Vybírat z díla ruského konceptualistického básníka a performera Dmitrije Prigova je pošetilost. Prigov napsal přes pětatřicet tisíc básní, často zřetězených do neohraničitelných cyklů, a jeho hlavním dílem je samotná figura velkého, všem srozumitelného sovětského barda Dmitrije Alexandroviče Prigova. Dílo tohoto pěvce prosakuje bez ustání veškerým životem v zemi. Pro některé je jako Puškin, pro jiné jako Stalin, ale to je pořád málo.
Nastříhané proužky s proklamacemi nazvanými Ekologie přírody Prigov vyvěšoval na stromy v moskevských ulicích, za což – krom jiného – byl v roce 1986 uvězněn v psychiatrické léčebně, nebo je rozdával na soukromých výstavách a čteních – především ty z cyklu Ekologie duše. „Byla to doba zdůrazňování iracionality, sentimentality, extatických prvků a emocionality. Svá tehdejší hledání jsem označil za Novou upřímnost, kterou jsme tehdy všichni jednoznačně chápali jako opozici vůči brutálně oproštěnému a strukturálnímu psaní,“ komentuje autor tyto performance v mnohem pozdějším výboru z Proklamací.
Provolání Dmitrije Alexanyče Prigova k Lidu
Občané!
Zvíře vychází na stezku, a stezka je úzká, a zvíře to ví!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
Zkáza lístečku je zkáza lístečku, ale zkáza druhého lístečku, to už je váš nesmazatelný hřích!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
Neberte do rukou příliš mnoho od jednoho, nachomýtne se něco jiného – a nebudete to mít čím vzít!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
Časté pochybnosti způsobují návyk pochybovat!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
Podívejte se napravo od sebe, vlevo se už stejně dávno nikdo nedívá – není potřeba!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
Kde je Řecko? Kde Itálie? Nic kolem nás nesvědčí o možnosti jejich existence!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
Přijde deštík a zhatí naše dnešní plány! A co – naše dnešní plány?!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
Okna vydrhnutá, oběd připravený, hosté za stolem – a ty jsi ještě na pochybách!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
Zvíře se pustilo po vaší stopě a diví se neznámému zápachu – jste jedineční!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
Jakmile nás zahlédnou švábi, utíkají – copak jsme tak strašní?!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
V poslední době vás cítím nějak špatně, něco se mění!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
Orel nad našimi hlavami se spouští, aby nám pohlédl do očí!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
Slunce nesvítí každý den!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
Věřte mi, milovat se navzájem je nejprostší východisko ze všech, která nám předkládají!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
Co že jste dnes takoví nevlídní – ale no tak, no, no, no! Všechno bude dobré!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
V minulosti byli lidé tak nějak chráněnější, že? Pojďme se také ochránit!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
Jen láska k vám mne k tomu pudí!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
Člověk zamete podlahu v domě a jako by měl čistěji v duši!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
Támhle na obloze je napsáno: pošet! ilčepoz! nejsebesa! ma!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
Neříkám vám to poprvé: Milujte se! Ale vy mi nevěříte!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
Vždyť vám říkám, že všechno to xxxxx nestojí za náš xxxxx!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
Doma není o čem přemýšlet – všechno je zřejmé na úrovni předsudečného!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
Jen se podíváš za roh a hned uskočíš – zjevně si musíš zvyknout!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
Přicházíte domů a vaše mysl vás předbíhá, už je za kuchyňským stolem a posrkává horký čaj ze sklenice!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
Nejste horší než vaše děti, jen jste na to zapomněli!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
Mám vás rád, proto jsem přísný, někdy dokonce nadmíru!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
Na světě není mnoho koutků živé přírody, jež by se shodovaly s prostorovou konstrukcí naší duše – najdete-li je, chraňte!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
Nebojte se ticha, nekřičte tak hlasitě – všechno je na světě slyšet i tak!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
Nezdržujte zvíře – musí běžet!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
Čím je nás víc, tím hůře se něco vysvětluje prostými gesty a úsměvem!
Dmitrij Alexanyč
Občané!
U vchodu vašeho domu stojí souhrnný stín vašich předků, střeží pokoj vašeho domu.
Dmitrij Alexanyč
Občané!
Ale jakýpak rádce, jsem váš přítel!
Dmitrij Alexanyč
(1985–1987)
Obraz Reagana v sovětské literatuře
–
Labuť, labuť prolétá
nad sovětskou zemí
leč i vrána prolétá
nad sovětskou zemí
Ach, labuti-Vorošilove
Ach, i ty – vráno-Berijo
Ach, má země, nevěsto
Věčné naivity!
–
A tak si seděli
Na jedné větvi
Jeden Lenin – Lenin
Druhý Stalin – Stalin
Tichou rozmluvu
Po straně vedli
Křídly povívali
Na kraji země
Té země Východní
V Západním kraji
Světa uprostřed
Na větve kraji
–
Šostakovič náš Maxim
Utekl do Německa
Jaká pitomost to dětská
Utíkat ne k nám, ale k nim
Navíc do Německa
Když dobře promyslíte
Ideově, otcovu symfonii
Leningradskou, je namířená
Proti synovi, té zmiji
A co z toho teď plyne
–
Oni nás tak nemilují
Jak nás Stalin miloval
Oni nás tak nemordují
Jak nás Stalin mordoval
Bez jeho ženské něžnosti
Bez jeho mužské surovosti
Nudu od blaženosti
Už brzo nerozeznáme
Jako nějaký amík
–
Reagan nás živit odmítá
A to se chlapec přepočítá
Vždyť u nich, tam se počítá
chceš-li žít, jez dosyta
A nám netřeba jeho chleba
Žijeme z Ideje, té je nám třeba
Však on se jednou zarazí: Kde jsou
A my už jsme v jeho srdci!
