Nový cirkus se za patnáct let své existence v českém prostředí nepochybně etabloval. Autor publikace Nový cirkus (2006), jediné české knihy o jeho evropském vývoji, se pozastavuje nad tím, že přesto chybí sofistikovaná kritika, která by umožnila oddělit zrno od plev, a pomáhala tak i rozvoji žánru.
Jako každý rok i letos se novému cirkusu dostalo masivnějšího zájmu médií v souvislosti s konáním největšího a nejstaršího tuzemského festivalu nového cirkusu Letní Letná. Pražský festival celostátního významu se konal letos již po deváté a díky svému obvyklému termínu – poslední dva týdny v srpnu – je pravidelně lákavým soustem pro kulturní rubriky deníků, časopisů a televizí, jež tradičně trpí okurkovou sezonou.
Divadelní prázdniny
Pokud svůj zájem zúžíme na divadlo, pak se během léta po celé republice uvádí řada divadelních projektů, většina z nich je však odpočinkového a dovolenkového charakteru po vzoru Letních shakespearovských slavností. Jejich společnou ambicí je spíše snaha nabídnout atraktivní soupisku zúčastněných hereckých hvězd než úsilí vytvořit dílo nad rámec tu více, tu méně poctivé prázdninové zábavy. Publikum takových spektáklů se také výrazně odlišuje, jedná se nejčastěji o sváteční diváky, kteří si na divadlo udělají chvíli jen vzácně častěji než jednou do roka. Divadelní rubriky jsou tak celé léto plné přepisů PR zpráv a jen málokterá periodika se pustí po informační vlně také do recenzí probíhajících kulturních akcí.
Právě do takto líných vod každoročně vplouvá Letní Letná se svým atraktivním programem. Čtenář by čekal, že se tuzemské deníky chopí příležitosti, ovšem většinou platí, že opak je pravda. Česká reflexe nového cirkusu je trvalou Achillovou patou jinak nebývale dynamicky se rozvíjejícího žánru. Příkladem mohou být reflexe festivalu Letní Letná anebo referování o činnosti a tvorbě emblematického zástupce českého nového cirkusu, skupině Cirk La Putyka.
Oblíbený žánr
Nový cirkus je u nás v současnosti zabydleným žánrem. Přesto se při každé příležitosti mediální prezentace zas a znovu omílají rozdíly oproti cirkusu tradičnímu, bohatý evropský rodokmen sahající k francouzským kořenům a především pak to, že se jedná o zcela nový divadelní žánr, postavený na moderní fúzi cirkusových umění a pohybového divadla. Je to mantra, bez které se snad neobejde žádný článek či informace o vystoupení nějaké zahraniční skupiny u nás. Jistě, v druhé polovině devadesátých let, kdy k nám začaly skupiny nového cirkusu jezdit a čeští diváci a divadelníci začali poznávat tento divadelní žánr, měly takové úvody opodstatnění, ale nyní?
Přitom české publikum si nový cirkus skutečně oblíbilo. Skupiny, které zde vystoupily (Cirque Ici, Trottola, Les Colporteurs ad.), byly přijímány s nadšením a podobně vstřícné jsou stále také ohlasy recenzentů. Nekritická pozitivita by se dala pochopit ve dvou případech: přivážené produkce mají trvale vrcholnou úroveň, anebo jde především o propagaci nevídané novinky a ohlasy mají mít spíše osvětový charakter, a proto jsou ochotné leccos odpustit. Jenže ani jeden z uvedených důvodů, který by připouštěl tuzemskou shovívavost, již dávno neplatí.
Letní Letná uvádí, že měla loňskou návštěvnost přes třiadvacet tisíc diváků, nejedná se tedy o neznámou atrakci, které je nutno nadržovat, nýbrž o masově navštěvovaný festival, o němž pravidelně díky dobrému PR referují hlavní tištěná, internetová i televizní média v zemi. Všechna přivezená představení také pochopitelně neuspokojí kritéria náročného diváka (Cirque Baroque, Burn out Punk Circus ad.), ale o tom se již téměř nelze dočíst. A tak vzrůstá podiv nad tím, že po více než patnácti letech od prvního zahraničního vystoupení skupiny nového cirkusu u nás není znát odvaha tuzemských recenzentů pokoušet se o hlubší reflexi předváděných inscenací a hledání souvislostí. Jak bylo uvedeno výše, největší zájem médií o nový cirkus je především v souvislosti s Letní Letnou. Díky bohu za ni – ale nový cirkus u nás, to přece není jenom ona a Cirk La Putyka.
Jak si tento festival a české soubory vedou na evropském poli, český čtenář těžko zjistí. Je jejich význam ryze lokální, nebo náš region přesahuje? Jak vypadají podobné festivaly v našem bezprostředním okolí, v ostatních evropských státech? Jsou vychvalovaná představení, která k nám festival Letní Letná přiváží, skutečně aktuální v evropském kontextu, anebo se jedná o léta vychladlé kousky, na které nadšené české publikum neznající souvislosti vždycky rádo přijde? Podle nezájmu českých recenzentů se zdá, že je to jedno, stejně jako se zdá, že nám stačí všeobjímající nadšení z tvorby nejvýraznější české skupiny Cirku La Putyka. Pochopitelně je třeba této skupině přát úspěch a možnost dalšího vývoje (což se jí především spolupracemi s evropskými profesionály zdárně daří). Jistě jí však více než neutuchající superlativy pomůže v růstu sofistikovaná reflexe.
Cirkusová sklizeň
Jaká škoda, že právě na letošní Letní Letné patřil veškerý mediální zájem kanadským 7 Fingers a jejich inscenaci La vie, a přitom ve vedlejším šapitó hráli o několik tříd lepší představení Francouzi z Cirque Galapiat. Jejich inscenace Risque Zér0 byla v první půlce festivalu vyprodána pouze ze dvou třetin, než se mezi diváky tichou poštou rozkřiklo, že je to mnohem kvalitnější dílo než v médiích vychvalovaný kanadský kus. Inscenace generačního souboru Galapiat se totiž velkým obloukem vyhnula osudné chybě Kanaďanů: nesnažila se být tolik konkrétní v rámci, kterým semkla představení, a svou abstraktní otevřeností nechávala na divácích individuální domyšlení významu vazeb předváděných čísel. Na rozdíl od nich 7 Fingers volili podobenství velmi naivního očistce a svou doslovnou popisností nešťastně uškodili jinak kvalitním artistickým výkonům.
Událostí v novém cirkuse se u nás děje skutečně nevídaně mnoho a nejde jen o festivaly, inscenace, koprodukční projekty, nýbrž také o workshopy, kursy pro veřejnost anebo přednášky. Škoda, že se o nich a jejich souvislostech člověk tak málo dozvídá! Jednu jistotu ale máme: pokud se nic nezlepší, tak se o novém cirkuse dozvíme zase za rok v souvislosti s Letní Letnou, a pokud se budou objevovat zprávy a hlubší reflexe ještě mimo tento termín, pak svítá naděje, že se věci lepší.
Autor je zakladatel Institutu nového cirkusu – Cirkoskopu.