Dnes už bývalý člen ODS Jiří Janeček po opuštění domovského modrého hnízda nelenil a posílil řady obskurní protofašistické freak show Jany Bobošíkové, volebního bloku Hlavu vzhůru!. Právě na pražské kandidátce se pokusí vrátit do Poslanecké sněmovny, v níž mezi roky 2008 a 2010 zasedal jako náhradník. Krok to byl od něj zajisté uvážený. Když v srpnu opouštěl ODS, měl ji za nereformovatelnou a ovládanou pouze úzkou skupinou lidí (mezi něž nepatřil), protože jeho vlastní pokus o její obrodu Pravá frakce ODS (inspirovaná Pravou IRA?), na jejímž oficiálním webu se od konce května neobjevilo nic nového, patrně zacházel na úbytě. Janeček to ale podle všeho s Pravou frakcí nevzdává. Na Facebooku nelituje peněz a právě pod touto hlavičkou propaguje nejen svou kandidaturu do Sněmovny, ale i své pozoruhodné myšlenky. Nejzajímavější z nich je tato: „Chci vytvořit malý efektivní stat (sic!), který bude zasahovat do života obyvatel co nejméně.“ A já si říkám: Proč ne? Vytrvejte, Jiří Janečku, a vytvořte, ideálně s minulými i současnými politickými souputníky, malý stát, scházejte se někde ve sklepě nebo v klubovně a zasahujte do života ostatních lidí co možná nejméně. Nejlépe vůbec.
M. Metelec
Na internetu se v polovině září objevilo video prezentující vzornou spolupráci litvínovské sociálky a městské policie. „Sociálka se strážníky si došlápli na problémové rodiče“ – tak se tato zpráva o bohulibé činnosti úřadů oficiálně jmenuje. Dokumentuje, kterak pracovníci navštěvují v podvečerních hodinách vybrané byty a dožadují se provedení testu na přítomnost alkoholu a jiných omamných látek. Komentovat mentální vybavenost kameramana („To, že se natáčelo na chodbě, není přece žádné vnikání do soukromí, nepřekročil jsem jejich práh“) asi netřeba, ale vedoucí příslušného odboru sociálních věcí jsem požádal, aby mi vysvětlila, zda je toto počínání legální, zda jí přijde legitimní a k čemu je dobré. V obsáhlém odstavci jsem se dočetl o narušeném prostředí, jednání na podnět občanů, zanedbávání péče a snaze ponechávat děti v péči biologických rodičů. Video prý bez znalostí situace v dané rodině působí zkresleně. Podle jaké metodiky však přispěje překračování pravomocí a neoprávněná buzerace ke štěstí oněch nebožátek, jsem se nedozvěděl. „Ani nám nejsou tyto kontrolní mechanismy příjemné, ale někdy nastanou situace, kdy jsou nezbytné.“ Úředník, ten těžký život má.
T. Stejskal
Doby, kdy jste u deníku na první pohled poznali, že pravou titulní stranu zakrývá jen reklamní přebal, jsou asi už pryč. Nově si mohou firmy zaplatit i reklamu na první straně v rámci zpravodajství. Nebo tak alespoň vypadá text s titulkem „Hazard s pacienty: číhá na ně infekce“, umístěný 19. září v Lidových novinách jako zpráva dne. Nepíše se v ní o tom, že by se nemocnicemi šířila smrtící infekce, to si jen Česká asociace dodavatelů zdravotnických prostředků stěžuje, že některé pomůcky určené na jedno použití se zřejmě používají po sterilizaci i dvakrát. A takový hazard se životy spotřebitelů si dodavatelé líbit nenechají!
J. G. Růžička
Silvio Berlusconi se po čase zjevil na obrazovkách italských televizí, a hned ve velkém stylu. V účesu nikoli nepodobném Velkému kormidelníku Mao Ce-tungovi pronesl, že část italských státních zástupců a soudců připravuje cestu k socialismu a že postkomunistická levice se dle jeho mínění nikdy nevzdala „této ideologie závisti a nenávisti“, nad níž však jednou zvítězí právě Berlusconiho strana „lásky“. Nechybělo ani obligátní lamentování nad Italy, kterým vyčítá, že mu nikdy nedali absolutní většinu, aby mohl provést nezbytné reformy justice a hospodářství. To vše v předvečer hlasování mandátového výboru italského Senátu o tom, zda by mu vzhledem k jeho odsouzení za daňové úniky neměl být odebrán mandát. Berlusconi tak znovu předvedl dvacet let starý koktejl ublíženectví a agresivity vůči komukoliv, kdo zpochybňuje jeho přesvědčení, že politik si může dělat, cokoliv se mu zamane, pokud dostal hlas od milionů občanů.
J. Horňáček
Mouchy jsou otravný hmyz, ale larvy bzučivky zelené jsou v určitém ohledu čím dál oblíbenější. Bzučivka je obyčejná moucha a její larvy obyčejní nekrofilní „červi“. Když se však dostanou do infikované rány, bércového vředu nebo poranění na noze s narušeným prokrvením, dokážou je nejen vyčistit od odumřelé tkáně a bakterií, ale také významně podpoří hojení. Přestože západní medicína tuto prastarou metodu považovala za obskurní a překonanou, je v řadě případů larvální terapie účinnější než antibiotická léčba a čištění rány chirurgickými technikami. Larvy se živí pouze nekrotickou tkání, která brání přirozenému hojení a je v ráně živnou půdou pro růst choroboplodných bakterií. Larvální trávicí enzymy odstraní tuto tkáň, aniž by porušily tkáň zdravou. Larvy dále vylučují zásadotvorné látky, které brání množení bakterií a podporují růst nové tkáně, která ránu postupně vyplní a uzavírá. Postižená končetina tak může být uchráněna před amputací, která by jinak při šíření infekce byla nezbytná. Renesance tohoto postupu nastala v západních zemích asi před třiceti lety. Letos v říjnu tomu bude deset let, co byla uznána za léčebnou metodu i u nás, a počet pracovišť, kde se provádí, pomalu stoupá. Je to zpráva o tom, že dnešní západní medicína ovládaná molekulárně farmakologickou lobby je schopna vrátit se k primitivní metodě, která je svou komplexností obtížně vědecky uchopitelná, ale v podstatě efektivnější než nejnovější vědecké produkty. Na fráze hlásající, že z dnešní medicíny se vytratil člověk, lze s potěšením odpovědět: Zato červi se už vrátili.
A. Houska