Je hrozné mít hlavu plnou myšlenek a ještě na něco myslet. Je to jako žárlit na otce. A proč vlastně? Nechme téma tématem a obraťme se k Althusserově matce. To se dalo čekat: táta byl despota, zrozen ve znamení doby, a matka starostlivá, trpící, sebelítostivá, sadistická žena, tvořící uvnitř taťkova nedozírného mlčení malý a zmršený, nicméně stabilní ostrůvek náhražkovitého otcovství. Mateřský – z mýdla, škrobu a mléka uplácaný – falus se přirozeně tyčil především v kuchyni, když byl muž v práci, při koupání, nad špinavým prádlem a v dětské ložnici. Paní Althusserová ovšem neměla ponětí, co všechno její třináctiletý synek o půlstoletí později zaznamená. Tak se dovídáme, jak budoucího vraha své ženy jeho máti hned po snídani vleče k lůžku, rozhrnuje před ním povlečení a prstem ukazuje na velké škrobovité skvrny na prostěradle. Poté prohlásí: „Nyní, můj synu, je z tebe muž!“ Není na čase, abychom ve svém myšlení aspoň pro jednou vyhlásili velkou otcovskou amnestii? Mladý filosof si ze svých femininních stránek beztak šije pouzdro na penis a taťkové sami odcházejí mimo hru.
E. Aids
Nenáviděným symbolem dnešní šetřivé doby se v Česku zcela právem stali exekutoři, kteří desetiletí inkasují nepředstavitelné částky za to, že podepisují stále stejné předtištěné listiny a dluhy utajují tak dlouho, dokud patřičně nenakynou. Na žebříčcích veřejných škůdců už předběhli dopravní revizory, u nichž problémy s exekucí často začínají, i policajty, které reformy pomalu, ale jistě srážejí na úroveň nespokojeného lidu. Probírat se začínají nejen na soudech, ale snad i na ministerstvu spravedlnosti. Možnost spojení nákladů exekucí, kterou současná dluhová mafie nikdy dlužníkům sama nenabízela, by se tak možná v budoucnu mohla stát věcí povinnou. Stínový ministr spravedlnosti za ČSSD Jiří Dienstbier dokonce v pořadu Hyde park prohlásil, že ministerské nařízení namířené proti nemorálním odměnám exekutorů by bylo první věcí, k níž by po svém zvolení přistoupil. Ve stejném televizním pořadu byl o pár týdnů později donucen odpovídat i viceprezident Exekutorské komory ČR Jiří Prošek. Ukázalo se tak, že exekutoři skutečně existují, i když to tak nevypadá, když se s nimi snažíte osobně setkat. Po jeho televizní obhajobě nárůstu třicetikorunového poplatku na dvacet tisíc je navíc konečně jasné, že skutečnými černými pasažéry jsou právě oni samotní.
P. Chodec
„Palachův čin byl zbytečný. Smysl měl boj,“ zahřímal si 21. ledna v MF Dnes Josef Mašín. Suverénně přehlíží rituální charakter sebeupálení, jež má kořeny staré stovky let, a také jakoukoli jinou životní cestu než tu vlastní. Stejně bychom se mohli ptát, jaký smysl měl pro český národ boj bratří Mašínů. O smyslu přepadávání služeben SNB a zabíjení spoutaných policistů by se totiž také dalo pochybovat. Nejvíce ale zarazí naprosté opomíjení hodnoty lidského života per se a nepochopení povahy této oběti, jež na nikoho neútočí, ale vyjadřuje sebezničením absolutní nesouhlas se světem a zároveň touhu ohněm zažehnout světlo naděje. Mašín to považuje za skutek depresivního (rozuměj: slabého) jedince. Ptát se, zda nemohou existovat jiné formy boje než nůž či revolver, ho ani nenapadne. Jan Palach, Jan Zajíc, Evžen Plocek i Josef Hlavatý ale rozhodně věděli, co dělají, a Palach i Plocek byli prokazatelně společensky aktivní. Mašínova reakce tak jen posiluje rozpaky z jeho minulých aktivit.
A. Vondřichová
Ve dnech, kdy truchlíme nad ztrátou výrazných osobností naší kultury, stoupá na ceně pravidlo, že kdo rychle zhodnocuje, dvakrát zhodnocuje. Vedle návrhu na pojmenování Letiště Václava Havla, nové desetitisícovkové bankovky se státníkovým portrétem či zákona o jeho zásluhách můžeme očekávat ještě kdovíco – ulice, slévárny, trička. Feničův střelhbitý návrh získal dodnes přes 81 000 signatářů, a to už je nějaká síla duší, jak by řekl Josef Škvorecký. Ministerstvo financí, pražský magistrát i žurnalisté se činí. Připomeňme jinou petici z loňského roku – tu proti zvyšování DPH na knihy, kterou ke dni jejího uzavření podepsalo 163 136 čtenářů. Také tou se Kalouskovo ministerstvo zabývalo a bohužel také rychle: napřesrok bude DPH na knížky takřka dvojnásobná oproti roku 2011, čtyřnásobná oproti roku 2007. Inu, kdo rychle zhodnocuje, zhodnocuje dvakrát. A my se raději přihlásíme k Letišti Václava Havla než ke čtení jeho díla.
F. Tomáš
Dan Bárta se v nedávném rozhovoru pustil do svých oblíbených témat kopírování hudebních nosičů a internetového pirátství. „Bohužel si myslím, že to není opodstatněná krádež, a přišlo mi to vždy trochu jako socialismus,“ říká zpěvák v interview s všeříkajícím titulkem Pirátství je jako socialismus. Menší kapely kvůli stahování hudebních nahrávek musí daleko více koncertovat a „mastit“, aby se hudbou uživily. Zdaleka nejhůř jsou na tom ovšem popové hvězdy, které díky internetovému socialismu téměř živoří a jejichž kariéry jdou pomalu ke dnu. Čtenáři by si měli uvědomit, že za tyto katastrofální nešvary může především pirátství. Chytněme se tedy za nos a uvědomme si, že „když už kradu, je hezké vědět, že jsem zloděj, hezčí, než si vytvořit rozsáhlou ideologii, aby to vypadalo, že mám na krádež právo“. Inu, když je nejhůř, tasíme etický instrument. Za ním se ale skrývá cosi prozaičtějšího: jenom se neušpinit davem. Bárta prostě touží po uctivé distanci od slintajících posluchačů! Jenže čas zisků z reprodukované práce už zřejmě odvanul. Říkejme tomu třeba socialismus.
J. Bělíček