Okurková sezona ve vysoké politice letos jaksi nenastala. Rusnokova vláda nezískala ve sněmovně důvěru, koalice TOP 09, ODS a LIDEM se ukázala být pouhou fikcí a Česká republika směřuje k předčasným volbám. Sociální demokracie ústy svého předsedy Bohuslava Sobotky vyjadřuje uspokojení nad tímto vývojem a nad úspěšnou strategií, již k vyvolání voleb použila. Opravdu lze ale názorové veletoče, hašteření a notnou dávku štěstí považovat za úspěšné řešení vedoucí z politické krize? Ačkoli levice je na tom vždycky hůř. Jak poznamenal Josef Čapek, „buržoust to má mnohem pohodlnější. (…) Jestliže už jednou buržoou je, (…) ani od protivníků nebývá jeho buržoaznost brána v pochyby. (…) Socialista stále však jest od druhých socialistů podezříván, že není, jak má být, a že vlastně socialismus zrazuje a poškozuje veškerým bytím a svým jednáním.“ Proto lze očekávat, že se Bohuslav Sobotka brzy pustí do křížku s Michalem Haškem. Po volbách nás čeká teprve pořádná mela!
J. Gruber
Korsika se vrátila do hledáčku francouzského tisku, který téměř bez výjimky popisuje ostrov jako zločinecké doupě, v němž je podle ministra vnitra Manuela Vallse „násilí hluboce zakořeněno v místní kultuře“. O zájem médií se postaralo i prohlášení o obnovení bojů ze strany jedné frakce Fronty národního osvobození Korsiky. Zůstal by však zklamán, kdo by čekal návrat bombových útoků ze sedmdesátých let: od obnovení bojů se na ostrově počet násilně zemřelých naopak snížil. Během prvního srpnového víkendu pak proběhl 32. ročník Mezinárodních dnů v Corte. I tentokrát se při nich korsičtí separacionisté snažili poprat s globalizačním soumrakem národních států a zdůrazňovali požadavek na zachování kulturní a ekologické rozmanitosti a na vytvoření alternativního modelu hospodářského rozvoje. Neúčast francouzské politické reprezentace a médií na hlavním setkání korsické občanské společnosti ovšem značila, že se na kontinentě hodlají bavit jen s teroristy. A výlučně francouzsky.
J. Horňáček
Kdo nekřičí, není oslyšen – heslo vítězů současnosti, a sféry public relations zvláště. Stránka dogheaven.cz, první psí restaurace u nás, při zběžném ohledání působí jako klasická webovka firmy, která nemá peníze na grafika. Vida, říkáme si, zmlsaní psí mazlíčci si přijdou na své už i u nás. Na druhý, zaostřený pohled ovšem vidíme, jak moc jsme se zmýlili. Pes je zde na špatné straně příboru a meníčko nabízí takové pochoutky jako grilovaná chrtí žebra se smetanovou omáčkou a kousky chřestu či jezevčíka na brusinkách s bramborovým pyré. Na třetí podívání, řádně pohoršeni, však odhalíme jakýsi „manifest“ vysvětlující, že se jedná o propagaci vegetariánství – pokus ukázat, že rozdíl mezi domácími a domáčtějšími zvířaty je skutečně dán jen společenskou konvencí. Problém nastává ve chvíli, zabrousíme-li na banner lákající uspořádat oběd pro asijské obchodní partnery či odkaz „navštivte také Festival psího masa“, který vede na informační portál pro návštěvníky Soulu. V diskusi se to pak pochopitelně útoky na Asiaty jen hemží. Je sice chvályhodné bojovat proti stereotypům, ale není minimálně vkusné dělat to pomocí předsudků jiných. Přestože jsou vidět až na čtvrtý pohled. Nebo právě proto…
M. Zajíček
Podzimní vysílací schémata tří hlavních hráčů na našem televizním poli byla odtajněna, zbývá se jen těšit. Nova s Primou se utkají zejména o úterní a čtvrteční večery. Jak dopadne souboj Ordinace versus VyVolení? Česká televize bude sekundovat reprízami Trapasů, ve čtvrtek nasazuje další řadu svého seriálu Kriminálka Staré Město. Na jistotu hraje zřejmě v pátek, kdy se do pražských ulic vyřítí Sanitka II. To by mělo stačit na x-krát vyměněné manželky na Nově a další večer s exhibicionisty ve vile na Primě. V pondělí se střetne Nova (Gympl) s Primou (Cesty domů), Česká televize bude s reprízami Četnických humoresek doufat, že se jejím divákům stále neokoukaly. Na ČT se v sobotu bude hlavně tancovat, na Primě střídavě vařit a promítat film a film bude mít hlavní slovo i na Nově. V neděli naopak půjde první do finiše premiérami českých filmů a minisérií ČT, Prima odpoví další sérií Talentu, Nova pokračováním úspěšného spin-offu Ordinace, Doktory z Počátků. Snad najde divák po těchto napínavých střetech trochu klidu alespoň na Dvojce nebo ČT art.
J. G. Růžička
Peníze jsou to nejšpinavější, na co člověk během dne sáhne. Toť názor osmdesáti procent Evropanů, aspoň to tvrdí poslední průzkum společnosti MasterCard. Občané Evropské unie tedy dnes zvažují, jak se kontaktu s oním kolujícím svinstvem, někdejším vynálezem k zefektivnění směnného obchodu, vyhnout. Chtěli bychom ovšem varovat nebezpečné levičáky před výbuchy radosti. Žádné masové rozšíření jejich názoru, že peníze smrdí, v tom nehledejme. Je tomu právě naopak. Každý spořádaný Evropan by se totiž chtěl se svou bankovkou řádně pomazlit a smyslně jí dráždit své erotogenní zóny. Leč takhle by to nešlo. Peníze byly stvořeny k tomu, aby putovaly z ruky do ruky a pomáhaly nám uspokojovat konzumní choutky. Ne nadarmo celá řada hlavounů upozorňuje na souvislosti mezi penězi, zbožím a prostitucí. Neříkáme čistý jako děvka, ale jako lilie. Abychom si mohli svobodně opatřovat zboží a statky, jejichž souhrn nakonec tvoří to, čemu říkáme soukromé vlastnictví, musíme používat špinavé love, které nepatří nikomu a všem. I proto dnes občané-zákazníci preferují platbu bankovním převodem. Co oči nevidí, srdce nepálí. Snad i proto je na vzestupu internetový pornografický průmysl a virtuální souložení přes webkameru. Úvaha zní následovně: pokud nemohu věc vlastnit, nechci se jí ani dotýkat.
J. Chlupáč