Místa, na nichž má nový cirkus své pevné místo, se v Česku a na Slovensku množí. Na česko-slovenské mapě jsem si tentokrát vybrala tři: Trutnov, Prahu a Bratislavu.
Trutnov. Některé projekty jsou opravdu překvapivé. Takové je společenské centrum UFFO v Trutnově, které se pustilo i do pořádání cirkusového festivalu Cirk – UFF. „Když jsem přicházel před třemi lety do Trutnova, bylo jedním z mých cílů přivést do vznikajícího divadelního prostoru i do kouzelných ulic města pod horami nějaký neobvyklý, nejlépe divadelní festival. V hlavě jsem měl obecnou myšlenku, kterou inspirovaly moje relativně časté cesty po světě (třeba návštěva Edinburghu) a letní divadelní produkce, které díky kastelánu Vojtovi Troupovi mohli lidé vídat na zámku Kratochvíle,“ vypráví o začátcích festivalu Libor Kasík, který ho vede a šéfuje také kulturnímu stánku UFFO; své kořeny ale má Kasík v opeře. Na Kratochvíli vídal bratry Formany či Divadlo Continuo, a když do Trutnova přijel Cirk La Putyka, bylo rozhodnuto. „Když jsem viděl nadšení diváků z představení i aktérů z prostoru, měl jsem jasno. Od začátku jsem říkal, že program UFFa bude lidi překvapovat, obohacovat a přinášet jim zážitky. A to přesně současný cirkus dělá,“ je přesvědčený Kasík. „Nedávno jsem se vrátil z Bruselu, kde připravujeme s několika dalšími evropskými institucemi projekt Trans-mission 2, jenž je určen na podporu žánru a mladých umělců. Naši partneři v tomto projektu tvoří opravdu dobrou společnost, například se jedná o La Cascade či La Central de Circ,“ ukazuje ředitel blízkou budoucnost, pro kterou je ovšem také zásadní, aby UFFu vydržela podpora města a přízeň firemních partnerů.
Praha. Cirkus je doma v pražském KD Mlejn. Podle jeho ředitelky Dagmar Roubalové v tom sehrála roli řada okolností. „Jednou z nich je tradice, kterou ve Mlejně zanechal Ctibor Turba a jeho představení Archa bláznů v letech 1989–90. Tehdejší kulturní dům se stal centrem alternativní kultury. Další podstatnou okolností bylo, že po roce 2006, kdy se Mlejn stal obecně prospěšnou společností, se zde setkal tým lidí se zaměřením na nonverbální divadlo a akrobacii. Třetí podmínkou byla podpora Městské části Praha 13, která se rozhodla pro generální rekonstrukci staré budovy Mlejna a akceptovala návrhy umělců a vedení na nové rozšíření činnosti, které bylo potřeba v projektu rekonstrukce zohlednit,“ popisuje Roubalová. Ve Mlejně bují také mladý festival nového cirkusu orientovaný na umělkyně, Fun Fatale. „Částečně tím navazujeme na tradici zrušeného mezinárodního festivalu ženského divadla ve Finsku (konal se naposled jako bienále v roce 2007) a na tradici středoevropských vzdušných akrobatek 19. století, protože náš soubor Cirkus Mlejn a naši zahraniční partneři jsou především dívky zaměřené právě na vzdušnou akrobacii,“ uvádí ředitelka. A s festivalem má samozřejmě další plány, nicméně přiznává, že limitem jsou finance. Pro případné dárce je podle ní nový cirkus zatím velká neznámá, i když povědomí o něm hodně rozšířily Letní Letná a Cirk La Putyka. A tak zůstává velmi důležitá podpora z veřejných zdrojů. „V případě ,kulturáku‘ podporovaného obcí, jako jsme my, jde vždycky o spolupráci a pochopení obecních zastupitelů, a to skutečně v Praze 13 dlouhodobě máme, což považuji za naši největší výhru,“ dodává.
Bratislava. Festival nového cirkusu Cirkul’art v Bratislavě patří mezi ty začínající. Cirkus je novinkou vlastně na celém Slovensku. „Slovensko na rozdíl od Česka nemá cirkusovou tradici, neexistuje tu žádná známá cirkusová rodina. Byli jsme první, kdo přinesl nový cirkus na Slovensko, a cítíme probuzení tvůrců a hlavně diváků,“ popisuje situaci demiurg festivalu Palo Kelley. Festival založil po odchodu ze Slovenského národního divadla, kde pracoval jako ředitel marketingu a komunikace. Dnes věří, že až se mladinký festival dobere svého desátého ročníku, bude na jeho programu hned několik domácích inscenací – už teď festival připravuje první novocirkusovou slovenskou novinku. „Financování festivalu je vícezdrojové. Jsme, při vší skromnosti, ukázkovým projektem občanské společnosti, kde kooperuje soukromý, komunální, státní a neziskový sektor,“ uzavírá Kelley pro Ádvojku, a ukazuje tak, že cirkusové projekty nemají jen umělecký rozměr.