Záběry z bytu Anatolije Moskvina, prý uznávaného ruského experta na dějiny pohřbívání, vypadají jako chaotické zákulisí obskurního loutkového divadla. Panenky, loutky v životní velikosti, posedávají a čekají, až je na neviditelném jevišti někdo oživí. Na fotkách není vidět, že součástí hmoty panenek jsou kusy ženských těl vykopané z hrobů. Vidět jsou jen šaty a hromady oblečení poházeného po místnostech, mašle, boty nebo hlava plyšáka, tvář panenky – přízračný DIY karneval. V některých zprávách o události se dokonce objevilo, že vědec do figurín komponoval i přehrávače, které simulovaly jejich schopnost zpívat. Kde ale končí realita a začíná pracovat morbidní fantazie? Snaha o oživení neživého je výsostným divadelním principem. V tomto případě zřejmě vyvolaným chorobně běsnou fetišizací smrti.
J. Bohutínská
„Mám vyděláno," zní sugestivní heslo, které vsouvá svým případným zákazníkům do úst jeden developer. Následuje upřesnění: „Kupte byt a 1. ledna máte vyděláno." Jeho smysl je jasný – kdo by nechtěl spojit výdaje s pocitem zisku? Zato první větu je třeba prožít v intimitě první osoby, v celém spektru slasti, v níž se zdánlivě protikladné významy „vydám" a „nabudu" spojují v jediném pocitu dokonalého vydělání. Jazyk sám nám říká, o jaký druh prožitku jde. Povaha mimořádné nabídky, založené na prostém faktu chystaného zvýšení daní, z černě vyvedeného letáku vyčuhuje až příliš. Obchod vzbuzuje naději, že by k němu mohlo dojít potmě a zadními vrátky, představa transakce útočí na všudypřítomná rezidua anální erotiky. Jenže eskalátor klesá netečným tunelem a průvan je studený. Zase jednou cítím, jak dokonale je melancholikovo já chudé a prázdné, zatímco svět se zdá až příliš bohatý – a je to melancholik, kdo z pozic své zablokované anality věčně počítá a odmítá vydání (freudovský závěr z roku 1916). Aby se tento deficit konečně vyrovnal, bylo by třeba z vnitřku svého života vyvinout tlak umožňující dosáhnout oné zvratné formy, v níž se touha „vydělat" jednou provždy spojí s reflexivním „se". Žádá si to trochu smradu, ale byla by to úleva!
O. Klimeš
Letní obrana stromů u Ptačího potoka v Národním parku Šumava desítkami občanů sice skončila, část dřevin je pokácena, nicméně nyní nastupuje právní bitva „o pravdu a peníze". Nejprve Krajský soud v Plzni v říjnu uznal žalobu proti nezákonnému zásahu policie, neboť odpíral občanům právo shromáždit se proti nelegální těžbě stromů. Policie totiž měla nejprve zjistit, zda je veřejným zájmem těžba dřeva, nebo shromažďovací právo. A pokud to první, pak měla demonstraci správně rozpustit, a nikoli účastníky surově vyvádět či vynášet. Následně policie podala k Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost, neboť prý musela chránit občany před úrazem či před smrtí, a ne se zabývat tím, jaký zákon má přednost a proč. Stav právního střetu byl tedy 1:0 pro občany. Nicméně rozsudek se nelíbil Městskému úřadu v Sušici, jenž následně rozeslal asi sto třiceti zadrženým účastníkům příkaz k zaplacení pokuty čtyř tisíc korun za porušení lesního zákona. Tedy maximum! Obranou je možnost podat odpor, a tím zahájit regulérní správní řízení. V případě neúspěchu mohou ale poplatky narůst až dvojnásobně. Takže nyní je to 1:1. Zda zvítězí názor obránců kácených stromů či státní mašinerie, ukáže teprve budoucnost. Stát má ale jednu výhodu: občanům v případě neúspěchu hrozí zaplacením vysokých nákladů.
M. Patrik
Dočetl jsem se onehdy lichotivou bohemistickou novinku z regionů. Článek s poutavým titulkem „Fotografie všech podob lásky mají teenagery vrátit ke čtení" informoval o aktivitě královéhradeckého bohemistického studentstva, které se rozhodlo, „že se postaví čelem proti poklesu české čtenářské gramotnosti a v rámci projektu Book-cool-in (,bukulín‘) startují osvětovou kampaň za sexy literaturu". Přiložené fotografie okamžitě osvětlí, co se pod názvem, který trochu upomene na klobásový jed a trochu na roztomilé strašidýlko, vlastně skrývá. Sociologům z posledních let dobře známý fenomén partnerského spolučtení, při kterém heterosexuální, homosexuální či třeba rasově smíšené milenecké dvojice společně usedají k eroticky nabitému jiskření nad klasikou, se tu konečně dočkal zasloužené popularizace. Nezbývá než se potěšit nad intelekt tříbícími momentkami, na nichž se pár sestávající z černocha a bělošky čtenářsky miliskuje nad Bílou nemocí a Othellem, a do budoucna snad popřát ještě více odvahy.
P. Kořínek
17. listopad je výročím počátku tzv. sametové revoluce i Mezinárodním dnem studentů. Shodou okolností na něj letos připadlo také uplynutí dvou měsíců od začátku akce Occupy Wall Street. U nás po proběhlých demonstracích nastal klidný večer, v New Yorku tou dobou policie zatýkala stovky lidí, desítky skončily se zraněním. Celou americkou akci zhodnotila Česká televize v ranním „zpravodajství" kanálu ČT24 den poté v několika málo vteřinách. Nejspíš bylo potřeba získat místo na reportáž o Američance, která omylem vyhodila diamantový prsten do smetí. Když to zjistila, následovala šperk až na skládku, kde jej po hodinách hledání šťastně nalezla. Dotyčná si následně s manželem pochvalovala, jak jim zaměstnanci skládky ochotně pomáhali. Na obrazovce se nakonec objevil jeden z vedoucích pracovníků, který pronesl cosi o tom, že „my všichni jsme se chtěli podílet na šťastném konci tohoto příběhu". Nad některými věcmi zůstává opravdu rozum stát.
M. Metelec