Deváté číslo Tvaru otevírá rozhovor Svatavy Antošové s básníkem Radkem Fridrichem, který letos za svou sbírku Krooa krooa obdržel cenu Magnesia Litera. Dozvíme se o síle sudetských příběhů, o tom, jak se v básníkovi sváří němectví s češstvím, jak a čím ho inspiruje krajina Děčínska, které tvoří důležitý inspirační zdroj jeho poezie. „Severočeská krajina ti dává při každém pohledu facku, každý záběr se za chvíli něčím zkazí, a tak se nediv, že se uchyluji k minulosti, do krajiny bez elektrických drátů a korečkových rypadel, do krajiny bez kamionů a mobilů.“
Nové číslo revue Analogon je věnováno vděčnému (a věčnému) surrealistickému tématu – Erótu a Thanatu. Za zmínku stojí především krátký text Láska smrtelné bytosti od Georgese Bataille, v němž se zabývá mezními stavy –zamilovaností a láskou: „Podstata lásky totiž netkví v dobývání, ale ve spalování, v plýtvání a ztrátě těch, kdo milují.“
V posledním čísle časopisu Antifašistické akce se krom zdařilých materiálů, jež opětovně reflektují dění (nejen) na české neonacistické scéně, objevil překladový „esej“, skrze nějž se Gabriel Kuhn vyrovnává s myšlením Slavoje Žižka a Alaina Badioua. Dělá to ale pohříchu neobratně, když se na jedné straně s tradiční a pochopitelnou anarchistickou nedůvěrou vyhraňuje vůči autoritářským resentimentům obou myslitelů a vzápětí se snaží oba filosofy vměstnat do diskursu, jenž by se mohl v lecčems potkávat s anarchismem. Autorova rozpolcenost je až úsměvná a dosvědčuje, že je důsledkem zoufalého nedostatku velkých myslitelů na neparlamentní radikální levici. Nezbývá pak než hledat mezi marxisty. Text se sice snaží oprostit od klasické nemoci sektářství, ale přitom zároveň říká ano i ne. Vrcholem všeho je pak myšlenka, že Žižek i Badiou by namísto opětovného promýšlení komunismu měli na tohle zdiskreditované slovo zapomenout a nahradit jej anarchismem. Vše tedy zůstává při starém a čtenář může mít pocit, že stále žijeme dobu sporů v první internacionále.
–red–