Uplynulý rok byl v Evropě ve znamení pochybností o fungování společné měny. Václav Klaus se tetelil, že došlo na jeho slova, komentátoři Lidových novin se předháněli v tom, jak i oni byli vlastně proroky, když říkali, že koruna je víc než euro a vždycky bude. Je přece česká. Začalo se také spekulovat o tom, kdo má doplácet slabším státům. Těm silnějším by se líbilo, kdyby dopláceli všichni bez rozdílu, nicméně kdyby mělo třeba Slovensko platit za řecké dluhy, bylo by to podobné, jako kdyby si někdo postavil luxusní dům a pak chtěl po sousedovi z paneláku, aby mu přispíval na hypotéku. Ostatně, podobná spravedlnost je v dnešním světě normální. Politici jsou vůči následkům svých rozhodnutí chráněni imunitou, platit tak musí ti ostatní. Vždyť jsme si to jejich zvolením sami nadrobili! Nebo nám bylo nadrobeno?
J. G. Růžička
Letos jsem strávil nejlepší Štědrý večer svého života: v bistru U Veselé kozy v Praze na Zlíchově. Už samotný příchod byl magický, nízká osvětlená bouda doslova vtahovala dovnitř. První pohled do útrob byl jako pozdrav z jiného světa: Vítejte v království zoufalců, kde je vše dovoleno! Mým vstupem (a mých dvou přátel) sice vzrostl průměrný počet zubů na osobu, ale jinak jsme zapadli dokonale. Nebylo třeba nic říkat, stačilo poslouchat frenetický cvrkot, sledovat, jak je Libuše Šafránková zatraceně sexy, třebaže televize není v hustém cigaretovém dýmu skoro vidět, a čas od času pronést kouzelnou formuli: Ještě jedno. Témat se řešilo spoustu: peníze, homosexualita, jak se jmenuje pes Popelky (prý Tajtrlík), zásady společenského chování, manželství, geografický původ přítomných apod. Každou čtvrthodinu, když intezita hovoru zesílila a hrozilo, že se strhne hádka nebo dokonce rvačka, někdo odzbrojujícím hlasem zabručel: Serte na to, jsou Vánoce! Dokonalá idylka, minimálně do zavíračky, kterou i vzhledem k venkovnímu mrazu nešlo vnímat jinak než jako vyhnání z ráje. Veselá koza má dokonce profil na Facebooku. V popisu stojí: „Místo, kde se zastavil čas… Místo, kde se problémy samy vyřeší… Místo, kde se nemusíš za nic stydět…“ Přesně tak.
k!amm
Marcel Chládek z ČSSD uspěl na počátku prosince v Senátu s návrhem na zrušení státních maturit. Pokud by jej schválila i vláda a Poslanecká sněmovna, státní maturity na jaře nebudou. Chládka podpořil i Jiří Pospíšil s výrokem „Pojďme toto mimořádně drahé šílenství zrušit“. Ano, je pravda, že do projektu stát vložil od roku 2000 přibližně 342 milionů korun (zdroj iDnes) a že struktura i obsah zkoušky mají řadu nedostatků. Nicméně je fascinující, s jakou lehkostí politici rozhodují o osudech těch, jichž se to nejvíc týká. Pokud by teoreticky návrh prošel, co s přihláškami na maturitní předměty, nyní s velkou slávou rozdělenými na dvě úrovně? Co a jakou formou budou učitelé zkoušet? Má se během pěti měsíců opět změnit systém maturitního opakování? O čase, který školy věnovaly podobě nové maturity, ani nemluvě. A proč rovnou neparafrázovat Pospíšilovu tezi, nepotěšit studenty i učitele a neříct: „Pojďme ty maturity zrušit celé, vždyť je nám to v podstatě jedno.“
J. Švestka
Letošní Vánoce se staly pravým požehnáním pro korupčníky. Nejen že kvůli svátkům utichla dosud úplně nevysvětlená a nerozkrytá aféra bývalého ministra a prezidentova oblíbence Pavla Drobila a s ním spojeného nelegálního financování ODS, ale dárků se dostalo i dalším úplatkářům. I přes protesty nevládních organizací, které se zabývají pomocí cizincům, a demonstraci tuctu příznivců iniciativy ProAlt před sněmovnou poslanci schválili novelu zákona, která vylučuje cizince ze systému veřejného zdravotního pojištění a nutí je uzavírat nevýhodné smlouvy o pojištění pouze s českými pojišťovnami. Na možné korupční pozadí novely a pozměňovacích návrhů, které podal Viktor Paggio (VV) a skupina poslanců Marek Šnajdr (ODS, předseda správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny), Boris Šťastný (ODS, člen správní rady VZP) a Zdeňka Horníková (ODS), poukázali nejen aktivisté, ale i ředitel Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra Tomáš Haišman. Přesto, nebo možná právě proto sněmovna návrh schválila a prezident hned o dva dny později podepsal.
F. Pospíšil
Je smutnou ironií, když politická strana, jejímž cílem by mělo být nejen získat moc, ale také umět vládnout, obdrží ministerský post, jehož smysl jí zcela uniká. Myslím tím ODS a Ministerstvo životního prostředí. Prvním ministrem z ODS v této pozici byl v letech 1992–96 František Benda. Krátce nato za svou nekoncepčnost a chaos ve vedení ministerstva obdržel titul Ropák 1994. Loni získala ODS tento resort podruhé. A ejhle, už na konci roku byl právník a perspektivní straník Pavel Drobil z vlády odejit. Jeho krédem bylo podle všech dostupných informací „nejprve já a moje strana a pak teprve ochrana životního prostředí“. No a kde teď brát a nekrást, že? Nyní se mluví o tom, že jej nahradí osvědčený politický dinosaurus Martin Říman, který již vládl ministerstvu dopravy a také průmyslu a obchodu. Ten za svůj bývalý resort nejen dýchá, ale především jím jako předseda Dozorčí rady ČEZ, a. s., skutečně žije. Navíc skvěle doplní svého předchůdce z ODS na tomto postu, neboť je to Ropák z roku 2006. A rada pro ODS na závěr? Pokud KSČ svého času založila Ministerstvo vnitra a životního prostředí, tak proč nyní rovnou nesloučit Ministerstvo průmyslu a obchodu s ministerstvem životního prostředí? Bylo by to přece tak čisté!
M. Patrik