Ještě před rokem tato instituce skomírala v pražské Husově ulici pod názvem České muzeum výtvarných umění a najednou tu máme druhou největší galerii v republice s více než 3 000 m² v poměrně novátorském pojetí po vzoru progresivních zahraničních galerií a také s nejmladším uměleckým týmem v zemi – v čele s hlavním kurátorem Ondřejem Chrobákem, šéfem Lektorského centra Ondřejem Horákem a ředitelem Janem Třeštíkem. Právě Třeštík stojí za koncepcí, která je „otevřená všemu, co je v umění kvalitní a zajímavé“. GASK též představuje několik děl ze své sbírky nevidomým (zdarma). Ti si tak mohou osahat poměrně abstraktní díla, jako je třeba Infantilní krajina (1947) Mikuláše Medka či středověkou Iluminaci s motivem těžby stříbra, pocházející z Kutné Hory 15. století. Tuto miniaturu prý pro galerii zakoupil v dražbě za 17 milionů korun středočeský hejtman David Rath. Vida, občas nese touha oslnit voliče i užitečné plody.
K. Boháčková
Prahu stál audit v jejích divadlech, který má ukázat, kde lze šetřit, 29 milionů korun (Hospodářské noviny 5. 5. 2010). Potřebuje to komentář? Praha podruhé: město chce nalít 50 milionů korun do sebereklamy v televizi, na internetu a v časopisech leteckých společností, aby přilákala turisty a investory. „Je nutné turistický ruch podpořit všemi možnými, dostupnými, známými prostředky, které jsme schopni vymyslet,“ citovaly Lidovky.cz (11. 5.) radního Ondřeje Pechu. Není lepší lákat na něco reálného? Na živou a proměnlivou kulturu? Na nezničený Karlův most? Na město nepřipomínající Disneyland? O unikátní prodejny s matrjoškami a ruskými čepicemi v srdci metropole zřejmě v oné reklamě nepůjde. Těším se, až magistrát představí analýzu, jak se reklama vyplatila, kolik turistů a jak bonitních přilákala. Miluje přece audity.
J. Bohutínská