Kdybychom měli pojednávat o čínském tisku z poloviny minulého měsíce, dozvěděli bychom se, že aféra, která hýbala naší politickou scénou, našla své ozvuky i v Číně. Ale čas pokročil, je tu léto, a tak si po vzoru čínských médií snad můžeme dovolit trochu odlehčit. „Že se před kontrolami nadřízených úřadů leccos schovává a lakuje narůžovo, není nic nového,“ píše v článku Potěmkinovy vesnice pobuřují obyvatelstvo agentura Nová Čína. Letos v dubnu například koupil magistrát v městě Tcha-che (provincie Che-nan) vodní nádrž o objemu pět milionů krychlových metrů. Ve snaze uklidnit lidi znepokojené stavem zdejší pitné vody neváhali úředníci tuto nádrž zcela vysušit, aby se voda u pramene přes noc zázračně vyčistila. Podobně začátkem minulého roku najali úředníci v Šan-si vesničany, aby nezoranou a neosazenou půdu pokryli fóliemi na ochranu sazenic – a půda ležící ladem poté před kontrolory vypadala, jako by byla pečlivě obdělávána. Vládní projekty podporující místní zemědělce tak nutně přicházejí vniveč. Anonymní úředník v článku říká: „Například jeden mezinárodní projekt vůbec nepostupuje, obchody, které měly fungovat, vůbec neotvírají. Když měla přijet kontrola, svolali jsme lidi z celé jednotky, aby v převlečení za turisty vytvářeli živou atmosféru místa, které mělo mít na základě onoho projektu už hotovou infrastrukturu a fungovat.“ Na otázku novináře, zda kontroloři netuší nějakou čertovinu, úředník odpovídá: „Tuto otázku si také často klademe. Někdy se to celé zdá trochu nepravděpodobné, takže je možné, že kontroloři něco vycítí.“ A závěrem si mluvčí povzdechne: „Pokud takhle vládu podvádí celá Čína odshora až dolů, důsledky budou nedozírné.“
Studenti univerzity Čching-chua spontánně oplakávají kocoura, který jim byl společníkem během nekonečných hodin samostudia v univerzitní knihovně. „Profesor Kočka“ se před třemi lety objevil přede dveřmi staré knihovny a už tam zůstal. Jedny z kampusových novin dokonce začaly uveřejňovat sloupek „Naše škola kočičíma očima“. „Když Profesor někomu usnul na kole, čekal majitel třeba hodinu, až se kocour vyspí. Knihovna nebyla tak strohá a studená, když tam byl,“ vzpomínají studenti, kteří byli zvyklí, že jim kocour v zimě sedával na učebnicích, a teď mu nosí na hrobeček uzené.
O znečištění vodních toků se v Číně píše poměrně často. Ve vydání Lidového deníku ze začátku července se dozvídáme o úhynu ryb na řece Che-ťiang v provincii Kuang-si. Následné laboratorní zkoušky odhalily dvojnásobek těžkých kovů, kadmia a thalia, které mimo jiné vznikají jako odpadní produkty při výrobě elektroniky. Média přesvědčují obyvatele měst na horním toku řeky, že se nic neděje, protože znečištění se týká jenom dolního toku. Někteří občané, jež článek cituje, jsou klidní, jiní pro změnu dělají zásoby vody pro případ náhlé nouze. „Zatím voda teče, nemá divnou barvu, i podle chuti a čichu se zdá bez problémů, takže ji normálně používáme,“ říká nejmenovaný občan. Co na to odborník? „Stav bedlivě sledujeme. Thalium již překročilo povolenou normu 1,2krát, kadmium dosud ne. Pokud jde o ústí řeky, data jsou neurčitá. Ale mělo by to být celkem v pořádku,“ říká doslova pan Ou Cheng, náměstek hlavy okresu.
Ne všude na světě je běžné, že děti jezdí auty v bezpečnostních sedačkách. V Číně se debata na toto téma ve veřejném prostoru teprve začíná rozvíjet: „Rodičů, kteří se o sedačky zajímají, přibylo, avšak těch, kteří sedačku doopravdy koupí, je stále málo,“ tvrdí článek Pekingského deníku ze 4. července. „Někteří rodiče si myslí, že pokud jezdí jenom po městě, rychlost auta je tak nízká, že se ani dítěti bez sedačky nemůže nic stát.“ Text pokračuje výčtem nám dobře známých údajů o tom, co udělá s pokusnou figurínou čelní náraz v šestnácti-, třiceti- a padesátikilometrové rychlosti. Uvidíme, zda osvěta povede ke zvýšení bezpečnosti provozu na pekingských ulicích, kde zejména křižovatky jsou pouze pro otrlé jedince.
Po zprávách z letošní zimy, kdy čínská i zahraniční média informovala o neúnosné situaci se znečištěním čínských měst, nás asi nepřekvapí, že novinářům Pekingského deníku stálo za to udělat fotoseriál ze dne, kdy se po dešti v Pekingu ukázala modrá obloha: „Obloha nad Pekingem byla jako malířská paleta: dopoledne azurově modrá, odpoledne sytá jako inkoust, večer ukázal zářivou podívanou při západu slunce.“ Doufejme, že ještě nějakou dobu potrvá, než se i u nás dostaneme do stadia, kdy bude modrá obloha předmětem reportáže v denících.
Okurková sezona v Číně ale přinesla i historky lechtivější, než jsou ty o počasí. Takže se odvážíme skončit zprávou o nehodě, jež potkala ženu cestující v autobuse v Čcheng-tu, hlavním městě provincie S’-čchuan. Starší paní v autobuse přepadly bolesti břicha – neváhala, sedla si na odpadkový koš a zbavila se toho, co ji tížilo. Spolucestující nejenže celý incident fotil, ale neváhal fotografii i s popisem události zveřejnit na internetu, kde se o ní začalo živě diskutovat. Jedni odsuzují ženu pro nedostatek kulturnosti, jiní se snaží o pochopení: „Vzhledem k jejímu věku je pochopitelné, že to asi nemohla zadržet,“ soudí tolerantní diskutující pod obrázkem. Kontrolor jízdenek z dotyčného spoje prohlásil, že paní byla nemocná – když do autobusu nastupovala, držela prý v ruce lísteček od lékaře.