Ve Francii, velmoci nového a současného cirkusu, se konal velký novocirkusový festival Circa. Opanovali ho nejen Francouzi, ale také zahraniční hosté. Největší překvapení přijelo z Austrálie.
Festival nového cirkusu Circa se v jihofrancouzském městečku Auch konal již po třiadvacáté. Organizátoři letos pozvali šestnáct profesionálních souborů, mezi nimiž figurovali i čerství absolventi nejprestižnější školy cirkusových umění CNAC (Centre National des Arts du Cirque) z ChâlonsenChampagne. Circa patří mezi důležité akce tohoto typu nejen pro diváky, kteří se do Auch sjíždějí z celé Francie, ale i pro účinkující cirkusové umělce, kteří mají během jednoho týdne možnost předvést své nejnovější inscenace a projekty. Současný ředitel festivalu Marc Fouilland koncipuje jeho dramaturgii jako událost, na níž se má prezentovat aktuální podoba cirkusového umění. Proto také organizátoři volí přídomek „festival aktuálního cirkusu“. Jednou z podmínek výběru inscenací na Circa je jejich stáří, které nesmí přesáhnout jeden rok.
Circa je v posledních letech navíc koncipována jako veletrh současného novocirkusového umění, na nějž z různých, především evropských států přijíždějí ředitelé a dramaturgové jiných mezinárodních festivalů a na základě zhlédnutých představení si vybírají adepty pro vlastní umělecké projekty. Pro zástupce pozvaných souborů je účinkování na festivalu Circa mimořádnou poctou a příležitostí. Akce se přitom rok od roku šířeji otevírá také zahraničním novocirkusovým souborům.
Součástí festivalu jsou i veřejná setkání umělců s producenty, na nichž jednotlivci nebo skupiny představují svou budoucí práci, pro niž hledají zázemí, finance či režiséry. Taková setkání vycházejí z iniciativy organizace Hors les murs, která je informačním, dokumentačním, edičním i propagačním centrem nového cirkusu ve Francii.
Kejklení, mumraj a nadějní cirkusáci
Jednotlivé produkce jsou na festivalu prokládány pestrým doprovodným programem, který se povětšinou koná v Maison du festival (Festivalový dům), ideálně položeném v srdci středověkého Auch. Je to prostorná prosklená stavba s obrovským sálem, přičemž druhé patro budovy tvoří pouze ochoz, z něhož je možné velmi pohodlně sledovat mumraj, který se odehrává v přízemí. Prostory zaplňuje centrální pódium, na němž se během dne vystřídají odvážlivci z řad cirkusových amatérů, kteří předvádějí své dovednosti a umění na open stage. V přízemí Maison du festival probíhala vernisáž fotografií z předchozího ročníku festivalu, zatímco prostranství ochozu sloužilo pro butik s novocirkusovou odbornou i populárně naučnou literaturou, festivalové rádio, setkávání artistů a také pro komorní diskuse režisérů a jiných tvůrců inscenací s festivalovými diváky.
Rozvoj nového cirkusu a jeho postupné pronikání do všech koutů světa byly patrné i na letošním ročníku Circa, kde zahraniční „nefrancouzské“ inscenace tvořily zhruba třetinu festivalové produkce. Tím dramaturgie festivalu postupně odhaluje nové a specifické tvůrčí přístupy umělců například ze Španělska, Velké Británie nebo Švédska. Letos většina zahraničních inscenací pocházela z jiné novocirkusové velmoci, Belgie.
Australský objev a zklamání klasika
Za největší překvapení 23. ročníku Circa lze považovat hostující soubor, který do Auch přijel až z druhého konce světa, z australského Brisbane. Jméno souboru se stylově i tematicky shoduje s názvem festivalu. Navíc si australští artisté ze souboru Circa přivezli na festival inscenaci nesoucí stejný název jako skupina, tedy jednoduše Circa. Výjimečnost australského souboru tkví v jeho technické dokonalosti, preciznosti a síle, zároveň však ve schopnosti propojit fyzickou dovednost s tvůrčí invencí, zvládnout extrémně náročné a nebezpečné pohyby a přitom uchovat plnohodnotné sdělení a estetický účinek. Inscenace Circa patří k jeho největším úspěchům, účinkoval s ní i v londýnském Barbican Centre. Skládá se ze tří částí jeho předchozích projektů – Space between (Meziprostor), Furioso a Buttle of stars (Souboj hvězd) –, přičemž je zaměřena na hraniční lidské emoce, které evokují vzrušené tělesné stavy hysterie, radostné euforie nebo intimní stavy smutku a pocitu osamělosti.
Diskuse vyvolala i festivalová premiéra nové inscenace Ici, uvedená pod hlavičkou Compagnie Jérôme Thomas. Nepřekvapila však v pozitivním slova smyslu. Jérôme Thomas, patřící k nejlepším evropským žonglérům, jehož technika se stala předmětem zkoumání mnoha teoretiků performativního umění (například francouzského teoretika cirkusového umění JeanaMichela Guye), nyní paradoxně žonglování opouští a soustředí se spíše na techniku pohybového divadla, digitální projekce a hudební mixáže. Ici vyznívá jako groteskně absurdní etuda, kterou Thomas a jeho herecký kolega Markus Schmidt proplouvají, doprovázeni probleskující projekcí geometrických obrazců a přeskupujícími se bílými paravány, za něž se občas schovávají. Nežonglují, ale manipulují s neforemnými předměty ze všemožných materiálů, od papíru přes hliník až k igelitu. Obrazy jsou vizuálně pestré, leč postrádají vnitřní významovou spojitost. Jediné, co dění na jevišti spojuje, je napětí, zda přijde vyvrcholení, které by tyto obrazy opodstatnilo. Otázkou zůstává, kolik z cirkusového umění musí být vneseno do inscenace, aby se mohla považovat za projekt aktuálního cirkusu. V případě Ici stačilo třikrát zažonglovat s papírovými kuličkami.
Festival Circa měl třiadvacet let na to, aby svou dramaturgickou koncepci a organizační strategii dovedl k dokonalosti. Vysoké finanční dotace mu zajišťují stálou existenci a přísun cirkusové produkce na velmi vysoké úrovni. Českému prostředí festival tohoto typu chybí, stejně jako finance na dotování novocirkusového umění. Proto můžeme být rádi alespoň za festival Letní Letná, který i přes malé množství uváděných představení supluje roli propagátora nového cirkusu.
Autorka je divadelní publicistka, pracuje v organizaci pro nový cirkus Cirqueon a v Institutu umění – Divadelním ústavu.
Festival Circa. Auch, Francie, 22.–30. 10. 2010.