Egyptský deník al-Ahrám uveřejnil 17. října 2010 komentář k průzkumu židovských náboženských škol, který provedl izraelský deník Yediot Aharonot. Autor komentáře Mahmúd al-Júsuf se tématu chopil se značnou dávkou škodolibosti. Průzkum, který se zaměřil na školy typu Hesder, totiž nedopadl právě nejlépe. Nejčtenější izraelský deník položil studentům náboženských škol několik celkem jednoduchých otázek. Ukázalo se však, že studenti žijí v domnění, že Izrael leží v Evropě, že Napoleon Bonaparte byl ruský car či náčelník generálního štábu a že anglické slovo Saturday je výrazem pro pokrm. Většina studentů rovněž nebyla s to dokončit izraelskou státní hymnu. Důvodem je podle autorů průzkumu fakt, že školy Hesder se příliš zaměřují na výuku Tóry a zanedbávají výuku matematiky, fyziky, angličtiny či historie. Listu to potvrdil jeden z učitelů, který na škole učí náboženství jednu hodinu týdně, za což si přijde na tři sta dolarů měsíčně. Mahmúd al-Júsuf pak poněkud neobratným oslím můstkem přechází ke srovnání škol Hesder s náboženskými školami v Pákistánu, které jsou v západních médiích označovány za líheň fanatických teroristů. Američané i pákistánská armáda pak tyto školy v minulosti často vystavili bombardování, stejně jako řadu normálních škol, což mělo za následek mnoho lidských životů. Izraelské náboženské školy přitom nejsou podle autora komentáře o nic lepší. Stačí údajně vzpomenout na příklad Yigala Amira, absolventa jedné ze škol Hesder, který v roce 1995 zavraždil izraelského předsedu vlády Jicchaka Rabina. Další absolventi izraelských náboženských škol prý patří k nejradikálnějším osadníkům na Západním břehu, kteří jsou zodpovědní za teror vůči Palestincům. Izraelské náboženské školy jsou podle al-Júsufa mimo jiné sponzorovány americkými křesťanskými sionisty. Děje se tak podle přísloví vrána k vráně sedá – podle článku Lauren Boothové, novinářky a švagrové Tonyho Blaira, totiž nedokáže většina radikálních křesťanských sionistů najít své město na mapě státu.
Zmiňovaná rodina Blairových zaujala nedávno přední místo v arabských médiích jednak kvůli konverzi Lauren Boothové k islámu, jednak díky vydané knize pamětí bývalého britského předsedy vlády. Recenzi těchto pamětí se věnoval komentátor Amír Táhirí dne 16. září na stránkách deníku aš-Šark al-awsat. Oproti názoru většinového arabského proudu je v tomto komentáři Tony Blair jednoznačně vyzdvihován. Kromě zásluh na poli reformy labouristické strany či ve věci hospodářských reforem se Blair podle Táhirího zasloužil i o těsnější sepětí Velké Británie s NATO a se Spojenými státy. Kniha podle komentáře jednoznačně dokládá, že Blair není prospěchářský cynik, ale idealista, který vždy jednal v zájmu hodnot, v něž oddaně věří. Podle autora komentáře pro takové tvrzení existuje i řada dalších důkazů. Jaký prospěch by kupříkladu Blair měl mít z vojenského zásahu v Sieře Leone? Proč by měla mít Velká Británie zájem na vojenské intervenci v Kosovu, která zachránila muslimskou populaci před masakrem ze strany Srbů? Stejně tak se prý můžeme ptát po důvodech zapojení Velké Británie do Američany vedené koalice, která v roce 2003 po téměř třiceti letech svrhla tyranský baathistický režim. Podle vydaných pamětí i dalších zdrojů prý americký prezident Bush na svého britského kolegu nijak nenaléhal. Tony Blair se rozhodl proti Saddámu Husajnovi použít zbraně zkrátka z toho důvodu, že byl přesvědčen, že bojuje proti zlu. Amír Táhirí na Blairových pamětech oceňuje i fakt, že se bývalý premiér nesnaží vetřít do přízně současnému světovému veřejnému mínění. Hrdě se například hlásí ke svému přátelství s Georgem Bushem, jehož považuje za „skutečného idealistu a upřímného člověka“, který byl ochoten nasadit veškeré prostředky k boji proti diktátorům v zemích „třetího světa“. Blair je ochoten jít proti proudu světového veřejného mínění i ve věci íránského jaderného programu. Autor komentáře přitom oceňuje, že Blair nehovoří jako diplomat a jednoznačně chomejníovský režim odsuzuje jako podněcovatele terorismu a hrozbu stability na Blízkém východě.
V Egyptě se budou na konci listopadu konat jedny z nejsledovanějších voleb na Blízkém východě. Klíčový bude zejména úspěch, kterého dosáhnou kandidáti formálně ilegálního Muslimského bratrstva. Úvodník londýnského panarabského deníku al-Quds a-Arabí se dne 10. listopadu zamýšlel nad rolí Muslimského bratrstva v nadcházejících egyptských volbách a v parlamentních volbách, které proběhly v Jordánsku 9. listopadu. Ironií podle úvodníku je, že přestože v Egyptě je Muslimské bratrstvo ilegální, voleb se zúčastní a není vyloučen ani jeho výrazný úspěch. V Jordánsku, kde bratrstvo i pod něj spadající politická strana Fronta islámské akce působí legálně, byly volby ze strany islamistů bojkotovány. Fronta islámské akce se k bojkotu rozhodla na protest proti volebnímu zákonu, který favorizuje nezávislé kandidáty se silným kmenovým zázemím na úkor politických stran. Zákon rovněž znevýhodňuje voliče z velkých městských aglomerací, odkud se rekrutuje největší část jordánského islamistického elektorátu. „Kdyby takto argumentovali egyptští islamisté, voleb by se nemohli zúčastnit v žádném případě,“ píše se v úvodníku s poukazem na daleko horší standardy volebního procesu v Egyptě. Přesto však měl bojkot ze strany jordánských islamistů jednoznačný smysl. Vláda na jedné straně získala „bezproblémový“ parlament, ve kterém není zastoupena žádná organizovaná opozice, na druhé však takový parlament nutně ztrácí část své legitimity. Obecně navíc platí, že výhodnější je mít opozici v parlamentu než mimo něj. Jordánští islamisté tak svým rozhodnutím bojkotovat parlamentní volby jednoznačně dosáhli úspěchu.