aneb Dobrodružství mladé Ukrajinky
Přeložila Rita Kindlerová
Kniha Zlín 2011, 246 s.
Románová prvotina lvovské prozaičky, překladatelky a novinářky Natalky Sňadanko (nar. 1973) vykazuje rysy určitého typu v současné době módního literárního textu. Probírá se to pořád dokola. Stále více mladých autorů píše „paměti“. Vyvstává otázka: proč by poměrně dokumentární záznamy z poměrně nedávné doby měly být pro čtenáře zajímavé?
Na bezmála dvě stě padesáti stránkách má čtenář možnost nahlédnout do výseče ze života hlavní hrdinky Olesji Svačinky (příjmení napovídá, že jde o autorčino literární alter ego). V chronologickém sledu jakýchsi deníkových záznamů psaných ich-formou nacházíme hrdinku v prepubertálním věku, sledujeme její dospívání, jak napovídá název, s důrazem na romantické vztahy s muži, až do předvídaného, leč pouze naznačeného závěru: hrdinčiny svatby.
Román, jenž je formálně členěn do sedmi kapitol, by se dal podle obsahu rozdělit do dvou částí. V první části sledujeme hrdinčin život v rodném Lvově, její platonické školní lásky, první kluk, člen deathmetalové kapely, „se kterým se dokonce líbali“, první vážná známost. Zlomovým bodem je moment hrdinčiny pohlavní iniciace, v krásné literatuře zřejmě bezprecedentní popis deflorace pomoci násady od šroubováku. Krátce nato následuje rozchod a Olesina cesta do zahraničí. Její příhody na kapitalistickém západě tvoří druhou část románu. Zaujetí pro marockého hudebníka Maria, ze kterého se vyklube homosexuál. Nepěkně končící soužití s deprimovaným Italem Bertem. Živelný vztah se zchudlým německým šlechticem…
Již zvolený námět implikuje stylistiku červené knihovny. Autorce se ale daří uniknout jinam. Místo dívčího románu zde máme jistou obměnu bildungsrománu. Výchova dívek na západní Ukrajině aneb báječná léta v sajůzu pod psa. Možná že se jedná o poněkud jednodušší čtivo, rozhodně to však není čtivo patetické. (Jak může být výše popsaný způsob ztráty panenství patetickým? Spíše je pragmatický. Stejně jako veškeré Olesino počínání na cestě za štěstím.) Dalším autorčiným kladem je smysl pro humor, kterému neunikne nic. Kousavě popisuje ukrajinské reálie přechodového období, nešetří sarkasmem na adresu Olesiných rodičů a milenců, utahuje si ze „západního“ způsobu života, zlehčuje svoje literární alter ego a její vztahy. Jde tak daleko, že dokonce zlehčuje znásilnění hlavní hrdinky.
Svým černým humorem demaskuje četné stereotypy. Představa hladovějících západoněmeckých dětí ze střední vrstvy, které kvůli racionálním stravovacím návykům, jež se jim rodiče snaží vštípit už odmalička, jsou nucené vybírat popelnice a snědí vše, na co přijdou, je vtipná a děsivá zároveň. Popis německého vysokoškolského systému představuje parodický až antiutopický protějšek k Hessově Kastalii. Přerod totalitní ukrajinské společnosti ve společnost netotalitní se nese ve znamení často nekritického přebírání západního lifestylu, jehož atributy jsou magazíny pro mládež, populární hudba a prezervativy a v němž sexuální konformismus (a konformismus obecně) je zaměňován se skutečnou svobodou.
Boj o abstraktního „masového čtenáře“, který ukrajinská literatura svádí na svém domácím hřišti s literaturou ruskou, přináší řadu zajímavých textů a situací. Na sklonku roku 2011 tak např. Polský institut ocenil Natalku Sňadanko cenou Josepha Conrada, určenou ukrajinským autorům. Jen stěží si lze představit, že by podobně prestižní ocenění získala v českém prostředí třeba Halina Pawlovská, jež občas vykoukne za všemi těmi Sňadančinými vtipky, klepy, pletkami a radami do života.
Kniha Sbírka vášní nabízí nenáročné čtivo, kterému přesto nelze upřít vážnější přesahy a jistou výpovědní hodnotu o světě, v němž žijeme a který společně sdílíme.
Autor je ukrajinista.