Projekt skupiny Ztohoven založený na používání falešných občanských průkazů se stal námětem dokumentu Michaela Dvořáka. Tvůrci se však nedokázali s tématem svého díla adekvátně vyrovnat.
Mezi nejdiskutovanější snímky letošního festivalu dokumentů v Jihlavě se zařadil debut režiséra Michaela Romea Dvořáka s kafkovským názvem Občan K. Film zachycuje průběh jednoho z mnoha kontroverzně přijímaných projektů skupiny Ztohoven, ve kterém se umělci prostřednictvím obratné manipulace se svými občanskými průkazy pokoušejí prozkoumat hranice individuální svobody v současném systému.
Zblízka zvnějšku
Základním a současně nejproblematičtějším rysem Dvořákova filmu je výrazný kontrast mezi zvoleným tématem a jeho formálním zpracováním. Zatímco exhibice Ztohoven se přes všechnu svou okázalou provokativnost obvykle vyznačují podnětným myšlenkovým podtextem a takřka vždy úspěšnou snahou překvapit mainstreamem vychovaného diváka-pozorovatele, ve filmu jako by o totéž vůbec nešlo.
Je jistě chvályhodné, že se režisérovi podařilo práci Ztohoven přiblížit přece jen hloubavějším a analytičtějším způsobem, než jak to během posledních let činila komerční i veřejnoprávní média. Aktivity i soukromí donedávna převážně anonymních členů happeningové skupiny můžeme sledovat z bezprostřední blízkosti a z jejich ústředního tématu záměny identity je zdánlivě zaznamenáno snad vše důležité. Jakožto detailní zachycení průběhu happeningu tedy film ještě uspokojí, coby plnohodnotný dokument však nikoliv.
Bez kontextu
Režisér sice ve spolupráci s aktéry prokládá film řadou pozoruhodných filmařských momentů, jako je využívání skryté kamery při akcích s občankami nebo nevtíravě zábavný profesionální „dabing“ jednoho maskovaného člena skupiny, vlastní autorský přístup však značně eliminoval. Nepokusil se o aktivnější dialog s hrdiny, který by je dovedl k otevřenějším a komplexnějším vyjádřením, nikterak se neodvážil ani o důraznější rozbor tématu happeningu Ztohoven, aby kauzu konfliktu mezi osobní svobodou a omezeními danými vládnoucím systémem zasadil do širšího kontextu. Film tak působí spíše dojmem jakéhosi zdlouhavého traileru na exhibice Ztohoven, přičemž řadu mediálně i jinak vděčných událostí, jako byl umělý „výbuch“ v Panoramatu ve vysílání České televize nebo uvěznění Romana Týce, zmapoval až zbytečně okrajově. Obratnější dokumentarista by se jistě zamyslel i nad tím, jak se stalo, že svůj film o provokatérech pirátsky napadajících vysílání České televize natáčí paradoxně v koprodukci s tímto médiem. Dvořák se však touto skutečností vůbec nezabývá.
Naopak šťastným nápadem se ukázal nápad distributora doplnit jednotlivé projekce filmu diskusemi s jeho tvůrci a představiteli. Ty tak mohou divácké obci přiblížit nejrůznější otázky, které film ke své škodě bohužel nezachytil.
Autor je filmový publicista.
Občan K. Česká republika, 2012, 72 minut. Režie Michal Romeo Dvořák, kamera Martin Klimpar, hudba Roland „Mad Skill“ Moor. Premiéra v ČR 8. 11. 2012.