Iniciativa umělců tvořících pro Českou televizi rozpoutala prudkou mediální výměnu. V ní Jiří Janeček slibuje, že bude v budoucnosti tak transparentní, až to bude mnohé mrzet.
Dopis 150 filmových a jiných umělců a představitelů s filmaři spojených organizací předsedům politických stran zastoupených ve sněmovně, v němž kritizovali vedení České televize a fungování její Rady, vyvolal velmi rychlou reakci generálního ředitele ČT Jiřího Janečka. Signatáři, mezi nimi například Helena Třeštíková, Ludvík Vaculík, Zdeněk Svěrák, Jiří Dědeček či Vladimír Merta, na počátku prosince poněkud nekonkrétně konstatovali, že „Česká televize místo služby občanům slouží v posledních letech obchodním zájmům vedení, stala se ztělesněním klientelismu“, dopouští se podvodů při veřejných zakázkách a jmenovitě ředitel ČT má „vyšší plat než prezident republiky“ a k tomu je „pravidelně odměňován zvláštními, až třičtvrtěmilionovými odměnami“. A požádali politiky, aby se zasadili o řešení vzniklé kritické situace a sešli se rovněž se zástupci podepsaných.
Milion, dva miliony berou
Týden poté, co politici dopis obdrželi, vystoupil Janeček na výjezdním zasedání Rady ČT v Brně a za pochvalného přitakávání jejích členů ohlásil protiofenzívu. „Chci přistoupit k tomu, uveřejňovat na webu všechny cifry, všechny jejich honoráře,“ oznámil Janeček a hned přidal pár čísel: signatář dopisu „Břetislav Rychlík spolu s manželkou prý fakturovali České televizi během několika let 15 milionů korun“, „na 119 milionů korun si přišlo Febio“ a „Fero mi teď dal znovu facku do tváře“. Radu Janeček zároveň informoval, že signatářům protestního dopisu zasílá podrobnější odpověď. Tu ČT ještě téhož dne (8. prosince) zveřejnila na svých stránkách. Janeček v ní mimo jiné praví: „Domnívám se, že by každý divák České televize a každý plátce televizních poplatků měl mít možnost snadno a rychle zjistit, jakým způsobem Česká televize vynakládá finanční prostředky, které získáváme také z jeho kapsy. Proto považuji za žádoucí vložit napříště do všech smluv, které Česká televize uzavírá na výrobu pořadů, vysílání programů a poskytování ostatních služeb veřejnosti, souhlas smluvních partnerů České televize a příjemců finančních prostředků z jejího rozpočtu se zveřejněním úplných smluvních podmínek.“
Janečkova vyjádření řadu signatářů pobouřila. „Připomíná mi to materiály ÚV KSČ v době boje proti signatářům Několika vět,“ prohlašuje předseda Asociace režisérů a scenáristů (ARAS) Petr Kaňka. „Chce tak odvést pozornost a přenést hněv mas na umělce,“ dodává. I když oficiální reakci ještě filmoví petenti nevypracovali, Kaňka tvrdí, že zveřejnění informací neodmítnou. „Je ale potřeba uveřejnit zároveň i řadu dalších aspektů, náklady samotné televize, příjmy jejich zaměstnanců a srovnání výrobních nákladů a přínosů tvůrců s evropskými standardy.“ „Byla bych pro zveřejnění, musely by se ale zveřejnit i honoráře těch, kteří neprotestují,“ přidává se Olga Sommerová. „Ty Janečkovy dosavadní výkřiky byly demagogie, pletl tam honoráře s rozpočtem či náklady.“
I další část Janečkovy odpovědi budí mezi tvůrci nevoli. „Nemohu pominout opravdu velmi nespravedlivé tvrzení, že „program ČT je tristní“. Takové generální soudy jsme občas nuceni vyslechnout od laiků, diváků, kteří se domáhají „toho svého pořadu“. Od odborné veřejnosti, jako jsou režiséři, autoři, scenáristé, dramaturgové či producenti, bych očekával fundovaný přístup, tím spíš, že řada z vás se na vysílání České televize přímo a nemalou měrou podílí,“ píše Janeček. „Špatné pořady se vysílají proto, že dobré náměty Janeček vyhazuje,“ tvrdí Kaňka a dává hned jako příklad svůj navržený pořad o Máchovi. Zároveň dodává, že jsou kritičtí tvůrci v České televizi diskriminováni. „Už v roce 2004 jsem upozornil Hodače na střet zájmů u některých pracovníků ČT, hned jsem se ale dostal na černou listinu,“ tvrdí Kaňka.
Zveřejním, ale jindy
Sommerová i Kaňka zároveň zpochybňují upřímnost Janečkem navržených řešení. „Uspořádání odborného semináře na téma užívání veřejných financí v České televizi v dubnu 2011 je hrozně pozdě,“ říká Kaňka a také podle Sommerové je „duben daleko“. Jejich skepsi ohledně toho, jak vážně Janeček myslí své výroky o náhlé snaze o otevřenost, potvrzuje i oficiální dokument České televize.
Jak jsem již informoval v článku Seriál o moci a půdě (A2 č. 22/2010), požádal jsem vedení ČT již před více než měsícem o „přehled všech pořadů vyráběných pro ČT externími společnostmi (včetně koprodukce) za léta 2005–2010 s uvedením stopáže, data vysílání, objednacího centra, jménem firmy, částky, kterou se ČT na projektu podílela koprodukčně, částky, která byla firmě vyplacena jako finanční plnění“. Po urgenci mi tiskový mluvčí Ladislav Štícha 9. prosince odpověděl, že „Česká televize výše uvedenou informaci není schopna poskytnout v požadovaném rozsahu a struktuře. (…) Česká televize tedy nedisponuje automatizovanými přehledy pořadů s informacemi o tom, zda je konkrétní pořad vyráběný ,jen‘ Českou televizí, externí společností nebo v koprodukci, jakou má stopáž, kdy byl odvysílán, kterým centrem byl objednán, částkou, kterou se ČT na projektu koprodukčně podílela, částkou, která byla firmě vyplacena jako finanční plnění. Nadto informace, které se týkají finančního plnění smluvním stranám, by Česká televize nemohla poskytnout, a to s ohledem na povinnost zachovávat obchodní tajemství.“ Proti takové (ne)odpovědi je samozřejmě možné podat žalobu, přičemž rozhodování soudu se nepochybně potáhne měsíce či léta. Již dnes je ale na jejím základě možné říci, že je generální ředitel ČT jako hlasatel otevřenosti přinejmenším silně neupřímný.