par avion

Z ruského tisku vybíral Ondřej Soukup

Shodou okolností jsem v době, kdy na mne vyšla řada s ruským přehledem tisku, právě seděl zrovna v Moskvě v porotě soutěže Nejlepší regionální noviny. Rozhodoval jsem o tom, která z více než 160 tiskovin z celého Ruska dostane významnou cenu. Využívám tak vzácné příležitosti k tomu, abych seznámil čtenáře A2 s tím, o čem a jak píší novináři v různých koutech Ruska. Čtení si užijete ještě více, pokud si k němu vezmete atlas.

 

Soutěž letos probíhá již pátým rokem, ale vůbec poprvé v ní nyní došlo k vyhlášení vítěze v hlavní kategorii. Za dlouhodobě vysokou kvalitu zpravodajství ji získal týdeník Kurjer. Sreda. Berdsk. Ten se ve svém vydání z 18. dubna věnuje blížícím se podzimním volbám do ruského parlamentu a publikuje oběžník, který do všech obcí rozeslal předseda Pavlovského okresu Altajského kraje Sergej Volkov. Všem starostům v něm nařídil, aby mu do tří týdnů odeslali takzvaný volební teritoriální pas. Tedy dokument, ve kterém je obvykle udán počet voličů, jejich věková struktura nebo seznam velkých zaměstnavatelů, nemocnic, vězeňských zařízení a podobně. Tentokrát ovšem musí místní úřady jeho obsah ještě podstatně rozšířit. Starostové musí nově například vyrobit seznam populárních lídrů a přidat i další informace. „Dodejte seznam předsedů místních organizací politických stran, adresy a telefony opozičních politických organizací. Přiložte podrobnou zprávu o činnosti opozice na vašem území za rok 2010,“ cituje vrchnostenské nařízení týdeník Kurjer. Sreda. Berdsk. Oběžník vyvolal mezi vesnickými starosty odpor. Týdeník cituje starostku vesnice Rogozichino Valentinu Romanovovou: „Žijeme v demokratickém státě, kde opozice není zakázána. Jestli v oběžníku pod slovem opozice měli na mysli lidi, kteří narušují veřejný pořádek, tak takové u nás ve vesnici nemáme. U nás nikdo na barikády nepoleze.“ Vyplňovat oběžník nebude ani starosta vesnice Stukovo Nikolaj Kandelja. „Je to absurdní, nesmyslné a hlavně nezákonné nařízení. Sběr podobných informací nemám v popisu práce a nikdo mě nedonutí porušovat zákon,“ řekl nebojácně novinářům.

 

Blížícím se volbám se věnuje i pozoruhodný týdeník Kačkanarskij četverg. Městečku s necelými padesáti tisíci obyvateli by jejich noviny mohla závidět mnohem větší města. V komentáři s názvem Proč Rusko není Švédskem se autor dopisu zaslaného redakci pozastavuje nad tím, že voliči s úctyhodnou pravidelností posílají do parlamentu korupčníky. „Peněz má naše vláda více než dost, ale z nějakého důvodu je do reálné ekonomiky nechce investovat. Obzvlášť špatně žijí menší města a vesnice. Normální práce není, z nudy lidé pijí. Ale naši mocní přemýšlejí, jak prodat ropu a plyn do zahraničí. Pokud možno co nejdráž. Zatímco statisíce lidí žijí v havarijních domech, oni chystají olympiádu v Soči a fotbalové mistrovství Evropy. Na to jim miliard rublů líto není,“ rozumuje autor dopisu otištěného 18. dubna. Dále v něm vypočítává nejrůznější místní korupčníky, Borisem Jelcinem počínaje a bývalým majitelem místního měděného dolu (hlavního a prakticky jediného zaměstnavatele v Kačkanaru) Fedulova, který je toho času ve vězení, konče. „Přemýšlejte, milí a drazí, komu dáte hlas. Brzy budou volby do parlamentu. Nedávno začalo být populární heslo Jednotné Rusko – strana zlodějů a korupčníků. Ale stejně si myslím, že naši lidé většinou nakonec půjdou a budou hlasovat za jejich kandidáty. Jak dlouho si však ještě budeme klást rétorickou otázku: Proč se ve Švédsku žije lépe?“ končí pochmurně text zveřejněný na názorové stránce listu.

 

Další laureát novinářské ceny, populární tulský týdeník Sloboda, který se pohybuje na hranici bulváru, se 18. dubna rozepsal o prodeji samohonky přímo na ulicích města. Stoupající daně a regulace prodeje alkoholu jsou pro nelegální výrobce požehnáním. Dosud se ale lahve s podezřelou nažloutlou tekutinou prodávaly především v průjezdech nebo pokoutně doma. Hrdinka reportáže v týdeníku Sloboda si jako prodejní místo vybrala ústřední městský park. „Jedenáct dopoledne. Přes tónovaná skla redakčního auta pozorujeme nevysokou dámu středního věku, která postává u jednoho z květináčů. Přichází muž v maskáčovém kabátě. Rychlý pohyb rukou, peníze se ocitnou v kapsách prodavačky a nějakým záhadným způsobem se nyní nadouvá kapsa kabátu. Muž se ohlíží, mizí za nejbližším keřem, odšpuntovává láhev a několika rychlými loky ji vypije. Nyní již bez obav se vrací k prodavačce a nechává u ní prázdnou nádobu.“ Během půl hodiny stejná transakce proběhla ještě osmkrát. Novináři spočítali, že za den si prodavačka může přijít v přepočtu asi na 2500 korun. Což není špatný přivýdělek třeba k penzi. Zajímavým způsobem je řešen problém vhodných nádob pro nelegální prodej. Prodavačka prostě obejde odpadkové koše v parku a lahví od piva nebo koly najde dost. Vymývat není potřeba, stačí protřepat, klientela není rozmazlená. Policisté nakonec ženu zatkli, zabavili jí osm litrů samohonky a vypsali také nejvyšší možnou pokutu – v hodnotě 1000 korun. „Mezitím do parku přicházeli další a další kupující, když ale viděli policii a naše kamery, rychle se otáčeli a mizeli. Jeden z nich nám přesto poskytl rozhovor. „Dobré to je, pít se to dá,“ řekl a otřel si ústa hřbetem ruky. Jmenuje se Sergej, je mu 53 let a pálenici pije proto, že na normální vodku nemá peníze. A samohonka je levná a „za uši ti dá, jen co je potřeba“.