Příbram je už léta mediálním synonymem pro prorůstání politiky, byznysu a organizovaného zločinu a pro politickou kulturu na úrovni Běloruska. Po předešlých komunálních volbách se na radnici zabydlela koalice ODS a ČSSD v čele se starostou Josefem Řihákem. Že jste o něm dosud neslyšeli? Škoda, paralelně s funkcemi v komunální politice již zastával post poslance, nyní je senátorem. Svou neviditelnost na úrovni republiky si vynahrazuje starostováním. S lokálními médii se Řihák nebaví skoro vůbec, dokonce neváhá vyhazovat novináře z tiskových konferencí. „Čím méně se toho řekne, tím lépe,“ vyjeví v souvislosti s řadou podezřelých zakázek alespoň Českému rozhlasu. Pro ČT je ještě sdílnější: „Nebudem to komentovat.“ A když už se zúčastní chatu s občany, tazateli na běžný dotaz odpoví: „Hodnotit moji práci budou lidé ve volbách. Ne Vy.“ „Absolut“ starosta je proslulý i svými definicemi. V jedné z mnohých, které zasahují do oblasti teorie státu, postuloval: „Demokracie je o tom, že mluvit může každý.“ Volně přeloženo: každý může, politik nemusí.
Š. Svoboda
Díky sledování evropského šampionátu ve fotbale je čas od času možné nahlédnout do tenat české národní identity. Trenér Uličný doporučuje Španělům nasadit do útoku pořádnou gorilu, komentátor Bosák se nepřestává pozastavovat nad reprezentanty „tmavé pleti“ a počtem muslimů ve francouzském národním mužstvu. Ač by se lechtivé xenofobní narážky na televizních kanálech české provenience daly považovat za folklor, ve světovém kontextu sportovní žurnalistiky rozhodně nejsou obvyklým jevem. Role „pivního kritika“ se při hodnocení výkonu našich chlapců bravurně zhostil Karel Šíp, od nějž by však bylo zbytečné čekat cokoliv jiného. „Každý milion eur do kasy dobrej a já doufám, že to nebyl náš poslední příjem a budeme se radovat i nadále,“ neskrýval své nadšení předseda Fotbalové asociace ČR Miroslav Pelta. To freudovské přeřeknutí Pavla Čapka („dva čeští ztopoři“) alespoň vyjadřuje ryzí vášeň pro mužnou hru. Co si s tím vším počít? S odpovědí přispěchal „kouč“ Zdeněk Psotka po utkání Švédska s Ukrajinou: „Žádné očekávání! Žádné očekávání! Brát současnost tak, jak je, a získávat z ní zkušenosti.“ Zkušenosti tuhnou v železnou košili zvyku.
J. Chlupáč
Vloni v listopadu ještě svépomocí zařizovali, v prosinci otevřeli a od letošního ledna jedou naplno, zpravidla v druhé půlce týdne. Soukromý klub pro přátele a jejich přátele Ferenc Futurista v Černošicích. Pár stolů, housky s domácí olivovou nebo kaparovou pomazánkou, atmosféra obýváku, v němž se v pátek 8. června Takapela obešla bez mikrofonů i bez komba. Muzikanti jsou od diváků maximálně pět kroků daleko. I jindy je program bohatý, žádná formalizovaná kultura: japonský večer s workshopem sushi i japonskou hudbou, mexická muzika a tanec, filmy, guerilla grilling, přednášky. To vše v zatáčce, kterou auta řezají směrem na Dobřichovice (se zámkem) nebo Řevnice (s kavárnou Modrý domeček). Od nádraží dvě minuty; vývěsní štít s Ferencem ani extravagantní výlohu nelze minout. Oddech na návštěvě. Cesta z města.
J. Bohutínská
Že jsou si někteří rovnější, nás dnes pálí především na úrovni potyček o ekonomickou moc mezi chudou většinou a bohatou minoritou. Zdánlivě méně závažné třenice, třeba mezi skupinami co do počtu srovnatelnými, o moc spíše symbolickou se pak ze zřetele ztrácí. DOX může zvát na diskusi se sedmi „mladými osobnostmi, které se činností v různých oblastech společnosti – podnikání, umění, politice a občanském aktivismu – rozhodli změnit tvář svého okolí“, jejichž rod se nejprve na konci souvětí zpřesní na mužský, aby v názvu akce okázale triumfoval: „Přišel! Změnil! Zvítězil!“, podobně pro ČT24 pořad Fokus vyrobil další dokureklamu na knihu Kmeny, v níž parta mužských zástupců subkultur s pivem v ruce dumá nad tím, jak nadchnout pro „svou věc“ více příslušnic něžného pohlaví, aniž by byla byť jediná zástupkyně předmětu hovoru přizvána. Když došlo k vyhlášení Prémie Otty Wichterleho, dozvěděli jsme se v médiích o laureátce Vendule Bohlen Šlechtové především to, že pracuje, když sežene hlídání, peněžitou odměnou za vítězství splatí opravy baráčku a že manžel je její bývalý školitel. O fešákovi, který získal stejné ocenění, víme bohužel jen to, že studuje čich motýlů. Peněz dostali stejně – tak co, rovnosti bylo učiněno zadost.
M. Zajíček
Morální bída a ideová vyprázdněnost některých českých politiků bohužel k dnešku už tak nějak patří. Jedním z typických představitelů bezskrupulózní papalášské arogance moci je bývalý ministr dopravy Aleš Řebíček, který byl i poslancem ODS za Ústecký kraj, kde se bohužel vymáhání práva a demokratické principy krčí kdesi v koutě. Příkladem jeho nenávisti proti aktivní veřejnosti bylo nařčení Dětí Země ze srpna 2008, že způsobily státu škodu ve výši 215 miliónů korun a že tyto peníze bude ministerstvo soudně vymáhat. Městský soud v Praze totiž tehdy přiznal jejich žalobě proti stavebnímu povolení pro jeden tunel na dálnici D8 přes České středohoří odkladný účinek, takže výstavba se asi na měsíc zastavila. A státu prý vznikla škoda. Až po čtyřech letech, během nichž proběhly i tři soudní spory ohledně neposkytnutí informací o této škodě, se ale ukázalo, že Řebíček si vše vymyslel a jen si prostě „zkusil“ zastrašovat. Jak signifikantní: vysoký ústavní činitel může beztrestně veřejně lhát, a angažované veřejnosti zůstává nálepka „extremistů“.
M. Patrik