Ještě poznámka k Rathovi: jak píše v úvodním komentáři Martin Škabraha – Rath je jak korupčník, tak oběť. Už při přistižení Pavla Drobila, který se snažil trošku naplnit stranickou pokladnu z veřejných peněz, se poodkrylo, jak ekonomika zdejších politických stran funguje. Rath je dalším kouskem skládačky. Namočeny jsou strany, které si tu v posledních dvaceti letech předávají moc – ODS, ČSSD a KDU-ČSL (rovná se TOP 09). Věci veřejné se do klubu dostat pokoušely (a zřejmě už někde i dostaly). Všichni sice systém předražených zakázek kritizují, zároveň z něj ale žijí (a nikdo jakoby o ničem neví). To, že byl přichycen při činu zrovna opoziční poslanec, trochu zavání politickou objednávkou, vždyť vládní strany nikdy nebyly svými kauzami mediálně zdecimovány tak, jako jsou teď. Na druhé straně to, že jde o běžné praktiky zdejší politiky, nezprošťuje viny Ratha. Snad budou policie a státní zastupitelé v rozkladu tohoto systému pokračovat.
T. Zubatá
Byla-nebyla jedna rada a nebyla to ledasjaká rada, radila, jak přerozdělit peníze na vědu. Měla nesnadný úkol, protože zákony této země neznají vědu, ale výzkum, vývoj a inovace. Pan premiér byl moudrý a laskavý muž a věděl, že svým rádcům nemůže naložit mnoho zodpovědnosti, a tak jim ulehčoval práci. Radě zadal úkol, zlí jazykové by řekli, že šlo o politické zadání, že se musí přidat pár stovek milionů průmyslu, protože právě v jeho rámci se špičkově zkoumá. Premiéra nadchl třeba vývoj jedné inovace – jednalo se o pasivní detekci a lokalizaci člověka za překážkou. Šlo o plastovou trubici, ke které přimontujete fonendoskop, s jehož pomocí senzibil detekuje „různé formy záření“, emitované například zavalenými nebo skrývajícími se osobami, za překážkou přirozeně. Za dvacet devět milionů. Na konci dubna si pak premiér poradil, jak má vypadat návrh výdajů státního rozpočtu na vědu na rok 2013 s výhledem na léta 2014 a 2015. Jaké je z toho, děti, poučení? I když víte, jak na to, vypadá lépe, když si zřídíte poradní orgán.
D. Brutová
Minulý týden proběhl poslední koncert letošní, osmé sezony Krásy dneška. Slovy členů Pražské komorní filharmonie je tento „cyklus koncertů… v českém hudebním životě zcela ojedinělým počinem“. A věru, cyklus to byl vydařený, a i když měl svá silnější i slabší místa, laťka zůstala celou sezonu vysoko. Vyniklo vystoupení mezzosopranistky Rosemary Hardyové. Tak se dělá umění: rozšiřováním estetických horizontů diváka. Mladí čeští, ale ani „světoví“ skladatelé už tolik nepotěšili; příliš ambiciózní, příliš nevybouření, a přece stále inspirující a obohacující. Jistá hořkost zůstává nad avizovaným odchodem dramaturga Davida Daniela a při pohledu na způsob, jakým třeba naše státní televize referuje o inovativnosti v komorní hudbě: Česká filharmonie si pozve zahraničního (!) dirigenta, a ten bude dirigovat rekordně mladé hráče! Hle, ta avantgardnost (a má zaznít dokonce i Cage…)! Zatímco se média rozplývají nad houslisty národa Šporclem a Svěceným, sál koncertů Krásy dneška zůstával zpola prázdný.
J. Řídký
Herní vývojáři z Česka si v zahraničí získali renomé akčními hrami, jako jsou Hidden & Dangerous nebo Mafia. Teď prorazila malá společnost Amanita Design s hrou Botanicula, kterou vytvořil Jaroslav Plachý a ozvučila skupina Dva (za hudbu dokonce získala cenu na festivalu Independent Games). Na stránkách humblebundle.com bylo možné si hru pořídit v balíčku spolu se staršími hrami společnosti, a to Machinariem a Samorostem 2. Cena byla dobrovolná, a když jste zaplatili víc, než byla průměrná částka (ta se nakonec vyšplhala na 8,88 dolarů), dostali jste ještě hru Windosill a přístup ke streamu filmu Kuky se vrací v HD rozlišení. K tomu všemu navrch i soundtracky k hrám (kromě těch od Dvou a Floexe ještě projekt Osada). Výsledek? Hru si za týden pořídilo 92 547 zájemců a zaplatili za ni neuvěřitelných 822 094 dolarů. Část peněz se přitom využije na zalesnění 1 460 akrů půdy. Je sympatické vidět, že prorazit ve světě se dá i s malými projekty, stačí jen, aby byly skutečně originální.
J. G. Růžička
Co ukazují osudy stárnoucích herců, televizních zpěváků a bývalých miss krásy? Zemitý český šoubyznys směřuje k přezrálosti, o odchov mladých je však postaráno. Od toho je tu stáří s náklonností k mláďátkům. Při bližším pohledu zjišťujeme, že za ksichty povadlých fotříků a všežravým člověčenstvím lidí z branže není jen lačné prázdno a chuť si sáhnout, ale také sentiment a patriarchální vize kolektivu jako jediné velké rodiny. Zajímavý je příběh Miloše Zapletala, který se z odborníka na ženskou krásu „přeonačil“ v majitele Farma-parku v Ostrově pod Blaníkem. Někdejší producent si nicméně uvědomuje, že „ono to k tomu šoubyznysu zase nemá tak daleko“. Na jeho farmě jsou k vidění snad všechna domácí zvířata, včetně čtyřrohého berana. K tomu připočtěme plejádu známých tváří, dlouholetých spolupracovníků i nových nadějí a máme zde spoustu zamotaných vztahů. Zapletal už uspořádal vlastní veselku, tím však rodinné starosti nekončí. Svatby a křty by rád pořádal i do budoucna. A to nejen lidské: „Budeme dělat křty zvířátek a připravujeme svatby zvířat.“ Například? „Třeba tam máme několik oslů a oni by spolu chtěli mít děťátko. Tak já jim říkám: No ale vy byste se měli vzít, že jo? Takže 26. května je oddám.“ To bude varieté! A zapojí se i jiní: Lucie Bílá si vezme na starost koníka, Táňa Kuchařová berana, Bolek Polívka argentinskou kozu a ani Petr Janda s plastickým chirurgem Janem Měšťákem nezůstanou pozadu. Pořád je co dávat dohromady a čemu pomáhat.
M. Cecek