Některým, v makroekonomickém evangeliu nevzdělaným občanům České republiky často přichází na mysl, že celá anabáze majetkového vyrovnání s církvemi v době eskalující finanční krize nedává příliš smysl a zbytečně zadlužuje zemi. Všechny tyto v problematice finančnictví se neorientující jedince je nutné definitivně obrátit na správnou víru. Spor mezi rozumem a vírou oživuje apoštol Miroslav: „K zadlužení totiž vůbec nedojde, jen se zvýší státní deficit.“ Credite quia absurdum! Jazyk se vznáší nad realitou jako plující označující a učí stoické apatii. Pastýři se konečně vymaní z okovů státního útlaku a krom diskursu biblického si osvojí také ekonomický. Definitivní rozhřešení církevním hodnostářům dává duchovní biskupství Patria Finance David Marek: „Vzhledem k tomu, že je důvod mimořádný a nebude se opakovat v dalších letech, potom samotné zvýšení deficitu kvůli církevním restitucím není problémem ani pro finanční trhy a nejspíš ani ratingové agentury.“ Blahoslaveni chudí duchem, neboť jejich jest království ekonomické.
J. Chlupáč
Pro povýšení statusu Palestiny na nečlenský, pozorovatelský stát OSN hlasovala většina zúčastněných zemí. Proti byly Spojené státy, Kanada a několik banánových republik jako Mikronésie, Nauru nebo Česká republika. Naše ministerstvo zahraničí vydalo oficiální diplomatický protimluv, že sice podporuje legitimní aspirace Palestinců na plnohodnotnou státnost, ale odmítá pro ni hlasovat. Nejspíš se nejedná o Schwarzenbergovu známku předvolebního punku, ale o taktický krok před příjezdem americké ministryně zahraničí, která bude lobbovat za firmu Westinghouse, ucházející se v tendru o výstavbu dalších zbytečných bloků JE Temelín. Politici jsou manažeři a účetní státu ve službách kapitálu, národní zájmy jsou zájmy firem, které v zemi působí, a diplomacie se podobá hře o poslední zbytky masa na holé kosti veřejného rozpočtu. Citát André Glucksmanna nakonec: „Jen palestinský stát hodný tohoto jména a uznaný jako takový může zpečetit smíření s izraelským státem, mír může existovat jen mezi státy držícími monopol na legitimní násilí, i když mezi státy zdaleka ne vždy panuje mír.“
V. Drozd
O Janu Fischerovi máme my informovanější jasno. Chvála klikacímu aktivismu, na Facebooku už najdeme i iniciativu Nechceme Fischera, kde můžeme svůj postoj vizualizovat obrázkem Fischera v přeškrtnutém červeném kolečku na způsob Ghostbusters a s podobně naladěnými si ulevit. Vždyť ano, kariéristu a oportunistu s dobráckým úsměvem a tichou podporou kmotrů na Hradě nikdo rád neuvidí. A tak jen sleduji, jak moji informačně zdatní přátelé z řad sociologů a politologů lajkují a lajkují. „Ouha“ nastane ve chvíli, kdy zabrousíme na samotné stránky iniciativy, a úplně dole mezi důvody, proč ho nevolit, začne značně přituhovat: „Fischer je známý svým oportunismem. Toho si jsou zřejmě vědomi i sami Židé, kteří si ho do svého parlamentu nezvolili.“ Když jdeme za něco demonstrovat, pořádně si rozmýšlíme, s čím spojíme svůj obličej. Virtualita bude ještě dlouho podporovat heslovitost. Ale aspoň my intelektuálové, strážci moudrosti národa, bychom si měli ulevovat zodpovědně.
M. Svobodová
Že českou pop music drží při životě především nekonečná řada zahraničních infuzí, nejlépe dokazuje pohled na její protagonisty. O chuť zde nejde, natož o hlad. Určující schopností je všežravost. Jak kdesi zpívá Lucie Bílá, jejímž hlasem vždy ideálně rezonovala povaha až vulgárně pantofágního těla: „Dneska chci rachejtle a taky dělobuch… Mojito, rum a colu, vem kde vem, jinak tu vybouchnu jak plynojem!“ Všimněme si, do jaké míry se tu rádoby emocionální přetlak jakožto tradiční vehikulum popového hitu prolíná s představou hrozícího zvracení. Není divu, že skandál, jehož centrem je událost, nemá v domácím šoubyznysu místo. Předmětem drbů je ve skutečnosti anamnéza lépe či hůře trávících těl – bulvár buranů, začínající krknutím, je v tomto ohledu důsledně materialistický. Exkrement české hudební produkce, v němž se zpravidla rozkládá cizí originál, pak tvoří jen pitevní materiál daného stavu. Čas od času nicméně dojde i k jakémusi lapsu nikým nevyžádané autodiagnózy: infuze byla špatně zavedena, možná se ucpala zkornatělá cévka, při potratu nastaly komplikace a popové tělo nachází samo sebe v klinickém momentu rezignace. Nový singl výše zmíněné zpěvačky, další z milníků tuzemských žaludečních pocitů v okamžiku „náhlé zástavy“, si zaslouží pozornost aspoň jako zpráva o tomto ambulantním stavu: „Jsem tvůj tichý pacient, co všechno vykoná… jsem tvou komplikací, svůj čas se mnou ztrácíš… já jsem jenom pouhé nic…“
B. Shake jr.
Miluju je, nedokážu si bez nich vůbec představit ráno. Svoje proudy informací poskládané z RSS čteček, Facebooku, NYXu atd. pokládám za méněcenné, protože vynechám-li jeden den, zas tolik se nestane: dozvídám se, že světu vládne pár vyvolených, kteří získali moc na základě ekonomického kapitálu, politici se nerozhodují na základě blaha spoluobčanů, ale mastnoty nabídnutých papírů, chudí chudnou, demonstranti demonstrují, apokalypsa na obzoru. Jich se ale vzdát nedokážu. Sami posuďte, poslední listopadový den jejich očima: Česko v noci pokryje náledí. V Bombaji postaví voliéry, kde budou supi likvidovat mrtvé. Nezapomenutelné milování spočívá v kouzlu mimořádnosti. Cenzoři odstranili ženě fotku ze sociální sítě, spletli si její lokty s ňadry. Novinky.cz, díky vám je svět o něco pěknější místo k životu!
M. Zajíček