V úterý 10. prosince se Uruguay stala prvním státem na světě, v němž bude legální držení, ale i pěstování marihuany. Senát tohoto malého latinskoamerického státu schválil zákon navržený prezidentem Josém Mujicou navzdory silné opozici konzervativních kruhů, a jak se zdá, i většiny obyvatelstva. Nový zákon nastavuje zrcadlo pokrytectví, které vládne kolem depenalizace užívání marihuany v Evropě. Ve většině evropských zemí, kde je držení konopí legální, totiž zůstává trestným činem jeho výroba a distribuce. V Uruguayi se naopak distribuce stane státním monopolem a stát bude také přímo obhospodařovat několik desítek hektarů konopných plantáží. Legální bude taktéž domácí pěstování konopí v počtu maximálně šesti rostlin na domácnost. Nejmenší radost mají z výsledku narkomafie, které přišly o jednu z výnosných branží. A špatné zprávy z amerického kontinentu pro ně nekončí: od příštího roku bude obchod s hašišem legalizován i v Coloradu a ve státě Washington.
J. Horňáček
Podle čerstvého průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Pivo v české společnosti zavítá průměrný konzument do hospody třikrát týdně a dá si tu dvě piva. Nic moc. Když jde někdo do hospody jenom na takovou chvilku, nechce potom smrdět, jako by tam proseděl celý večer a hulil jako fabrika. To se totiž pak musí také třikrát týdně kompletně převléct do čistého, což je neekonomické, neekologické a otrava. Dokonce i někteří kuřáci – aspoň ti, které znám – chodí raději tam, kde se nekouří, a klidně si vyběhnou s cigaretkou na mráz. V mnoha hospodách se tak dnes už nekouří. Absence tabákového dýmu ovšem odhalila jiný, zatím v pozadí skrytý pach, který se nepříjemně zažere do všeho, v čem do hospody přijdete. Pach tuku z fritovacích hrnců. A podobně jako u cigaret stačí, aby si za celý večer objednal smažák jediný z hostů. Pykat ovšem budou všichni. Zakázal bych friťáky!
J. G. Růžička
Slavná kotlina Žižky a Palackého dostala od arogantních zámořských zápaďáků zase pěkně zabrat. Jen čtyři z patnácti oslovených Američanů na slepé mapě dokázali najít Českou republiku. Na sociálních sítích zavládla panika a týdeník Reflex neváhal nadpisem článku označit toto americké selhání za „katastrofu“. To, jak moc lidí na světě neví, kde přesně desetimilionový slavný český národ opéká buřty, je vydáváno za důkaz neschopnosti zahraničního školství, anebo dokonce za mentální retardaci lidí žijících příliš daleko od našich hranic. Ještě že server BuzzFeed, který si testy zadal, nezkoumal, jak velké povědomí mají Američané o Karlu IV. nebo Přemyslu Otakaru II., to by byl poprask patrně ještě větší. Buranství ovšem začíná hlavně přesvědčením, že zbytek světa nemá co nabídnout, že se v něm nic neděje a lidé tam nic nevědí. Burani tak v tomto případě nejsou ani tak Američané, kteří přesně neznají geografii střední Evropy, ale především ti Češi, kteří po ostatních požadují znalosti o sobě, aniž by považovali za nutné vědět něco o druhých. Našli byste na slepé mapě Idaho?
P. Šplíchal
Shodli jsme se na tom všichni, celý stůl. I servírka, která jinak nemá na nic názor, přikyvovala. Havel je měl zakázat. Hned. Neshoda nastala o tom, kdy přesně. Tehdy, když si s ním šli sednout k jednání za kulatý stůl? Když se třásli, aby od nich převzal moc? Dřív, když se ještě modlil, aby na něj neposlali tanky a milici? Jenže to by mu přišla na pomoc sovětská armáda! Aby potlačila síly zdejšího režimu, na straně revolucionářů. Tak to měli s Rusy přece dojednané. To by ta revoluce pěkně vypadala, s okupační armádou po boku! A cinkání na zmrzlých náměstích by nebylo potřeba! Půllitry křísly o sebe, jak je servírka nakladla přes naše argumenty. Sametová je jen při placení. Tak je měl zakázat hned potom! Hned, jak se s nimi dohodl, jak jim dal všechny záruky. Beztrestnost, legalizaci vekslkapitálu… To všecko měl obratem ruky shodit ze stolu ve jménu vyšší revoluční morálky. A ne jen Štěpána, kterého v tom ostatní soudruzi nechali, protože jezdil po spřátelených politbyrech domlouvat komplot proti Gorbačovovi, když to ještě nebylo módní a demokratické. Měl je zavřít a zakázat. Čalfu, Dlouhého, Dybu, Třísku, Kočárníka, Tošovského… Už zase jsme si vzájemně rozuměli. Můžete se vzdát malé moci za příslib velkých majetků. Ale opravdu velkých majetků se dobrovolně a bez násilí nevzdá nikdo.
R. Rops
„Proč nemluvíš, Mirku?“ zeptal se tiše Jindra Hojer. „Snad nemáš dokonce vánoční náladu?“ zaútočil Červenáček, ale Jarka Metelka mu dal po straně znamení, aby raději mlčel. Vždyť „vánoční nálada“ znamenala trucování, omrzelost, hněvání se s ostatními a k tomu všemu měl Mirek Dušín přece daleko… Podobně jako Jaroslavu Foglarovi „vánoční nálada“ nejspíš vadí i americkým imigračním úředníkům. Dokládá to případ kanadské vozíčkářky Ellen Richardsonové, která chtěla svátky klidu a míru oslavit plavbou po Karibiku a na letišti New York, odkud měla turistická loď vyplouvat, byla vrácena zpět. Prý proto, že jí v minulém roce diagnostikovali klinickou depresi. Ve Spojených státech – podle srovnání vydaného Oxfordskou univerzitou státě s největším výskytem této nemoci na světě – mají vlastních lidí, kteří chmurami ostatním kazí nejkrásnější dny v roce, až dost. Že o další nestojí, lze pochopit. Jakými cestami ale získá americký úředník osobní data kanadské občanky? A co lékařské tajemství? Jak zpívá Ray Stevens v letité odrhovačce, radši buďte hodní, Santa Claus se dívá: „He’s everywhere! He’s everywhere!“
M. Zajíček