K tématu vyvlastnění se tak trochu váže i osud osiřelých děl. V USA práva k osiřelým dílům zprivatizovala společnost Google smlouvou o vyrovnání s nakladateli – a tak je jako jediná může bez obav skenovat a šířit. U nás se o něco podobného v návrhu novely autorského zákona snaží kolektivní správci autorských práv (především OSA a Dilia), kteří cítí další, docela dobrý výdělek. Kdyby se autor náhodou objevil, svaz mu peníze vyplatí, když ne, což je pravděpodobnější, bude je po dobu pěti let mít na svém účtu kolektivní správce a každý rok si strhne režii 20 %. Co zbude, poputuje prý do státního kulturního fondu. Schvalování novely se však opět posunulo, a tak o ní budou poslanci jednat až v roce 2012. Doufejme, že zákonodárci kolektivní správce trochu usměrní, pro šíření osiřelých děl využijí spíše pravidla Creative Commons a peníze, které nikdo nepožaduje, se nebudou ani vybírat.
J. G. Růžička
Západní svět nadšeně zatleskal udělení Nobelovy ceny za mír čínskému disidentovi Liu Xiaoboovi. Čínské orgány tento akt očekávatelně odsoudily. Celá situace má ale samozřejmě i méně schematické aspekty. Západním uším znějí výrazy „lidská práva, disident a svoboda slova“ krásně, Číňané (odkojení jinými pojmy) už v nich však často takový půvab neshledávají. Důvodem přitom nejsou jen mozky vymyté propagandou. Je užitečné uvědomit si, že naše pojetí lidských práv a demokracie není univerzální a všespasitelnou hodnotou. Více než miliarda Číňanů se po dlouhé době cítí nasyceně a poměrně bezpečně, a jakkoliv se k oficiální politice nestaví bez výhrad, strach většiny z ohrožení této relativní stability, které by aplikace dalšího cizího konceptu mohla vyvolat, je pochopitelný. Vedle toho řada Číňanů propadá pocitu, že Západ na ně shlíží svrchu a opovrhuje jejich zvyky i mentalitou. Rozhodnutí Nobelovy komise, která se tak trochu prezentuje jako oficiální celosvětový ukazatel „dobra“, je v tom spíš utvrdí. Nakonec Liuovi, který odvážným disidentem bezpochyby je, cena pobyt ve vězení zřejmě moc nezpříjemní. Nevypovídá tedy poloautomatický potlesk letošní Nobelově ceně míru mimo jiné i o tom, že si v duchu doby Alfreda Nobela navzdory všem proklamacím o rovnosti ras a národů stále připadáme jako vyspělejší a nadřazenější civilizace?
P. Vimmrová
Raper Lipo, polovina libereckého hiphopového dua BPM, před volbami do obecních zastupitelstev vypustil politický track Pozdravy z Liberce. Kritizuje v něm nejen konkrétní situaci liberecké radnice vedené ODS a její mafiánské praktiky, ale i pravicovou politiku jako takovou. Česká rapová scéna se přitom před červnovými parlamentními volbami profilovala spíše nadšenou podporou pravice a produkcí agitačních songů vyzývajících k záchraně před „rudým nebezpečím“. O to je Lipův počin překvapivější a vítanější. Levice o svůj emancipační statut do značné míry přišla, ale konzervativní pravice ho neměla nikdy. Konformismus, konzervatismus a přijímání představy jednoznačného ekonomického řádu světa, s nímž je neoliberálně-neokonzervativní evangelium jako jediné v souladu, je u českých MC’s spíše projevem nedostatku vůle ke kritickému myšlení než vyznáváním tradičních hodnot. Snad je Lipův song dokladem toho, že česká hiphopová scéna začíná objevovat svůj kritický potenciál.
M. Metelec
Maturitní generálka z českého jazyka a literatury, jež proběhla v týdnu od 11. do 15. 10. 2010, rozhodně nebyla ztrátou času. Díky ní si dokážeme lépe představit ono tajemné ústředí s názvem CERMAT (Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání), jeho nároky, požadavky i řeč. Rys č. 1 – obsese administrativními aspekty, počínaje sporem nad typem svorek testů po barvy psacích potřeb. Rys č. 2 – stylistická topornost velké části výchozích vět k opravě, jež znemožňuje odlišit správné od chybného. Rys č. 3 – záliba v definicích, jejichž výklad však při hlubším zamyšlení vystihuje více než jedinou odpověď. Rys č. 4 – nesmyslná aplikace termínů (nejprve má student za úkol doplnit odpověď na sérii rétorických otázek a v další podotázce k témuž textu má na základě definice „forma otázky, jež nevyžaduje odpověď“ doplnit odpovídající pojem). Z testu i písemné zkoušky, jež „testuje produkci textu v mateřském jazyce“ a v níž „originalita není předmětem hodnocení“, plyne pro maturanty i jejich učitele především to, že je lépe držet se všech mantinelů a co nejméně uvažovat. Protože pokud se zamyslíte, mohli byste překročit stanovený limit – interpretací, slov i minut.
J. Švestka
V Praze se 9. října odehrál 7. ročník podzimního DIY karnevalu v režii české freetekno subkultury. První čtyři ročníky byly pouze v duchu zábavy, ale poslední tři (na jejichž pořádání se podílí kolektiv Freedom not Fear) nesly i vysloveně politický náboj, čímž zdánlivě nepolitickou subkulturu posunuly do míst, kterým se zvláště čeští technaři vždy vyhýbali obloukem. Bylo by asi naivní z toho vyvozovat závěry o radikalizaci subkultury, jíž vždy šlo spíš o koexistenci se systémem než jakýkoliv boj. I tak jde o posun směrem, jenž by byl ještě před pár lety zhola nemyslitelný a nevadí, že do této pozice museli být technaři tak trochu dostrkáni lidmi, kteří mají s aktivismem dlouholetou zkušenost. Konečně i to techno je v posledních ročnících slyšet víc, zatímco první karnevaly připomínaly rychlý úprk opuštěnými ulicemi města, který sotva kdo vůbec zaregistroval. Několikahodinová faktická okupace Staroměstského náměstí mohla uniknout jen českým médiím, u nichž lze soudit, že šlo o ignoranci ryze účelovou.
E. Roubíčková