Při cíleném zkoumání exekučních praktik a psychologie věřitelů, dopravců a nájemců jsem došel k následujícím závěrům: úkon soudní exekuce majetku svým původem nejspíše vzešel z doby mezopotámských despocií či ještě dřívějších krutovlád z povodí řek Indu a Ganges – anebo snad z čínské říše starověké. Státní despota-krutovládce vydělával na bídě svých poddaných, udržoval jejich finanční a majetkovou závislost na monopolu moci způsobem, jenž jim zamezoval dosíci alespoň relativního blahobytu. Stát užívá exekuci zřejmě k vylepšování svého rozpočtu. Přitom však u starozákonních Židů, Keltů, Slávů i ostatních pronárodů se dluhy po lhůtě odpouštěly. Zde vidíme zkaženost současnosti – namísto aby umořena byla pohledávka, umořen jest pohledávaný! Státní moc vždy zabavuje nejprve majetek, a potom paměť – databáze rozhlasu, knihoven, archivy, cenzurními zásahy omezuje svobodu slova psaného i mluveného, a nakonec si nárokuje i občanův život. Patafyzicky chápáno, exekucemi vydělávají exekutoři na lidské nouzi, ano i bídě; chudí chudnou a zámožní bohatnou dále. Jistě je nemravné usilovat o ještě větší nouzi lidí, již nemají na placení jízdenky do tramvaje anebo na splácení půjček na věci, které se stejnak dřív nebo později rozbijí a nepůjdou již opravit. Lze tak běžnou úvahou dojít k závěru, že vcelku jsou exekuce v rozporu s dobrými mravy, zamezují všeobecnému občanskému blahobytu a odporují právní demokracii.
V. Kremlička
Když ministr školství nedávno pronesl, že „mentálně retardovaný měl ve starém systému možnost dosáhnout na titul bakalář", bylo to i přes urážlivý tón bráno jako nadsázka. Slova padla v kontextu dalšího z Dobešových návrhů, nad nimiž zůstává rozum stát. Urážení mentálně handicapovaných a jiných menšin k vládní politice sedí, ve světle informací o Dobešových studiích však věta nabírá nový smysl. Charakter ministrovy diplomové práce totiž ukazuje, že retardace není překážkou ani magisterskému titulu, a Dobeš zjevně kajícně přiznává vlastní nedostatečnost. Jeho návrhy jsou tedy podložené i bohatou zkušeností; není pravda, že by si je cucal z prstu! Metodologicky nezvládnutá diplomka bez poznámkového aparátu, dostatečného množství pramenů, s formálními i obsahovými nedostatky může jistě být jen výsledkem lenosti, lajdáctví či nízké inteligence. Když se však ministr chová jako kretén, proč bychom si z něj nedělali nejapnou legraci?
T. Stejskal
Konkurs na nového provozovatele Divadla Komedie vyhrál soubor Company.cz, který od roku 2004 působí ve Strašnickém divadle. Z Komedie odchází Pražské komorní divadlo, lidé, kteří Česko dlouhodobě vymaňují ze „zaprděnosti" a zapisují na mezinárodní divadelní mapu. Company.cz režisérky Evy Bergerové znám okrajově; co jsem viděla, mě nepřesvědčilo, že zrovna oni budou schopni navázat na práci Pražského komorního divadla, k níž se hlásí. Kolem rozhodnutí magistrátní komise, jež nového provozovatele vybírala, se v divadelních kruzích strhl poprask a vzedmula se vlna nesouhlasu. Projekt Company.cz, s nímž se soubor do konkursu přihlásil, je spíš nudný než slibný. Ale pokud mají na Komedii odvahu, ať si natlučou pusu, říkám si. První skandál už ostatně mají za sebou – polský režisér Krystian Lupa, který měl podle vítězného projektu v Komedii režírovat, se proti zneužití svého jména ohradil, protože nic takového s ním domluvené nebylo. Navíc konkurenti režisérky Bergerové mají prokazatelně významnější výsledky – například Jiří Adámek, jehož nejnovější inscenace Požár ukazuje, že je tvůrcem, který nedělá divadlo ze setrvačnosti, ale proto, že má co říct. Hlásil se spolu s režiséry Jiřím Havelkou a Petrou Tejnorovou a jejich projekt-manifest je skutečnou vizí současného divadla.
J. Bohutínská
Koncept DIY nemá hranic. Po sociálních sítích, které dokázaly všemožné domácí kutily a nadšence propojit, přichází jeden z webů, který se zabývá DIY hudbou s téměř sociální službou. Jmenuje se poeticky: Spokojízda. Stačí si na webu diycore.net vybrat některý z připravovaných koncertů (případně můžete i nějaký přidat) a napsat, že nabízíte, případně poptáváte místo v autě z místa A na akci B, případně zpátky (nebo do C). A pak si počkat, jestli se někdo přihlásí. Na webu se objevují i nabídky na společnou jízdu vlakem. Kromě toho, že je to služba ekonomicky a ekologicky výhodná, ještě to pomůže utužit vztahy v komunitě. Nebo přitáhnout víc lidí na koncert. Co si člověk neudělá sám…
J. G. Růžička
Zatímco byla 24. listopadu během jednání pražského zastupitelstva pozornost médií i politiků soustředěna na vyvrcholení elegantního politického tahu TOP 09 a části pražské ODS, který vzal vítr z plachet starým praktikům z ODS a ČSSD, událo se ještě něco pozoruhodného. V napjaté situaci si na místo přišly desítky obyvatel Spořilova stěžovat na hluk a zplodiny z dopravy a aliance pražských nevládek duchem nepřítomným zastupitelům přednesla a přezpívala navrhovaných Šest kroků k otevřenějšímu magistrátu. Sympatický výraz občanského uvědomění, který připomínal, že bez ohledu na sestavu politického vedení lidé budou hájit své oprávněné zájmy. Zastupitelé ODS a ČSSD je za to odměnili hodinovou pauzou na jednání klubů a média vše přešla mlčením.
F. Pospíšil