Na novinářské projekci filmu Vřískot 4 jsme od distributora obdrželi papír s titulem Dohoda o mlčenlivosti. Tam jsme se dočetli, že „Svým podpisem na Účastnickém listu filmu Vřískot 4 potvrzujete a souhlasíte zavázat se k mlčenlivosti o jistém obsahu filmu a nikomu ho neprozradíte a nebudete ho dále šířit, včetně tisku, médií a široké veřejnosti nebo o něm psát na internetu, Twitteru, Facebooku apod. Tento obsah zahrnuje závěr filmu, smrtící scény a kdo zůstane ve filmu naživu. (…) V případě porušení této dohody si Dimension Films a Next Films vyhrazují právo na zjednání nápravy právní cestou.“ Opravdu nám tu distributoři vyhrožují, že o filmu nemáme psát nic konkrétního, nebo nás poženou před soud? To je obzvlášť kuriózní situace u hororové série založené na žánrových metavtípcích. Poměrně mizerný čtvrtý Vřískot jako by si totiž neustálými poznámkami svých postav na účet žánrových pravidel psal sám na sebe negativní recenzi.
A. Tesař
Česká žurnalistika je i podle novinářů v neutěšeném stavu. Atmosféra předávání Novinářské ceny (nultý ročník) byla proto překvapivá: porotci hlasitě obdivovali sílu českých žurnalistů. V Česku se vesměs rozdávají ceny novinářům jen za celkové dílo; Nadace Open Society Fund proto přišla s novou soutěží a ocenila nejlepší loňskou reportáž, investigativní sondu, rozhovor a komentář. Porotce sympaticky sestavila hlavně z expertů na občanskou společnost a slovenských novinářů a obešla provařené mediální odborníky. Nepsaným pravidlem hodnocení bylo, že se oceňovaly články napomáhající veřejnému zájmu. Ale šlo jen o pravidlo nepsané, kritéria soutěže byla mírně řečeno nejasná. V kategorii komentář porota vítěze ani neuměla vybrat, cenu neudělila. Michal Fiala a David Havlík z ČT si za rozkrytí podivné arbitráže odnesli hlavní česko-slovenskou cenu. Jejich investigace republice ušetřila tři miliardy. „Jsme rádi, že to je za tradiční investigativu, ne za nějaké zveřejnění odposlechů,“ neopomněl si rýpnout člen poroty do stavu české novinařiny, toho času jak jinak než v permanentní krizi.
N. Hořejš
Pavel Šafr je pro mediální skupinu Ringier nepostradatelný muž. Šéfredaktor týdeníku Reflex svého času vedl (a do vod velkých obrázků, reklam a bezcenných textů dovedl) zároveň i čtrnáctideník pro mládež ABC. Od začátku května povede (vedle Reflexu) ještě deník Blesk. Po nahlédnutí do Reflexu v posledních letech to není nic moc překvapivého. Je otázka, kam dál se může tenhle bulvární deník ještě vyvíjet. Více obrázků? Více šmírování? Nebo nějaké zábavné reportáže ve stylu Jiřího X. Doležala? Většině čtenářů Ádvojky to bude asi jedno. Ale toho Ábíčka je škoda.
J. G. Růžička
Cestovat vlakem s dítětem v kočárku není žádná slast. Personál byl ale nadmíru milý. Vlak s vozem pro matky s dětmi a vozíčkáře je z hlediska prostoru docela komfortní, průvodčí nám dokonce s kočárkem do vlaku pomohla. Vymotat se v Pardubicích bezbariérově z nádraží a projít dlouhou bílou podzemní chodbou do nádražní haly připomínalo pocitově scénu z hororu. A abychom mohli jet zpátky mezinárodním vlakem bez speciálního vozu, museli jsme kočárek rozložit, jinak bychom se nevešli. Možná je dnes cesta vlakem úlet, protože obvyklejší prostě je naložit kočár do auta. Anebo by snad měly maminky raději sedět doma?
J. Bohutínská
Náš postmoderní globalizovaný svět je asi vskutku tekutý, jak nás poučuje Zygmunt Bauman, neboť hranice mezi realitou, sněním a mystifikací se rozostřily. Pravdu nám zjevují politik a novinář v informačním objetí. Společnost je již příliš riziková, tvrdí Ulrich Beck, takže cílem vládnutí je zabránit nedozírným katastrofám, třeba bezpečnými jadernými elektrárnami, i když nejen v knize Atomový stát Roberta Jungka zjistíme, že jde o protimluv. Držme se proto raději drobných stálic. Příkladem může být 29. dubna už devatenácté vyhlášení Ropáka roku a autorky či autora Zelené perly. Žhavotekutým kandidátem na první cenu je hlavní hygienik Michael Vít za změkčování hlukových limitů a na druhou cenu si brousí zuby bývalý ministr životního prostředí Pavel Drobil, který mimo jiné pravil: „Téma ekologie a ochrany přírody je výsostně pravicové téma, stejně jako sociální politika.“ Trocha té tekutosti vůbec nezaškodí.
M. Patrik
Zhruba rok od vydání desky Dezorient Express se stále potvrzuje, že na tohle album hodně lidí čekalo. Na kapelu Prago Union chodí početné a na poměry dnešního hip hopu i značně neuniformované publikum. Katův rap i muzika patrně mluví řečí několika subkultur najednou. Koncerty jsou trochu proti (současným) pravidlům, když zde nad jiné srozumitelně rapuje bezzubý, o „beaty“ se stará živá kapela, jež může v udržování tempa soutěžit s počítačem a texty hravostí s jazykem i odžitým obsahem shazují přepjatý scrable většiny tuzemských MC’s. Je paradoxem českého hip hopu, že jedním z nejautentičtějších českých raperů je člověk, kterému před mnoha lety „zaručeně undergroundový“ Rytmus vyčítal působení v (prý přespříliš komerční) skupině Chaos. Laťku, kterou později Rytmus, československý „král“ rapu, porotce reality show a nyní dle posledního klipu dokonce král popu, nasadil, dnes těžko někdo přeskočí. Zhruba v půli koncertu Prago Union se jakýsi fanoušek rapera po několikáté tázal, kdy že zahrají hit jména Hip hop. Dostalo se mu rychlé odpovědi, že „hip hop tu snad přece hraje stále“. Jen už jsme pomalu zapomněli, jak může také vypadat.
E. Roubíčková