Díla Jiřího Němce vznikají na základě záznamů pohybů zejména drobného hmyzu, který umělec pozoruje na vlastní zahradě.
K vytváření ornagramů přivedla Jiřího Němce touha dobrat se toho, jakým způsobem vznikají z přírodních struktur a vzorů ornamenty. Uvědomil si, že bohatství ornamentálních forem nějak souvisí s kreativním uchopením nekontrolované spontaneity, vlastní všem přírodním formám, a proto ji začal jako malíř hravým, a přitom systematickým způsobem zkoumat. Pomocí videa a počítačové animace zaznamenával sekvence pohybů různých přírodních entit (zvířat, rostlin i lidí) a poté jejich několikanásobnou multiplikací vytvářel ornamentální kompozice, které přenášel štětcem na plátno. Proces vzniku ornagramů představuje svého druhu kouzlo: z pouhého zachvění křídel motýla, z krouživého pohybu zadečku čmeláka či z losího zastřihání ušima vzniká vždy zcela nečekaný, strukturovaný obraz. Každé takové jednoduché gesto se stává pro Jiřího Němce šifrou potenciálního obrazu, jejž je možné promyšleným kombinováním na plátně rozvinout.
Mezidruhová spolupráce
Inspirace spontánními pohyby a ději přírody velice obohatila umělcův výtvarný jazyk i malířskou imaginaci a vnesla do jeho tvorby nové napětí. I když mnohé z Němcových ornagramů evokují ornamentální vzory, řada z nich kontext ornamentu přesahuje. Jde zejména o vysloveně gestické ornagramy, jejichž základní kresebné sekvence zachycují pohyby rostlin ve větru či spletité dráhy pohybů zvířat. Připomínají mi jakési šamanské „čarování“ (čárování) s energiemi a elementy přírody. Ornagramy Jiřího Němce můžeme vnímat jako specifický druh mezidruhové spolupráce člověka s přírodním světem, respektive jako aktuální metaforu naší integrální lidské role v širším kontextu procesů Země, jak o ní píše teolog Thomas Berry: „Abychom mohli porozumět naší lidské roli ve fungování Země, potřebujeme ocenit spontaneitu, jež se nachází v každé podobě existence přírodního světa. (…) Pokud se domníváme, že naším historickým posláním je ‚civilizovat‘ nebo ‚domestikovat‘ planetu, jako by divokost byla něčím destruktivním spíše než základní modalitou každé formy pozemského bytí, svou roli jsme špatně pochopili. Nejsme zde proto, abychom kontrolovali. Jsme zde proto, abychom se nedílně spojili s větším společenstvím Země.“
Ornagramy zahrady
Současná autorova tvorba je dokladem hledání nových forem a výrazových možností ornagramů, k nimž ho inspiroval život zahrady, kterou se mu podařilo získat v loňském roce. Ve srovnání s ranými ornagramy, jež se vyznačovaly velkým tematickým rozpětím (od mravence či sršně po orla, losa nebo bizona), stylovou mnohotvárností a často i koloristickou expresí, je pro ornagramy z poslední doby charakteristické spíše komorní pojetí, lyrický výtvarný jazyk a tematická i výrazová soustředěnost. Ztvárňují delikátní pohyby drobného hmyzu (včel, motýlů, čmeláků, znakoplavek i nesčetných mušek), jenž obývá nebo navštěvuje umělcovu zahradu a trpělivě o ni pečuje.
Němec navíc objevil nové způsoby, jak záznamy pohybů přírodních subjektů na plátně aranžovat, i nové možnosti jejich malířské interpretace. Stále častěji se kompozice obrazu uvolňuje ze striktní osové symetrie. Záznamy jsou skládány do volnějšího a dynamičtějšího kompozičního uspořádání tím, že do tohoto procesu vstupuje prvek náhody. Jindy zase autor z jednoho záznamu pohybu určité bytosti kombinatoricky vytváří několik strukturálně i barevně odlišných malířských kompozic, které pak řadí do obrazové série. Kresebný záznam může přitom obsahovat simultánní pohyby několika entit, jejichž dráhy jsou pojednány tečkováním kontrastními barvami. Preference barevných teček či kruhů namísto souvislých linií celkovou texturu obrazu výrazně odhmotňuje a spojuje ji více s obrazovou plochou. Některé z takto pojatých ornagramů jsou malířsky jakoby vytepány. Vyznačují se jemnou nuancovaností výrazu a připomínají svého druhu šperky.
Včelí kresby
Výtvarník se stal chovatelem včel. Do středu své prozatím poslední realizované výstavy Co se děje na mojí zahradě, která proběhla v květnu až červnu v pražské Galerii Vyšehrad, nainstaloval včelí úl ze své zahrady jako umělecký objekt, v němž bylo možné sledovat video zachycující nenápadnou, tajemnou práci těchto drobných bytostí spolu s autorovou animaci záznamu „včelí kresby“. Jako by se něco ze včelí trpělivosti, pečlivosti i smyslu pro řád promítlo do lyrického pojetí umělcových nových ornagramů. Jak napsal Thomas Moore: „Vše v zahradě naznačuje, že příroda nás akceptuje a přeje si spolupráci s námi, stejně jako se my snažíme, aby nalezla svoje naplnění v nás.“
Ornagramy Jiřího Němce zrcadlí umělcův holistický pohled na svět, spojený s oceněním celistvosti života, jeho vzájemné propojenosti i společného tvoření nás a přírody.
Autor je historik umění.