„Vlastně je to celé takové krásně pitomé, ale báječně to vynáší,“ pravila při předávání cen Magnesia Litera Aňa Geislerová a přesně vystihla charakter akce. Je-li dobrá literatura dobrodružstvím, nevypočitatelným, skličujícím, radostným, chytrým a intenzivním, pak se zde z tohoto kouzla a osudovosti neodráželo nic. Hodinu se stylizovat do triviálních žánrů a vysmívat se jejich schematičnosti je lacinější než žánr samotný. Nadto trapnost scének a nezájem některých předávajících o knihy se zasloužily o to, že večer vyzněl jako estráda, jejíž hlavní snahou je nepřekročit svou omezenost. Snad se to nestane i heslem české literatury.
A. Vondřichová
O specializovaném kamenném divadelním knihkupectví Prospero v Manhartském paláci v pražské Celetné ulici musíme od 1. dubna mluvit v minulém čase. Přesněji řečeno – fajnšmekři oplakali knihkupectví už dávno, protože jeho provoz za posledního nájemce, kterým byl Kosmas, stejně připomínal jen táhlé předsmrtné chroptění. Taková je realita: minoritní knihkupectví musí někdo dotovat nebo si na sebe nějakým způsobem musí vydělat. Když se do prvního nikomu nechce a druhé se nedaří, může se knihkupectví přesunout na internet, kde je provoz levnější a pro komunitu dostupnější. Konec Prospera má spíše silný symbolický význam, snad vzbuzuje emoce, není ale třeba si namlouvat, že jde (v době internetu) o nenahraditelnou ztrátu.
J. Bohutínská
V minulé A2 psal Petr A. Bílek o státních grantech na oslavu výročí K. H. Máchy. Podle odsouhlasených částek to vypadá, že si z nich udělala živnost především Obec spisovatelů. Na akce k tématu získala skoro půl druhého milionu. A žádala o čtyři a půl. Zmíněny byly překlady Máje do vietnamštiny a lužické srbštiny, proč ale Obec dostala dotaci 45 tisíc (o 4 víc než na překlad) na vydání Máje v češtině? Na trhu jsou nyní minimálně čtyři různá vydání, páté se připravuje. Proč je tento Máj za státní peníze? Dále nás čeká konference a sborník Literatura-příroda-kultura (90 tis), konference a sborník Jest pěvcův osud světem putovati (90 tis.) či výstava Zázrak jménem Mácha (500 tis.). Že pak zaměstnanec ministerstva, Radim Kopáč, dostane na knihu KHM 200 let 90 tisíc, už ani nepřekvapí.
J. G. Růžička
Březnový víkend dopoledne, stanice Kopidlno. U motoráku směr Dolní Bousov se hromadí železniční nadšenci, fotografové i místní. Za chvíli vyjíždí jeden z posledních pravidelných osobních vlaků na této zapadlé trati, a dlužno dodat, že jde o jeden z nemnoha případů, kdy autobusová náhrada obslouží dotčené obce lépe, neboť zajíždí až do jejich center. Plný vlak jsem tu viděl jen v době konání Kozího mejdanu Stanislava Pence. Nicméně trať je krásná, údolí Hasinského potoka příjemně vlnité a plné zajíců a srn. Z rozjímání při možná poslední projížďce mě vytrhne hovor z protější lavice – teta, nikoliv bez pohnutí, promlouvá k hošíkovi: „Poslouchej, abys věděl: ta mašinka, kterou jedeme, tady už jezdit nebude. A ty, ty máš dneska tu čest, že se s ní ještě naposled vezeš. Jednou, až budeš velkej, budeš moct vzpomínat a vyprávět, jaký to bylo, když jsi tady ještě mohl jet mašinkou.“ A pokračuje: „Třeba jednou, za hodně roků – kolik ti je teď? pět? čtyři? pět ti bude –, třeba jednou budeš boháč, budeš strašně bohatej podnikatel, tak bohatej, že budeš moct tuhle trať znovuzprovoznit a vozit tady zase lidi. Anebo budeš třeba ministrem dopravy a budeš moct rozhodnout o tom, že se tady bude zase jezdit.“ Boháčem nebo ministrem! Snad měla pravdu ta dobrá žena, když pravila takto – a nikoliv snad „a jednou budeš občanem, a bez tvého dobrozdání nikdo rušit mašinky nebude“!
M. Špína
V komunistickém Polsku byl tabu celý katyňský masakr. Dnes se zdá, že jsou tabu některé jeho kapitoly. Především se nemluví – a ani v českém tisku jsem nenašel zmínku – o etnickém složení povražděných záložních důstojníků. Nejde přitom o banalitu. Poláci si v celé moderní historii úspěšně pěstují kult oběti. Některým v tom ale poněkud překáží lidé, kteří jednoznačnou roli Poláků jako oběti zpochybňují a/nebo v rámci polského kontextu vykazují oběti „ještě větší“. Obojí se týká polských Židů. Jak potvrzuje již deset let trvající diskuse kolem pogromu v Jedwabném, většina Poláků z tribuny oběti sestoupit nechce. I přesto, že se polský prezident za pogrom Poláků na Židech pod křídly nacistické správy omluvil. Podrobná zpráva o Katyni (i v českém překladu) z pera historika Gerda Kaisera již před lety také ukázala, že mnoho Židů bylo i mezi zajatými Poláky v SSSR. V táboře v Kozelsku (zhruba 4 500 zastřelených přímo v lese u Katyně) tvořili Židé celou čtvrtinu. Podle dochovaných zpráv zažívali od polských kolegů tvrdě antisemitské jednání, přestože sdíleli stejný osud. Současné polské konstrukci Katyně se však tento fakt nehodí do krámu.
O. Klípa
Na Mezinárodní den Země letos připadla tradiční pražská Velká jarní cyklojízda. Podobně jako v předchozích letech se jí zúčastnilo přes tisíc jezdců a jezdkyň, a to navzdory slabé propagaci. Hlavní změnou oproti minulým ročníkům byla absence byť i jen symbolické podpory ze strany některého z magistrátních politiků. I když organizátoři usilovali o dohodu s vedením města ohledně trasy peletonu, razítko nakonec nikdo nepřiložil. Cyklistům naopak pražská policie začala vyhrožovat přestupkovým řízením za to, že asi na deset minut zastavili auta na pražské magistrále. Den Země nemohl být lépe oslaven.
F. Pospíšil