Chorvatská dramatika zazněla pod noční oblohou z brouzdaliště a skluzavky vypuštěného bazénu. Koupaliště Kraví hora bylo dalším dějištěm festivalu dramatu z bývalé Jugoslávie Yougo. Tragikomedii Niny Mitrovićové (nar. 1978) Tahle postel je příliš krátká aneb Jen fragmenty (Ovaj krevet je prekratak ili samo fragmenti, 2004) předvedlo studentstvo třetího ročníku Divadelní fakulty JAMU v režii Jiřího Honzírka. Cyklus scénických čtení, uváděných vždy v nedivadelním prostoru, v Brně pokračuje až do konce roku. Dramaturgicky jej připravil bosenský překladatel, herec a teatrolog Hasan Zahirović a umělecky a produkčně zaštítil Honzírek s Divadlem Feste. Mitrovićová (mimo jiné adaptátorka Čapkovy Pošťácké pohádky a úspěšná rozhlasová autorka) složila z patnácti fragmentů či vzpomínek částečný obraz života nedostudované servírky Ireny a umírajícího postaršího Toma. Předkládá výjevy (žárlivý milenec, opilá matka) z každodennosti postav neustále sdělujících své problémy, ale neschopných je sdílet. Strohé betonové prostranství koupaliště a vypuštěný bazén mohou evokovat aseptické nemocniční prostředí či „chladné“ vztahy mezi postavami, jinak s textem nesouvisí. „Fragmentární“ subjekt vypovídání bohužel zbavuje výstupy jakékoliv příčinnosti. Dramatička pouze naznačuje podobnosti v chování postav a imituje neutěšené „důsledky modernity“. V bazénu proto vyniklo spíš samotné předvádění a předčítání v neobvyklém prostoru než představení kvalit neznámé hry. Dlouhodobé cíle Koncepce kultury v působnosti města Brna sice „vypršely“ v roce 2010, přesto se zde daří kulturním iniciativám. Například právě Divadlo Feste (Rept), kavárenský divadelní festival Brněnský lunapark, Multikulturák Stadion a 4AM Fórum pro architekturu a média zdařile využívají statutu občanského sdružení, grantové podpory, univerzitního prostředí (nového oboru Management v kultuře) a tvořivosti „volných“ (a levných) studentů místních uměleckých škol. Aby si nezačaly příliš konkurovat, nebyly náhražkou nedostatečné činnosti příspěvkovek a nezůstaly jen studentskou nikou, mají před sebou minimálně tři výzvy: prakticky a trvaleji si uspořádat své ekonomické modely fungování, rozšířit pole působnosti do vzdělávání a kulturní politiky a vzájemně spolupracovat.
Martin Bernátek, Brno