literatura na jevišti
#09/2017

Slibná budoucnost pro tvořivost a udržitelnost

Od zapomenuté rybárny ke kulturnímu centru

Spoluautor projektu proměny bývalé rybárny ve vesničce Stöðvarfjörður na kreativní centrum, píše o problémech islandského venkova a možných východiscích.

Stöðvarfjörður je odlehlá vesnička ležící ve východních islandských fjordech. Potýká se se stejnými problémy, jaké znepokojují malá města. Když byla v roce 2005 uzavřena místní rybárna, ekonomiku a populaci Stöðvarfjörðuru to citelně zasáhlo. Třicet dva zaměstnanců ztratilo práci, což pro komunitu čítající dvě stě obyvatel znamenalo velkou ztrátu. Zavřeli zde banku i poštu a nyní čelí stejné hrozbě i jesle, neboť došlo k demografickému úbytku. Když se rozhodlo o zavření rybárny, viděli jsme v tom spolu s Rósou Valtingojer obrovskou příležitost: svěží plochu, na níž lze vybudovat něco nového. Vznikla tak myšlenka na vytvoření udržitelného kulturního centra. Od roku 2011 už nenese rybárna slogan rybího průmyslu, od té doby začíná fungovat soběstačné tvůrčí centrum. Zářící oranžový nápis „HERE“ namalovaný na bývalé továrně vyzdvihuje důraz na lokální, přičemž odkazuje k sloganu centra: Made in Here.

Stöðvarfjörður v létě. Foto: Zdeněk Paták

 

Naděje v krizi

V době, kdy se kariéra odehrává ve městech, se urbanizace stává zřejmou volbou. Pro ty, kdo se rozhodnou zůstat v zemědělských oblastech Islandu, existuje jen málo pracovních příležitostí kromě práce v Alcoa, továrně na hliník anebo rybaření. Nová Rybárna doufá, že přitáhne mladé a tvořivé lidi z vesnice, stane se alternativou pro únik do města a nabídne tu nové perspektivy. Ekonomická situace na Islandu kriticky zasáhla venkov a je důležité pokusit se situaci zvrátit, chceme-li si užít lepší život na tak nádherném místě. Nedávno se do vsi přistěhoval mladý pár, a to jen proto, aby se do projektu Rybárny zapojil – to potvrzuje, že koncept již začíná přitahovat nové lidi.

Kulturní centrum si klade za cíl soustředit v sobě umělecké dílny, ateliéry, muzeum, kavárnu a trh s místními výrobky a potravinami. V současné době zde probíhá rekonstrukce (finančně pokud možno únosná), plně funkční by centrum mělo být do roku 2016. Poskytne přibližně patnáct pracovních míst a vytvoří příjemnější atmosféru pro místní i cizince. Továrna má tři tisíce metrů čtverečních, takže zde může najít uplatnění řada kulturních odvětví. Pro jejich propojení vzniklo několik plánů a dá se očekávat, že zájem o rybárnu poroste a projekt získá svou nezávislost.

Stöðvarfjörður v srpnu 2007. Foto: Zdeněk Paták

 

Uživit se na vesnici

Udržovat při životě malá společenství je drahá záležitost a nebývá na seznamu vládních priorit. Je však v zájmu tvůrčích lidí i těch, kteří by rádi žili na venkově. Rybárna se na život a možnosti kreativního průmyslu dívá s nadějí. Sama je příkladem funkčního kulturního a společenského života na vsi, motivací pro tvůrčí rozvoj sebe sama i obrazem udržitelného života. „Koncept je založen na našich potřebách i na potenciálu tohoto místa. Abyste mohli přinést řešení, musíte znát problémy,“ tvrdí Rósa. Tvůrčí centrum má lidem umožnit uživit se vlastní prací. Už dnes je patrný pokrok: projekt zajímá řadu mladých lidí a ukazuje se, že toto ekonomicky skomírající společenství může prosperovat a navíc být příkladem nezávislého života. Klíčem je přiměřenost. Cílem centra není jen růst Stöðvarfjörðuru, projekt chce ukázat cestu i ostatním islandským a světovým vesničkám.

Stöðvarfjörður plní tento úkol i na kulturní rovině – první nezávislou galerií na islandském venkově byla galerie Snærós vedená místními umělci Sólrún Friðriksdóttir a Rikarðurem Valtingojerem. Práce i nadšení máme dost, takže udržitelnost a kreativitu čeká v této oblasti slibná budoucnost.

Více: www.inhere.is

Autor je spoluautorem projektu inhere.is.

 

Letní mlha se valí přes hory Stöðvarfjörðuru. Foto: Zdeněk Paták, 2010