Jelikož absence gastrosloupků v médiích tištěné formy přesahuje mez únosnosti, pokusím se o nápravu inherence tolik tristní. S jistým pohnutím čteme starodávné příběhy, že jsou poučením našim dnům: tak dluhy mohou být netoliko vymáhány, ale i odpouštěny, už jenom proto, že tak nějak patří k životu, ač se to nezdá. Podívejme na Diogéna, Jeremiáše a další poustevníky a mudrce, již volili prostotu, by duch zůstal svobodný a svěží. V Doktoru Faustovi od Thomase Manna lze najít úsloví o kopřivě, která jako symbol vytrvale čerstvého ducha žahá každý den – a my si proto uvaříme kopřivovou polévku! Tuto vybranou lahůdku lze připravovat po celou dobu zelených listů žahavky našich úvozů, rumišť a smeťáků. Listí kopřivy spaříme v hrnci s osolenou a okmínovanou vodou a rozmixujeme mixérem ponorným na jemný krém. Přidáme hojně česneku, té byliny nesmrtelnosti známé z eposu o Gilgamešovi, a vejce, toho symbolu znovuzrození, zamícháme a jíme, ať už teplé nebo studené. K ozvláštnění možno přidat na kostičky osmahnutou veku. Můžeme večer potom rozmyšlovat o způsobu tohoto léta, případně s vínem oslavit další vítězství umění poezie.
V. Kremlička
Již několik let probíhá hon na korupční démony. Větším problémem než braní úplatků je ale neúčelné vynakládání veřejných prostředků. K čemu nám budou férová a transparentní výběrová řízení, pokud bude k mrhání peněz docházet i navzdory přísným zákonům proti korupci? Není totiž nic snazšího než veřejné služby zprivatizovat vyhlášením výběrových řízení a peníze odklonit do byznysu. A tak si bývalý ministr dopravy Aleš Řebíček najme externí advokáty za 450 milionů korun na tři roky, brněnský magistrát zase mediální agenturu za miliony korun na propagandu odsunu nádraží a pozadu není ani městečko Bílina, které si již rok platí externí advokáty měsíčním paušálem dvacet tisíc korun za psaní různých banálních sdělení. Ve veřejných rozpočtech se potom může neúčelně ztrácet třeba až čtvrtina našich peněz.
M. Patrik
Představme si mrože s hustým knírem, šmakem montéra, potencí vrcholného politika a podívejme se, jak se toto podsadité tělo s nezdolností sobě vlastní po nocích vozí na své manželce, až se jedno po druhém narodí osm dětí. Ve věčně plodné ženě, která výborně vaří, zatím roste přesvědčení, že se k ní manžel chová jako idiot. Tak nějak působí vzpomínky Danuty Walesové na život s velkým mužem, kterému prý dělala služku. Ať je to, jak chce, v manželství se tato vyučená kuchařka, pečlivá matka a věrná manželka zřejmě opravdu vyznamenala především jako spolehlivá hospodyně – a v této roli nyní jednoznačně zklamala. Není divu, že je Lech na stará kolena naštvaný, šokovaný a nervózní, když se po půlstoletí domácího mlčení, zaštítěného katolickou výchovou a vykoupeného bojem proti totalitě, z televize dozvídá, že doma nepomáhal a neuměl dávat najevo své city. „Zdálo se mi, že žijeme ideálně, ale houby,“ řekl ke knize své ženy. „Až se nabízí otázka, zda nejsem, probůh, nějaká mužská šovinistická svině.“ Jistě, nepřetržité více než patnáctileté osminásobné těhotenství provázené všemi druhy domácích prací a završené lety kuchtění tradičních jídel o objemu deseti porcí není jen tak. Na druhé straně chápeme, že i sebevětšímu patriarchovi musel být obrázek gdaňských doků leckdy milejší než pohled na osm harantů a jejich kuchtící mámu. Jistě si tenkrát ani neuvědomil, že jeho utahaná polovička umí také psát.
O. Klimeš
Stát se prezidentem je snem mnoha chlapeckých a snad i dívčích srdcí. V jednom z rozhovorů se o tento post přihlásil i jeden z uctívačů kultu Václava Klause, jeho tajemník Ladislav Jakl. Když jsem procházel kolem nově založeného pivovaru U tří růží, všiml jsem si podobizny tohoto propagátora dobrého piva, u níž byl připojen text: „Přijďte podepsat petici za kandidaturu Ladislava Jakla na prezidenta.“ Že by se tento zběsilý nápad začal šířit i mezi pivovarníky? Napadlo mě: proč by měl být Jakl prezident? Odpověď jsem nenašel. Je pravda, že géniů průměrnosti se na prezidentské stolici ve 20. století objevilo hned několik. Ostatně i Antonín Zápotocký měl rád dobré pivo. Jakl mimoto proslul zejména jako hudebník v podprůměrné kapele a jako šiřitel neotřelých, leč o to hloupějších názorů. S tou kandidaturou to ale asi bude jinak. Václav Klaus chce s pomocí své smečky nejspíš dokázat veřejnosti, že prezidentství po něm bude navždy už jen fraška. Sám ostatně podporuje Miloše Zemana. Jednou ještě budete vzpomínat, holoto!
J. G. Růžička
Smrt krajského soudce Miloslava Studničky lehce svádí k zamyšlení nad životem nestora české justice. Člověka posuzujícího především násilné kriminální zločiny jeho kolegové považovali za uzavřeného. Před bujarou společností lidí dával zřejmě přednost štěkotu jezevčíků. Není důležité, zdali se jednalo o sebevraždu nebo nešťastnou náhodu – obě verze totiž dokládají tragičnost Studničkova osudu. Z lidského společenství ho vyobcovalo důsledné vykonávání soudní moci. Spekulace o možné pomstě ze strany některých z jím odsouzených zločinců (třeba vítkovských žhářů) vyvolaly nakonec i patřičnou reakci nového ministra spravedlnosti Pavla Blažka: „Pokud byl zavražděn pro to, jak soudil, byla by to tragédie a znamenalo by to velkou ztrátu pro českou justici.“ Podle nejnovějších zpráv však česká justice žádnou ztrátu neutrpěla a proti Studničkovi se obrátili i jeho psí miláčci, když se s vervou pustili do ještě teplé mrtvoly.
J. Chlupáč