Ministr Tomáš Chalupa je asi latentní žertéř, ačkoliv se jeví jako suchar. Občanům Moravskoslezského kraje sdělil, že na snížení znečištění ovzduší si za dotace dvaceti milionů korun mohou koupit nízkoemisní kotle na… Na uhlí! Jistě, proč nepodpořit uhelnou lobby kotli na desetiletí, že? To se dá přece vydýchat. Peníze přitom zřejmě odklonil z dotace pro občanská sdružení, takže na jejich projekty zbylo jen 5 milionů korun. Takový „stav podpory“ činnosti ekologických sdružení tu byl naposledy v roce 1989. Zábavná je i ministrova odpověď na stížnost Dětí Země, že elektronická podatelna ministerstva je nefunkční, takže emaily veřejnosti končí kdesi v koši. Chalupa nápravu nezajistil, ale absurdně poradil, ať si stěžující veřejnost pořídí ještě datovou schránku. Tím pádem už nejsme v roce 1989, ale v roce 1971. Smích ztuhl na rtech a někteří občané vnitřně i zevně emigrovali.
M. Patrik
Vy naše svině! Co bychom si bez vás počali? Zhynuli bychom jako zvěř! To mi napadlo, když jsem četl postesknutí Ireny Douskové, kolegyněliterátky, že ji kdos nazval „velkou židovskou sviní“. Ta se má! Kosher šunku s atestem rabinátu doporučuji k užívání. Mňam! Mě zase před nějakým časem při nočním přepadení nazvala trojice darebáků „černou sviní“ – a věru, žiji z toho: kulturně antropologicky řečeno, vepři – a svině obzvlášť! – byli u starověkých národů jakoby božská zvířata: u starozákonních Židů na ně Jahve vztáhl svůj nárok jako tabu, u Helénů a Italiků připadli hrozivým božstvům podsvětním, u Keltů a Germánů taktéž, u Slávů byli ztělesněním plodnosti zemské a Kristus na vepřích demonstroval vymítání zlého ducha – tak svině vstoupily do Evangelií. Všeobecně jsou vepři a svině symbolem štěstí a protagonisty mýtů, pohádek a legend. Co si dělat z vytí vychrtlých duchů na svině? Nic, chybí jim sil. Kdo se bojí, nesmí do lesa. Tam když potkáte svini s podsvinčátky v pruhovaných pyžamkách, rychle utečte, jinak vás roztrhá svině na hadry – čímž svinsky zdravím všechny literární svině!
V. Kremlička
„Kdyby nastala situace, že nevyčerpáme ve svých operačních programech evropské peníze, rezignuji,“ řekl v České televizi ministr Josef Dobeš. Evropská unie našla v programu Vzdělání pro konkurenceschopnost, díky němuž může Česká republika získat do roku 2013 až padesát miliard korun, řadu chyb v oblasti zadávání veřejných zakázek, v kontrolním systému a nedostatcích v oblasti osobních nákladů zaměstnanců. Doufejme, že ministr slib dodrží, že nejde jen o další bonbónek hozený nespokojeným na všech frontách. Neslouží snad všechny poslední Dobešovy plány – testování páťáků, zkrácení přestávek a jejich následné prodloužení, zvýšení ceny obědů o polévku, již, jak známo, většina středoškoláků nejí (údajně jde o snahu posílit řádné stravovací návyky) – jako vějička, jež má způsobit rozruch a přitom skrýt vážné problémy, jimž ministerstvo školství čelí?
A. Vondřichová
Co je a není výzva k násilí, se v posledních měsících od Policie ČR dozvídáme nejen na demonstracích, které jsou důsledkem eskalujícího sociálního tření, ale i při příležitostech, které by se mohly zdát jako násilí zcela prosté. Co čekat za emocionální zázraky na shromáždění, které kritizuje něco tak marginálního, jako je přístup zastupitelstva k věcem kultury na ani ne okresním městečku. V Lysé nad Labem ale policii patrně chybí napětí, a tak se těžkooděnci přišli pocvičit alespoň na demonstraci proti chování radnice. Svůj díl zábavy si užily i vyšší šarže: kriminálka navštívila přímo na pracovišti průvodčího, který akci pouze nahlásil, a jenž se tak provinil pouze pořádáním festivalu v místním kiněklubu, které se pod svobodomyslným názvem Luft již čtyři roky snažila navzdory likvidačním krokům úředníků vést Lucie Jursíková. Co bylo příčinou zájmu ze strany policie? Burcující věta na plakátku vyzývajícím k demonstraci: Protože máme co do činění s poměry na úrovni feudalismu, není od věci akci pojmout stylověklasicky a případně se vybavit přesvědčovacími nástroji (palice, vidle, kosy, pochodně… vítány). Slovo recese holt dnes redukovalo svůj význam jen na období ekonomického úpadku. Za napsání těchto pár řádek očekávám návštěvu kriminálky v zaměstnání. Kriminalistům ušetřím práci, to A2 je šifra, a znamená Americká 2. V Praze, hoši.
M. Zajíček
Přízračného ducha kafkovské Prahy není lehké najít. Což ještě neznamená, že nemáme hledat v noci – nejlépe s oním neutišitelným hladem, který během roku 1911 trápil spisovatelovu představivost a který o století později přepadá kdejakého žrouta. Zvláště v prvních hodinách dne nás podivné choutky svádějí na scestí a žaludek popírá všechny naše denní zábrany. Bageta nestačí. Ještě jsou tu nonstop lahůdky! S přívalem slin jako bychom slyšeli literátova slova: „Špinavá hokynářství vyjídám doposledka. Cpu se uzenáči, okurkami a všelijakými špatnými starými ostrými pokrmy.“ Mezi třetí a čtvrtou hodinou v noci se v krámku vždycky najde pár mlsounů. Zatímco skromně přemýšlíme, kolik si dát rozteklého salátu či naopak oschlých zlevněných chlebíčků, zjišťuje jeden z pravých kafkovských jedlíků, že housky ani rohlíky už nejsou. „To nevadí, dejte mi jenom kus salámu.“ Než přijdeme na řadu, čtvrt štangle je dávno v žroutově velkém břichu. „Vidímli klobásu,“ poznamenal si velký pražský existencialista, „hltavě se do ní ve své představě zakousnu a rychle, pravidelně a bezohledně polykám jako stroj.“ Jak známo, Kafka byl literární bytost. Ale proč to nezkusit?
B. Shake Jr.