eskA2látor 1

Nejhorší polistopadový ministr školství Josef Dobeš konečně vyklidil pozice. Role oběti „vlády rozpočtové odpovědnosti“ vyznívá jako zvláště nevkusný kus – s pověstí ministra, který zastavil přísun evropských dotací a pokusil se plíživě privatizovat vysoké školství, se hraje hodně ztěžka. Dobeš tvrdí, že odchází kvůli nedostatku financí a také proto, že mu prý učitelé „za těch 21 měsíců vcelku přirostli k srdci“. Asi jako protestující studenti. Mimikry „svědomí“ a „budoucnosti republiky“ (zvláště po nedávném rozhodnutí ve věci prodloužení existence plzeňské výrobny právníků a peněz) fungují spíše jako doklad o Dobešově nesoudnosti kombinované s absolutistickou drzostí. Nakonec je nejsmutnější právě reflexe toho všeho, co musel ministr napáchat, než i jeho nejbližší pochopili, že tahle střela je v podstatě neřiditelná. „Politicky lidské, korektní a poctivé rozhodnutí“, jak to nazval premiér Nečas, je prostě jen jalově vyžehleným a snad i posledním trapasem osmého odcházejícího ministra této pořád stejné vlády stále jiných jmen.