To je prosím klobouk kouzelníka Alexandra a v něm bydlí dva králíci: Bob… a Bobek. Jenže tomu se nikdy z vyhřátého klobouku nechce… Takhle nějak to možná bude brzy vypadat v bratislavském Národním osvětovém centru, v jehož spodní části, bývalém Véčku, od roku 2004 fungovalo kulturní centrum A4 – nultý priestor. Multifunkční prostor, jehož provoz zajišťovala čtyři občanská sdružení v čele se sdružením Atrakt Art, se stal nejdůležitějším místem nekomerční kultury v Bratislavě a během osmi let se v něm uskutečnily stovky jedinečných koncertů, projekcí, divadelních či tanečních performancí a festivalů. Loni v zimě Slávo Krekovič z Atrakt Artu v rozhovoru pro A2 č. 25/2010 řekl, že A4 je „na Slovensku úplne ojedinelý projekt spolupráce občianskeho sektora a štátu, ktorým by sa možno každá krajina rada pochválila". Skoro do roka a dne můžeme dodat, že okolnosti, za kterých tento projekt končí, jsou pro bratislavskou, potažmo slovenskou kulturní politiku mezinárodní ostudou. Výběrová komise dala přednost sdružení Cylinder, které pět dní (!) před uzávěrkou přihlášek založil „normalizační" kouzelník Alexander Gerič. Ten by rád do Véčka vrátil duch vysokoškolského klubu, džez a kabaret. A klub mikromagie. A králíky z klobouku. Ti nakonec mají možná víc rozumu než všichni bratislavští politici a úředníci dohromady – vědí, že v určitou chvíli je nejlepší zmizet.
k!amm
Výstava Biograf s agitkou – kolektivizace v obrazech byla věnována tématu filmů a dalšího obrazového materiálu propagujícího kolektivizaci zemědělské výroby. Archivní fotografie, z nichž část byla postahována z Wikipedie, neměly ani vhodné rozlišení, ani potřebnou velikost a zmenšených reprodukcí dobových filmových plakátů kurátoři prezentovali celkem šest. U těch maďarských se navíc ani neobtěžovali s překladem a do popisky pod plakáty jen přepsali maďarské nápisy z plakátů. Švejkovinu zkombinovali kurátoři se šlendriánem, když smísili karikatury vyslovující se pro kolektivizaci s těmi, které se proti ní stavěly. Kulaci i čeledíni si tak kouzlem nechtěného podali svorně ruce jak v pozitivních, tak i negativních rolích a za jednou bolavou částí současných dějin středovýchodní Evropy tak Ústav pro studium totalitních režimů udělal spíše úsměvnou tečku.
F. Xaver
Vstup přímé konkurence na železnici mezi Prahou a Ostravou opět ukázal meze českého veřejného diskursu. Při rozjezdu žlutých vlaků Jančurova RegioJetu zazněl z drtivé většiny periodik jednotný uvítací chvalozpěv: konečně někdo přišel se službami, které donutí molocha státních drah ke zlepšení vlastních služeb. Konkurence je přece všemohoucí, spravedlivá a dobrotivá. Pouze v mediálním přítmí zazněly sporé hlasy o „žluté škodné". Oběma stranám sporu se zhusta děje totéž co některým čtenářům: jsou schopni vnímat a soudit jednotlivé postavy, ne však román jako celek. A tím není RegioJet se svým sushi, ani ČD s vlakuškami, ani trasa Praha – Ostrava, ale funkční celostátní systém veřejné dopravy. Zde by byla polemika o přínosu neregulované konkurence zcela na místě. Pokud si totiž dopravci vzájemně neuznávají jízdenky, cestující je znevýhodněn. Buď si při přestupu koupí každou jízdenku zvlášť, a tedy prodělá, nebo nebude smět použít všechny spoje z Ostravy, a tedy si počká. V ohrožení se ocitají také pomalejší spoje na trati, které se neobejdou bez dotací. Nyní pojedou o něco prázdnější, a lze tedy očekávat tlak na jejich proškrtání. Nejde tedy o to, kdo je hodný a kdo zlý, zda Jančura, nebo státní dráhy – k nekalému marketingu se uchylují obě společnosti. Jde o podobu veřejné železniční dopravy jako celku. Snad jedině v Deníku Referendum zaznělo jasně, že „konkurence na železnici nepatří". Nemusíme s tím souhlasit, ale popřemýšlet bychom mohli.
M. Špína
„Já jsem vždycky rád, když vím, na čem jsem," tak začínal rozhovor s tehdy novým ministrem kultury Jiřím Besserem, který vyšel v A2 č. 18/2010. Teď to tedy ví a my s ním. Rozhovor se přitom tehdy jmenoval Chci to změnit. Českému ministerstvu kultury a jeho vrcholným představitelům dlouhá léta chybí vize. Vize kultury v současném světě, v celé její šíři a v souvislostech. A nejen to, chybí mu také důsledná analytická činnost a snaha svou práci, včetně rozdělování peněz, evaluovat. Přízemnost a bezmocnost, s nimiž probíhá výběr nového ministra (nové ministryně), vnukává radikální řešení: zrušme ministerstvo a jeho miliardy nalijme do živého umění. Možná se budou dít věci. Jiná cesta je ministerstvo kultury konečně od základu překopat.
J. Bohutínská
Skutečného úspěchu lze dosáhnout jedině podnikáním. Mnohým studentům to zatím není jasné a právě na ně míří video vzniklé pod záštitou ministerstva školství v rámci programu na propojení škol a podnikání. Jeho protagonistou je opilý absolvent biochemie, kterému momentálně schází pár drobných na útratu. Naštěstí před hospodou potká krysu, která se vyzná a poradí mu, jak se pustit do byznysu. Pohádka o tom, kterak hloupý student ke štěstí přišel, končí nádherně: na mladíka v rychlém voze doma čeká nejen bazén, ale i blondýna připravená jej i krysáka obskakovat. Vysmívá se touto, pravděpodobně nechtěnou, karikaturou ministerstvo studentům, poctivým podnikatelům anebo blondýnám, které nevědí, že ve skleničce na martini se džus nenosí? To je asi jedno, poselství zní jasně: potkej krysu, staň se sviní a bude dobře.
T. Stejskal