Nahlédli jsme do světa, kde píše skoro každý, ale jen málokdo má co říct.
„Zdravím všechny, marně se snažím nalézt nějaká data o české blogosféře (charakteristika, nějaká procenta, průzkumy…). Nemáte někdo tip, kde by něco mohlo být?“ hlásal vzkaz, který se letos v červenci objevil na několika diskusních fórech. Tato otázka, stejně jako mizivé reakce na ni, svědčí o jedné záhadě. I když v současné době česky blogují na internetu desetitisíce lidí, významné mediální domy mají už řadu let své internetové projekty, fungují specializované stránky věnované dění na internetu a živí se tu i řada firem, které nabízejí nejen mediální analýzy webu, ale i marketingové služby včetně provozování propagačních blogů, nikdo ve skutečnosti neví, jak česká blogosféra vypadá ani jaké má problémy. Některé základní rysy té její části, která se věnuje společenským nebo politickým tématům, se tu pokusím ukázat.
Modla návštěvnosti
Z hlediska obchodního, ale i pro psychologickou motivaci autorů je nejzásadnějším údajem o blogu jeho návštěvnost. Ta u českých blogů není systematicky sledována a zveřejňována. Dílčí přehled ovšem přinášejí například stránky toplist.cz, které znají kategorii osobních blogů. Podle nich byl ve dni, kdy píšu tento článek, nejpopulárnější blog Púoviny, který dlouhodobě dosahuje v průměru přes 3 300 unikátních návštěvníků denně. Údaj je to však poněkud matoucí, protože stránky Púovin ve skutečnosti neobsahují jeden, ale hned několik blogů (včetně stránek slovníku či turistického průvodce) a píše pro ně také několik lidí. Vysoké návštěvnosti tedy blog založený Danielem Dočekalem (zakladatel IT magazínu českého internetu Svět namodro) dosahuje i díky fintám s počítadlem návštěv.
Na druhém místě byl ve sledovaný den blog Saly s průměrem více než 3 260 unikátních návštěvníků denně. Podle blogera s přezdívkou Holden Caulfield (Zrcadlo.blogspot.com) však i tyto stránky získávají vysokou návštěvnost podvodem, technikou zvanou autosurf. Ta umožňuje automaticky otevřít v prohlížeči každých pár vteřin jiný web. A za každé toto zobrazení se za odměnu zobrazuje stránka uživatele někomu jinému, kdo je zapojený do systému.
Své blogy, zaměřené na společnost a politiku, spustily již před lety i velké mediální koncerny. Ty ovšem celkové údaje o návštěvnosti tají. K nejnavštěvovanějším ale nepochybně patří blogy serveru iDNES.cz. Například 8. listopadu v něm měl nejčtenější článek Jaroslav Mrázek na téma Jsou německé příhraniční kontroly šikana? (ten si údajně přečetlo více než 31 tisíc lidí). S dalekým odstupem za ním pak následoval osobní blog provozovaný na serveru Aktuálně.cz reportérky a redaktorky České televize Jany Lorencové. Její článek Občan „v péči státu“ aneb Byty OKD – nekonečný příběh? vidělo přes 16 tisíc čtenářů.
Jak řídit neřiditelné
Úspěšnost hostovaných blogů se Aktuálně.cz (podobně jako další zpravodajské servery) snaží zvýšit nejen odkazy z hlavní stránky, angažováním vlastních redaktorů a známých jmen (včetně politiků), ale i moderováním diskusí. Zde ovšem vzniká značný problém. Editace textů ve smyslu redakčního zpracování byla na blozích vítězoslavně opuštěna. Provozovatelům se ale většinou nechce platit ani editory, kteří by hlídali, zda se na blozích či v diskusích pod nimi neobjevují nežádoucí příspěvky. Tuto úlohu má často na starosti jediný redaktor. Editor blogů na Aktuálně.cz Libor Stejskal si proto stěžuje: „Stále častěji se objevují pokusy o nekalou soutěž v debatách. Firmy se ohrazují, že je někdo anonymně pomlouvá, hrozí nám žalobami. Jde i o porušování zákonů zejména hanobením rasy, národa a přesvědčení, respektive o vyzývání k násilí proti skupině obyvatel. Čím je blog či stránky blogů navštěvovanější, populárnější, tím složitější a postupně takřka nemožné je udržet diskusi prostou podobných excesů. U nás je například přes deset tisíc blogů, respektive debat, nikdo už je nemůže všechny hlídat.“
Podobný problém se u konkurence na iDNES.cz pokusili řešit povinnou registrací přispěvatelů, jejich odměňováním a přijetím Kodexu diskutujících. Přesto musel koncem března tohoto roku šéfredaktor iDNES.cz Michal Hanák přiznat, že „administrátory zaměstnává zhruba 500 potížistů. Do diskusí se nám zaregistrovalo 42 tisíc lidí.“
Ještě skeptičtější pohled na problémy českých blogů i na jejich vyhlídky má editor blogů na serveru Respektu, Jan Vurbs. „Blogy jsou obecně fenomén na ústupu. Velký rozpor panuje mezi potřebou obměňovat autory a udržet kvalitu. Lidé vydrží pravidelně psát tak rok. Čím více autorů v systému je, tím více klesá kvalita a ředí se obsah. Staří autoři mají své čtenáře a ti jen velmi pomalu přijímají autory nové. Je to spojeno s tím, že je spousta lidí, kteří chtějí psát, a jen velmi málo lidí, kteří to umějí a mají co sdělit. Problém také je udržet blog bez reklam, které silně odrazují čtenáře, a zároveň získat prostředky na jeho provoz a rozvoj,“ tvrdí Vurbs. Mimochodem v poslední době nejčtenější článek z blogů Respektu – Radši špatnou desku než skvělý koncert od Benjamina Slavíka – si za týden přečetlo přes 1 050 lidí.
Řešení dalšího z problémů, tedy toho, jak v moři blogů najít kvalitní či věrohodné autory a jak je odlišit například od najatých reklamních agentur pracujících pro soukromé firmy (blogosféra Zrozeni pro firmy Siemens) nebo politiky, se momentálně také moc nerýsuje. V době tištěných médií byl takovou zárukou nakladatel, šéfredaktor či redakční okruh. Těmto časům ale, jak se na internetu ví, již dávno odzvonilo.