Špatné výsledky ODS v parlamentních volbách a nevalné vyhlídky v podzimních komunálních volbách nutí jednobarevné vedení pražského magistrátu ke spěchu. Na zasedání zastupitelstva hlavního města 3. června zastupitelé modré strany narychlo schválili změny, které umožní výstavbu nové satelitní čtvrti v Pitkovicích, Březiněvsi nebo v Letňanech, pražského silničního okruhu v úseku Březiněves – Satalice, a to na úkor zahrádkářských osad, městské zeleně nebo kvalitní zemědělské půdy. Zastupitelé také schválili pokračování příprav zástavby pražských nádraží Masarykova a Smíchovského a nákladového nádraží na Žižkově nebo vybudování tunelů pro zahloubení magistrály pod Václavské náměstí v centru Prahy. Tyto změny byly schváleny mimo rámec projednávání nového územního plánu, zástupcům veřejnosti nebylo na jednání dovoleno vystoupit a námitky ekologického sdružení Arnika magistrát zamítl. Developerům a stavbařům spojeným s politiky tak zůstává naděje, že prosadí svou bez ohledu na podzimní rozhodnutí voličů.
F. Pospíšil
O předraženém monstru v podobě pražské haly O2 (outú) platí, že spolehlivě znehodnotí i to, pro co byla stvořena, tedy koncerty a hudební mejdany. Naposledy se to potvrdilo při koncertě skupiny Cypress Hill, což je legenda latino hip hopu a k záři pop-hopových hvězd typu 50Centa či Snoop Doga, kteří zde koncertovali dříve, má na míle daleko. Soulovým Assassinům punkového střihu by slušela spíš nějaká industriální hala nebo třeba velká Lucerna, nikoliv aseptické, turniketové prostředí Sazka Areny, jehož výběr svědčí o naprosté ignoranci pořadatele. V téhle hale se totiž nic nesmí a jste tu pod neustálým dohledem jakýchsi revizorů s vizáží osvalených mlátiček. Kam se hrabe metro. Jeden turniket střídá druhý, v celém prostoru haly se nesmí kouřit, což je zvláště pikantní v případě kapely, která se sama označuje za nejvyhulenější hudební těleso pod sluncem a marihuaně věnuje takřka každý druhý text svých písní. Pokud by se vám zachtělo si na vystoupení Američanů kubánského původu loknout kubánského rumu, nechte si zajít chuť. Nezaměnitelná hudba a rap přes nasazení Cypress Hill nutně prohrávaly boj s prostředím, jemuž by slušela snad jen nějaká novodobá spartakiáda.
L. Rychetský
Ministr kultury Fischerovy vlády Václav Riedlbach byl jedním z nejschopnějších úředníků na tomto postu po Pavlu Tigridovi – étos obou osobnotí je nesrovnatelný, ale co naplat, došli jsme od přelomových dob k éře rutiny a velikány, vyskytli-li by se jací, už účast v různě pytlíkovaných a podnikatelskými stíny obestoupených vládách ČR lákat nemůže. Zásadní problémy se vyjevily až nedávno, kdy časem tlačený pan Riedlbauch začal (nebo alespoň chtěl) vyměňovat ředitele příspěvkových organizací ministerstva kultury – Státní opery, Národní galerie, České filharmonie. Ne že by neměl pravdu v negativních částech svých rozhodnutí (odvolání pánů Darjanina a Knížáka je jako otevření okna v pořádně zatuchlé a prohřáté komůrce), ale řešení – kromě Státní opery – pokulhávají. Za manažery kultury je u nás totiž považována hrstka protřelých matadorů, manažerský dorost není dostatečně podporován a motivován a hlavně – systém příspěvkových organizací je pořád stejně těžkopádný. I když – myslím, že na něj brzy budeme s láskou vzpomínat. Na to však už V. Riedlbauch vliv mít nebude.
M. Juřica
Revitalizace pražského Klementina – sídla Národní knihovny – následuje namísto realizace Kaplického návrhu. Ten mne zprvu za srdce příliš nechytil (následná politizace již bohužel ano), spíše než do zelenavého blobu se mi nechtělo chodit do knihovny na Letnou. Pak jsem poznal několik zahraničních knihoven a jejich konfrontace se servisem té domácí je smutná. Jinde je knihovna přirozenou Mekkou, kde se můžu připojit k internetu a tím k informacím i k domovu. Kdo ale přijde do Klementina, největší tuzemské studovny, jako jednadvacátý (!) čtenář, už se k internetu nepřipojí. (Po urgencích byl údajně počet navýšen, ale já narazím skoro vždy na Hlavu XXI.) A pokud i náhodou na chvilku ano, k mailu se dostane jen přes webové rozhraní. Prý z bezpečnostních důvodů: z Klementina tak „nemůžete“ spamovat či oznámit mailem poplašnou zprávu, že v něm zuří revitalizace. To jistě patří k těm nejčastějším potřebám čtenářů. Nemohlo by v rámci přestavby dojít také k racionalizaci přístupu k wi-fi? Jak mi bylo sděleno, současné omezení není technický nedostatek, ale vědomá regulace. Tedy absence standardu, který mají dnes snad v každém McDonald’s. V rámci zlepšování se nyní wi-fi pokaždé okolo třetí odpoledne na chvilku zcela vypne. Asi se ajťáci vrátí ze svačiny, kde se probírají další stupně revitalizace.
F. Tomáš
Přesvědčit domněle „uražené a ponížené“ (tentokrát rozuměj seniory, matky, nezaměstnané, dělníky…) vůbec není levná záležitost. Svědčí o tom částka přesahující čtvrt miliardy korun, kterou podle analýzy společnosti Newton Media investovala ČSSD do předvolební inzerce. Tato zpráva je pro mne nejvýmluvnějším příkladem cynismu letošní kampaně. Hraničí ovšem v podstatě s černohumorným vtipem. Jako komentář mě nenapadá nic lepšího než šťavnaté, ač nenapravitelně otřepané české přísloví: jména hloupých na všech sloupích.
J. Bohutínská