Antonínu Brouskovi
1.
Zadutí,
závan ledového větru.
Radost
proměněná
v netělesný jev.
Tak takhle padá
zimou zkroucený list?
Zčernalá tráva.
Zmizelý
hmyz.
2.
Bod
v řídkém šeru.
Ticho se rozléhá –
hlas
neznámého boha.
A pohled do dvora,
ve kterém trčí
oprýskaná zeď, –
navždy.