eskA2látor 1

23. srpna otiskly Hospodářské noviny článek pracovníka mozkového trustu při mezinárodním oddělení Ústředního výboru Komunistické strany Číny, Ming-chao Čao, který začíná větou „Být velmi silným státem ve světové politice ještě neznamená mít lehký život“ (http://dialog.ihned.cz/komentare/c1-57141760-velke-nesnaze-s-cinskou-silou). Z nesnází, které autora trápí, zaujmou zvláště dvě hned v těsném sousedství: jedna je, že 150 milionů obyvatel je pod hranicí chudoby (36 % procent populace žije za méně než dva dolary denně), a druhá je otázka, jak přetavit čínské zdroje v reálnou sílu a vliv. Zdroje, o kterých je tu řeč, jsou převážně vojenského charakteru, ty má Čína v pořádku, ale problém je právě se silou, ta se bude zvyšovat a Čína se bude jevit jako stále nebezpečnější. „Podstata síly se vyvíjí a posouvá“ v tomto „pozoruhodně plastickém okamžiku dějin“, a podle obsahu textu autorovi opravdu leží na srdci, abychom věděli, že Čína má své „obavy, tužby a obtíže“ a „složité nesnáze související s její silou“. Na jedné straně by bylo pro Čínu nákladné a sebezničující, kdyby – mylně – začala pokládat jakoukoli zemi za všeobecnou hrozbu, a na druhé straně přehnané obavy (tentokrát naše) z kapacity čínské síly by mohly vést k podobně tragickým následkům. Tolik nejistoty, obav a trápení na tak malém prostoru se těžko zvládá, naštěstí na pomoc přispěchá Tomáš Sedláček a v sousedním článku spojí Patricka Swayzeho, bibli, U2, Gilgameše a Platona. Z problému, jak se „vypořádat s diskrepancí mezi tím, co chci (demand), a tím, co mám (supply)“, ho to ale stejně nedostane: „Společnost, která osedlala nespokojenost, se nemůže divit, že nemůže být nikdy spokojená.“  Čao!