Památka všech věrných zemřelých, 2. listopad, se pořád ještě slaví, dokonce tak masově, že se ostraha potýká se zloději lampiček a na Zlínsku také s drobnými zvířátky ožírajícími smuteční věnce. Koneckonců lidé dnes umírají jako vždycky. Přitom se znovu potvrzuje dobře známá skutečnost: svíčky na hrobech zpravidla zapalují spíše ženy mužům než muži ženám. Vysvětlení je prosté. Průměrný muž – a takových je většina – se stane nebožtíkem o něco dříve, navíc bývá oproti své družce o něco starší. A i kdyby muži nedělali všechno pro to, aby byli v hrobě první, ženy stejně mají vyvinutější cit pro svátky, Dušičky nevyjímaje. Vyjádřeno v číslech: průměrný muž se dožije čtyřiasedmdesáti let a průměrná manželka ho pak šest let může navštěvovat na hřbitově. Úmrtnostní tabulky snad působí poněkud pochmurně, připomínají nám však, že život je třeba plánovat a zejména je na místě soustředit se na otázku, v kterém věku a s kým se dát dohromady. Pro srovnání: průměrný pes se dožívá jen třinácti, vykastrovaná domácí kočka čtrnácti, andulka dvanácti, činčila devíti a morče pouhých čtyř let. Zvířecích hřbitovů pro věrné zemřelé je přitom stále nedostatek – vždyť jen v průběhu posledního měsíce se o jejich zřízení jednalo v Písku, Opavě a Kosmonosech.
M. Cecek
V roce 2010 se pilíři tzv. pravicové vlády stala otevřenost, zákonnost a finanční úspory – banální požadavky na efektivní veřejnou správu. Tyto ideály už ale dávno padly. Proto také může téměř rok šéf Ředitelství vodních cest ČR Jan Skalický nezákonnou obstrukcí na hranici trestného činu odmítat poskytovat jakékoliv informace o utrácení našich peněz. A pokud čelí žalobě proti nečinnosti, místo rychlé nápravy si raději najme drahého advokáta, který soudu pošle jen výmluvy. Zdivočele se chová i sám ministr životního prostředí Tomáš Chalupa (ODS), jehož cílem je patrně rozvrátit chod ministerstva a podřízených institucí a přihrát veřejné peníze mezi své věrné. Proto na ochranu životního prostředí už nemá čas. Jak jinak si vysvětlit, že mu hrozí dvě žaloby Dětí Země kvůli neposkytnutí údajů o výskytu modrásků u Přelouče a zvukového záznamu z veřejného jednání o výstavbě dvou jaderných bloků v JE Temelín. U Chalupy ale nejde o ztrátu povědomí o programu vlády. Jen si prostě spočítal, že z této zákonné veřejné služby nejsou žádné peníze a ani mocenský vliv.
M. Patrik
Když 23. října Madeleine Albrightová podepisovala v pražském knihkupectví Neoluxor svou novou knihu Pražská zima, dostavila se vedle obvyklých návštěvníků autogramiád i skupinka protestujících. Měli v úmyslu upozornit na její roli v neblaze proslulém „humanitárním bombardování“ tehdejší Svazové republiky Jugoslávie v roce 1999, jímž NATO řešilo konflikt v Kosovu. Povedlo se jim vyvolat, krom groteskní gestikulace a výkřiků samotné Albrightové, i omezený mezinárodní ohlas, nejhlasitější v Srbsku. Značná část účastníků protestu byli totiž členové občanského sdružení Přátelé Srbů na Kosovu. To, jak ilustrují jeho webové stránky kosovoonline.cz, spíš než obecně lidská práva hájí nároky srbského státu na území Kosova – za užití nacionalistické rétoriky, jaká takovému druhu požadavků většinou odpovídá. Přestože si Albrightovou spoluutvářená politika, mezi jejíž následky patří například v souvislosti se sankcemi proti Iráku až pět set tisíc mrtvých dětí, kritiku a protest rozhodně i dnes zaslouží, je otázka, zda je oprávněné Albrightové něco vyčítat zrovna z nacionalistických a šovinistických pozic.
M. Metelec
Novinář Radek John před lety zjistil, že „na vlastní oči“ nelze s korupcí zatočit, a stal se předsedou strany, která se brzy ukázala být veskrze korupčním podnikatelským projektem Víta Bárty, jenž si penězi kupoval i loajalitu vlastních poslanců. Johnovi se nepovedlo rozkrýt mafiánské kruhy ani z pozice ministra vnitra a nyní v roli opozičního poslance zjišťuje, že už nezmůže vůbec nic. Rozhodl se tedy vrátit k řemeslu, kterému dle vlastních slov nejlíp rozumí. Pokud jej poslanecká sněmovna vyhodí z klubů, v nichž by mohl čerpat náměty svých investigativních reportáží, bude i tak o zábavu postaráno, neboť stále ještě zbývají materiály bezpečnostní agentury ABL, k jejímuž bývalému majiteli je John po celou dobu svého působení v politice nadmíru loajální a která mnohokráte prokázala, že to nejen s odposlechy dobře umí. Poslanec a hlídač demokracie má jasno: komu se nelíbí jeho dvojrole, má špatné svědomí. On sám už nemá vůbec žádné a podepisovat se zřejmě bude souslovím „nezávislý novinář závislý na VV“.
P. Chodec
V období Třetí německé říše zažila filosofie velice těžkou havárku, kterou se pokusil zachránit Theodor Adorno, když pravil, že po zkušenosti Osvětimi už není poezie možná. Nevím, zda složil Adorno nějaké básně, ale tehdejší katedrální filosofie ve spoutaném rámci jistě participovala na vyhlazovacím principu už v říšských katedrách, zatímco svobodné básnictví jistě ne; jestli nemá co po holocaustu právo autority, tak právě směr filosofie adornovské. Miluji svědectví heftlinků z Čech, ani si v koncentráku v noci na baráku recitovali Manon Lescaut v přebásnění Vítězslava Nezvala. Jistě je v německé akademii čerstvý vzduch, se kterým je rozkošné vstoupit do dialogu v romantické intenci, ať už pro cestovatelství von Humboldtovo, anebo pro spousty praktiků absolventů; věřte, mám to rád, každou dobrou zvěst! Ale právě Osvětim vtiskla skladbě poezie ten pravý punc, co nejde jen tak smáznout. Ač se to nezdá.
V. Kremlička