artefakty

Miřenka Čechová a Tantehorse

S/he is Nancy Joe

Festival Nultý bod, Divadlo v Celetné, Praha, premiéra 16. 7. 2012

Taky se vám ve škole smáli, že nosíte brýle, že jste tlustí, hloupí či chytří? Pokud ano, pravděpodobně víte, že nic z toho není pro budoucí život nikterak zásadní nedostatek či přebytek. Teď jste dospělí a vše je jinak. Jenže některé příčiny dětského posměchu časem nezmizí. Miřenka Čechová se svou skupinou Tantehorse ukázala prostřednictvím taneční a vizuální performance na problém, který člověka vystavuje pohrdavým pohledům zdaleka nejen v dětství. Dokumentárně zpracovala příběhy transgender lidí, které osobně poznala, a stvořila tak multimediální inscenaci o chlapci uvězněném v těle dívky. Kromě originálního tanečního stylu street-ballet v představení hrají zásadní roli komiksové obrázky Miloše Mazala a animace Tomáše Tomsy Legierského promítané na dvě plátna v zadní části scény. S nimi Čechová pozoruhodně komunikuje, reaguje na ně a ony jako by reagovaly na ni. Projekce místy dokreslují (obrazně i doslova) vnitřní nepokoj, který ztvárňuje již samotný tanec, místy představují ryze praktický prostředek k dějovému posunu. Silný výrazový tanec vyjadřující rozervanost chlapce, který měl být dívkou, ještě podporuje hudba Matouše Hekely, kombinující elektro s ruchovou složkou a mluveným slovem. Fúze těchto bohatě využitých prostředků jasně ukazuje, jak bolestná je cesta ke smíření s vlastní identitou. A ačkoli inscenace nepřinesla žádné šokující informace, originálním způsobem na problém transsexuality upozornila, což v naší společnosti stále není málo.

Klára Fleyberková

 

Łukasz Surowiec

Szczęśliwego Nowego Roku 2

Kronika, Bytom, 30. 6. – 11. 8. 2012

Galerie Kronika se nachází v Bytomu u Katovic, srdci polského Slezska. Doly v bývalém hornickém centru jsou zavřené a město plné působivé architektury dnes trpí vysokou nezaměstnaností a postupným odlivem obyvatelstva. Důlní komplex se rozprostírá i pod městem. Nestabilita podloží způsobuje pád domů, město nemá peníze na nové podpěrné konstrukce a je pravděpodobné, že se celé nakonec zhroutí. Lidé tu už dávno rezignovali. Právě na tomto místě sídlí progresivní výstavní prostor galerie Kronika. Jedná se přitom o galerii městskou, která se pravidelně ocitá v konfliktu s místními konzervativními radními i s nacionalisty. Za této situace se soustředí na sociálně­-participativní projekty, různé umělecké intervence do okolí a zejména workshopy s místními dětmi. Aktuálně zde vystavuje v Bytomu sídlící mladý umělec Łukasz Surowiec, jehož proslavilo poněkud patetické dílo na Berlínském bienále, založené na přesazování osvětimských bříz do německé metropole. Surowiec strávil nějaký čas s bytomskými bezdomovci, kteří si raději postavili v centru města provizorní obydlí, než by se spoléhali na lokální sociální služby. Byli však vyhoštěni. Již před výstavou se Surowiec ve spolupráci s galerií marně snažil přesvědčit radní, aby iniciativu podpořili. Vystavená videa ukazují Surowiecovu komunikaci s bezdomovci a specifická pravidla a hodnoty, jimiž se jejich komunita řídí. Fiktivní fotomontáž zobrazuje vůdce bezdomovců, jak si potřásá rukou se starostou města.

Tereza Stejskalová

 

Kiosk pro ilustraci, knihu a komiks

Ateliér Ilustrace a Grafiky VŠUP 2012

Ateliér Ilustrace a Grafiky na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové vydal publikaci určenou všem, kteří se zajímají o knižní ilustraci, design, komiks, autorské knihy a malá nakladatelství. Vytvořili ji studenti pod vedením pedagogů Juraje Horvátha a Michaely Kukovičové. I když časopisecká forma Kiosku leccos napovídá, z tiráže se bohužel nedozvíme, zda jde o jednorázový projekt nebo se můžeme těšit na další číslo. V netradičně pojatém hospodském editorialu se píše: „Řekla bych, že máš dva druhy ilustrací. Takový, co doslovně ilustrují text. Jako máš třeba v májovkách. K textu ,kráva padla‘ máš obrázek ležící bizoní samice a pod tím ještě větu ,kráva padla‘. Kdyby to někdo náhodou nepochopil… No a pak ty, co jdou nějak po smyslu textu, nebo po tý atmosféře.“ V Kiosku pochopitelně půjde hlavně o ty druhé. Najdeme zde exkurs do pozapomenuté české knižní ilustrace (Eva Bednářová, Miroslav Štěpánek) i profily současných ilustrátorů (Joann Sfar, Blexbolex, ATAK). Obecnější články představují třeba belgické nakladatelství Frémok a francouzské DIY nakladatelství Le Dernier Cri, haptické knihy pro nevidomé nebo historickou předzvěst amerického undergroundového komiksu, amatérské, a často erotické, komiksové sešitky známé pod názvem Tijuanské bible. V sekci rozhovorů se dozvíme o Adolfu Wölflim, nezávislých – a velmi švihlých – počítačových hrách nebo o novém českém autorském nakladatelství Bylo nebylo. Radost číst a radost prohlížet.

Jan Gebrt

 

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Bílé noci

CD, Radioservis 2012

Rozhlasová adaptace Dostojevského novely dle scénáře a v režii Josefa Henkeho vychází z divadelního provedení díla Divadlem E. F. Buriana roku 1946. Výraznou roli v této velmi, možná až přespříliš lyrické inscenaci proto hraje hudba, která se zásadně podílí na konstrukci smyslu a neslouží, jak tomu dnes často bývá, pouze jako dělicí článek mezi kapitolami nebo neurčitá podmalba. Naopak, svou melodickou rozevlátostí a mnohdy i kakofoničností neustále podrývá slova hrdinů. Mladičká Nastěnka v podání Gabriely Vránové a Snílek ztvárněný Jaroslavem Kepkou se potkají na jednom z nábřeží Petrohradu, města, které má u ruských autorů tak často až lidské kvality. Podobně jako protagonisté je rozmarné, nevypočitatelné a vzápětí tesklivé a roztoužené. Kdyby tato nahrávka z roku 1966 byla založena pouze na Snílkově líčení města, psal by se tento text lépe. Když totiž vejde na scénu dívka a postavy se pustí do rozhovoru, jenž trvá pár kratičkých nocí, atmosféra se změní – přijde vodopád slov, smíchu, slz a vzdechů, který je někdy až k nesnesení. Projev herců je skrznaskrz divadelní a leckdy přepjatý až k směšnosti. A argument, že jde o provedení odpovídající dobovým konvencím, neobstojí. Při nesporných kvalitách herců si posluchač i originální text zaslouží víc. Takto člověku podobně jako protagonistovi z celého příběhu utkví jen zvláštně prchavé ladění celé historie jednoho vzplanutí, naplněné velkými city a ještě větším zklamáním.

Anna Vondřichová