–
Žijí si, netrápí se
Reakcionářští
Nu, můžeš je pochopit
Ale neodpustíš, nikdy
Vlastně, odpustíš
Ale nepochopíš, nikdy:
Vždyť jsou to reakcionáři –
A lehkovážně žijí
(1983)
15 moudrých ponaučení
Nikdy by mne ani nenapadlo někoho poučovat, uvádět příklady ze svého naprosto neimpozantního života či snad čísi mysl utvrzovat ve vlastních soukromých principech. Nikoliv. Nikoliv, nikoliv. Autorem těchto poučení je sám život.
A nám nezbývá než žasnout, kterak člověk dokáže prozřít pravdy, jež jej převyšují, a kterak se jimi v žádném případě nesnaží řídit.
1 Žiješ-li, žij řádně, ráno vstávej, ve dne pracuj, večer odpočívej, v noci spi,
nebo vůbec nežij.
2 Pracuješ-li, pracuj čestně, pracovitě, soustředěně, miluj svou práci,
nebo vůbec nepracuj.
3 Ženíš-li se, žeň se z lásky, važ si v ženě člověka, nezahýbej, zabezpeč jí i dětem přijatelnou existenci,
nebo se vůbec nežeň.
4 Jíš-li, jez polévku lžící, hlavní vidličkou, pij ze sklenice,
nebo vůbec nejez.
5 Kradeš-li, kraď smysluplně, vše si předem promysli, nezacházej příliš daleko, ber jen nutné, přemýšlej o následcích,
nebo vůbec nekraď.
6 Zrazuješ-li, zrazuj úplně, neohlížej se na nic, nežádej milost ani pochopení,
nebo vůbec nezrazuj.
7 Zabíjíš-li, zabíjej okamžitě, pořádně, nespoléhej se na náhodu, nedoufej v ospravedlnění,
nebo vůbec nezabíjej.
8 Vybíráš-li, vybírej,
nebo vůbec nevybírej.
9 Protestuješ-li, protestuj,
nebo vůbec neprotestuj.
10 Odjíždíš-li, odjížděj,
nebo vůbec neodjížděj.
11 Procházíš-li se, procházej se, kráčej, rozhlížej se na vše strany, povšimni si něčeho, mysli na něco svého,
nebo se vůbec neprocházej.
12 Přemýšlíš-li, přemýšlej o příčinách a následcích, o podstatě a projevech, o pravdivosti a lži,
nebo vůbec nepřemýšlej.
13 Věříš-li, věř beze zbytku, neumdlévej, nevymiňuj si důvody,
nebo vůbec nevěř.
14 Umíráš-li, umírej sám pro sebe, ne pro výčitku nebo užitek komusi, s čistým svědomím a s pocitem splněné povinnosti,
nebo vůbec neumírej.
15 Čteš-li tyto pokyny, čti je rozumně, neulpívej na povrchním smyslu, pronikni do jejich podstaty,
nebo vůbec nečti.
(1982)
Apoteóza Milicionáře
–
Když tady stojí na svém placu Milicionář
Až do Vnukova se mu vše odkrývá
Hledí na Západ a na Východ Milicionář –
A prázdnota se za nimi odkrývá
A střed kde stojí Milicionář –
Odevšad se pohledu odkrývá
Odevšad je vidět Milicionář
Z Východu je vidět Milicionář
A z Jihu je vidět Milicionář
A od moře vidět je Milicionář
A z nebe vidět je Milicionář
A z podzemí…
Však on se také neskrývá
–
Země má, kdo nás dva kdo pochopí
V dimenzích každodenního života
Hle úředník běží si do života
Inteligent utíká se od života
Dělník ve vodce má hlt života
Voják střílí o život a
Milicionář stojí prostřed života
A praví, kdepak je tu zvrat
Obrať se a staň
U těch našich u těch vrat
Národ spěchá jda do věčnosti
Básník stojí hledě do věčnosti
Vědec přemýšlí o věčnosti
Vůdcové nebojí se věčnosti
Milicionář zkrotí věčnost – i
Obrátí návěstí naopak
A znovu chop se života a staň
U těch našich u těch vrat
(1975–1980)
Z knih Obraščenija Dmitrija Alexanyča Prigova k Narodu (CP-Garant, Moskva 1996) a Dmitrij Alexandrovič Prigov: Sovetskije těksty (Izdatělstvo Ivana Limbacha, Petrohrad 1997) přeložila Libuše Bělunková, báseň Když tady stojí na svém placu Milicionář přeložil Václav Magid.
Dmitrij Prigov (1940–2007) je ruský básník, prozaik, performer, výtvarník; vystudovaný sochař. Patří k zakládajícím a nejvýraznějším představitelům moskevského literárního konceptualismu (vedle básníka Lva Rubinštejna a prozaika Vladimira Sorokina). Od konce šedesátých let byl energickým členem a organizátorem moskevského undergroundu, nemohl veřejně vystavovat ani publikovat. Texty mu vycházely v tamizdatu, tedy v zahraničních časopisech a sbornících. V roce 1986 byl nuceně internován na psychiatrické klinice, odkud se dostal díky intervenci významných kulturních osobností v SSSR (včetně Belly Achmadulinové) i v zahraničí. Rozsah Prigovovy umělecké činnosti je neuvěřitelný: je autorem grafomansky neobsáhnutelného množství textů, performancí, koláží, kreseb, instalací, řídil též parodickou rockovou skupinu Srednerusskaja Vozvyšennost, která chtěla dokázat, že ruští posluchači nepotřebují melodii a reagují jen na klíčová slova v textu.