Přijetí kontroverzních mediálních zákonů v Maďarsku poukázalo na celoevropské nesnáze se svobodou vyjadřování.
Zákon o masmédiích a mediálních službách, který v Maďarsku vstoupil v platnost 1. ledna, tedy právě v den, kdy země začala předsedat Evropské unii, se stal předmětem intenzivní kritiky jak maďarských médií, tak i řady osobností a institucí ze zahraničí. Své nesouhlasné stanovisko, i když velmi opatrnou formou, vyjádřili nakonec i představitelé Evropské unie. Evropská komise zaslala maďarské vládě dopis, v němž požádala o vysvětlení některých částí mediálního zákona. I když maďarský premiér Viktor Orbán v reakci na protesty při přebírání předsednictví slíbil, že pokud Evropská komise uzná za vhodné tento právní akt změnit, udělá to, zákon dosud zůstává v platnosti a maďarská vláda se i nadále hájí tím, že její mediální zákony nejsou o nic horší než zákony v jiných evropských zemích.
Zameťte si před vlastním prahem
I když by se zdálo snadné podobná tvrzení odmítnout jako účelová, řada evropských listů využila příležitosti a zamyslela se nad tím, kolik je na tvrzeních maďarských představitelů vlastně pravdy. Například rakouský deník Der Standard 2. ledna upozornil na problémy vztahu médií a politiků v Itálii, Francii nebo Rakousku. Jak připomněl list, rakouská ministryně spravedlnosti Claudia BandionOrtnerová teprve před nedávnem upustila od některých opatření, která výrazně připomínala maďarský mediální zákon a měla umožnit například stíhání novinářů. Rakouské politické strany se také neustále pokoušejí o kontrolu nad veřejnoprávní televizní stanicí ORF i nad tištěnými médii. Italský premiér Silvio Berlusconi, který prostřednictvím společnosti Mediaset ovládá tři televizní stanice a vlastní i největší reklamní agenturu, podle autora článku Gerfrieda Sperla, někdejšího šéfredaktora Der Standard, neustále nechává schvalovat zákony, které brání soudům bojovat proti korupci. A možnosti soudců i novinářů na tyto praktiky poukazovat v tisku jsou velmi omezené. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy zase podle Sperla umožnil svým známým z řad podnikatelů odkoupit celou řadu důležitých deníků.
Co máme společného
Pohlédnemeli kriticky na situaci u nás doma, musíme přiznat, že má maďarská vláda také pravdu, když tvrdí, že není nic neobvyklého na paragrafech jejich zákona, které stanovují, že mediální rady jsou voleny výhradně parlamentem. Tak je tomu i v Česku, i když u nás zatím nedošlo k takovému slučování rad, a tedy i koncentraci pravomocí jako v Maďarsku v minulém roce. Něco pravdy je i na tom, že nejen v Maďarsku má regulátor vysílání právo trestat porušování vyváženosti a objektivity médií. U nás ovšem, jak ve svém přehledu o vývoji maďarské legislativy na stránkách mediar.cz upozornil Milan Šmíd, vysílací zákon dává možnost regulátorovi zasáhnout jen v případě rozhlasového a televizního vysílání, zatímco maďarský mediální zákon umožňuje regulátorovi trestat i poskytovatele dalších mediálních služeb, včetně těch poskytovaných prostřednictvím internetu. Vyváženost se přitom v Maďarsku má posuzovat u každého pořadu zvlášť a nikoliv v celém souboru vysílaných pořadů. Úspěchům snah politických stran v Česku kontrolovat veřejnoprávní média jsme se v této rubrice věnovali opakovaně.
Unie demokracie, nebo jen obchodu?
Zárodky nesvobody či cenzury mediálního prostředí se objevují po celé Evropě, jak konstatuje i Gerfried Sperl. Evropská unie přitom zůstává vůči těmto varovným signálům, na rozdíl třeba od signálů o ohrožení hospodářské soutěže, poměrně netečná. Evropská komisařka zodpovědná za digitální agendu Neelie Kroesová například ještě 3. ledna pouze konstatovala, že má o maďarském zákoně „pochybnosti“. A vůči Itálii Unie nikdy žádné sankční procedury kvůli narušení svobody tisku nezavedla, ba ani jimi pořádně nepohrozila.
Tato neschopnost Evropské unie bránit důrazně hodnoty svobody vyjadřování a demokratické diskuse na svém vlastním území vedla začátkem ledna na sedmdesát středo a východoevropských intelektuálů a bývalých politiků, aby sepsali svůj Apel evropským politikům. V dopise jeho signatáři (z Česka například Václav Havel, Petr Uhl, Jiřina Šiklová, ze sousedních zemí Adam Michnik, Jacques Rupnik či Árpád Göncz) konstatují, že dochází k destrukci demokratických záruk přímo před očima Evropské unie, že jsou evropské cíle ve velkém ohrožení a že vzniká „neliberální“ demokracie přímo uvnitř Unie. Požadují přitom, aby se začala uplatňovat závazná evropská kritéria nejen na hospodářství jednotlivých členských zemí. Kontrola dodržování evropských hodnot by podle nich neměla být vázána jen na okamžik, kdy země vstupuje do Unie, ale měla by být prováděna stále a zajištěna evropskými zákony. „Žádáme poslance Evropského parlamentu a Komisaře EU, evropské vlády a politické strany, aby vytvořili jasné standardy souladu s hodnotami demokracie: pluralismus, svoboda slova, individuální svobody, oddělení moci a nezávislé justice. Evropské instituce musí být schopné pojmenovat a odsoudit přestupníky, aby naše národy mohly i nadále vzhlížet k Unii pro poučení v jejich každodenním boji za udržení svých svobod,“ uvádí se v dokumentu. Na reakce oslovených institucí na výzvu si zatím musíme ještě počkat.