Kontroverzní milosti a amnestie nejsou výhradně českou záležitostí. Na začátku dubna udělil italský prezident Giorgio Napolitano milost důstojníkovi CIA Josephu L. Romanovi. Romano byl společně s dalšími dvaadvaceti agenty CIA pravomocně odsouzen za zosnování a provedení únosu milánského duchovního Abu Omara do Egypta v rámci operací takzvaných mimořádných vydávání. Jen několik dnů před udělením milostí pak byly odsouzeny i tehdejší špičky italské kontrarozvědky, které o únosu věděly a spolupracovaly na něm. Nejvyšší trest, deset let odnětí svobody, si odnesl bývalý náčelník Sismi (obdoba české BIS) Niccolò Pollari. Za plukovníka Romana, který prchal před italskou justicí od roku 2009, se přimluvil u Napolitana i jeho americký protějšek Barack Obama. A právě domnělou změnou v řízení informačních služeb pod novou americkou administrativou odůvodnil italský prezident udělení své milosti. K pochopení této „zásadní“ změny stačí odkázat na Guantánamo či každodenní útoky bezpilotních letounů na civilní obyvatelstvo a mezinárodní právo.
J. Horňáček
Europoslanci měli ve svých rukou rozhodnutí o záchraně systému obchodování s emisními povolenkami. Návrh na odebrání 900 milionů tun povolenek z aukcí o pouhých jednadvacet hlasů neprošel. Redukce počtu emisních kreditů by zvedla jejich cenu a tím opět motivovala společnosti ke snižování znečištění ovzduší. Vítězem sporu o uhlík jsou těžaři a uhelné elektrárny, prohrálo životní prostředí. Česko chtělo investovat příjem z aukcí povolenek do pokračování projektu Zelená úsporám. Vláda tak bude muset získat prostředky na energetickou renovaci budov jinde. Jde o důležitý impuls, který by v kombinaci s využitím místních obnovitelných zdrojů zatočil s rostoucí mírou znečištění ovzduší, jež devastuje zdraví lidí nejen v nejvíce postiženém Moravskoslezském kraji. Pád ceny povolenek však také, nejspíše dlouhodobě, srazil cenu elektřiny na burze. Investice do rozšíření Temelína potom ztrácí hospodářský smysl. ČEZ spolu se státem vlastně doplatil na svůj lobbing, při němž si v Evropě nadsazoval počty emisí, aby pak mohl zbylé prodávat na trhu. Dnes ČEZ povolenky za stovky milionů neprodá a nepostaví ani své vysněné reaktory, protože se projekt dostal mimo ekonomickou realitu. Sen o jaderné budoucnosti se tak nejspíše zhroutil jako domeček z karet.
M. Sedlák
Před mnoha lety vyhlásil hudební průmysl konec hudby. Většina alb se objevila „pirátsky“ na internetu ještě před vydáním a prodeje cédéček se propadaly. Na tom se dodneška nic moc nezměnilo. Hudebněprůmysloví giganti si stále pečlivěji vybírají interprety podle kritéria prodejnosti a hudbě samotné se paradoxně nedaří hůř, ale spíše lépe. Alespoň podle seznamu nových alb a singlů, které vyšly 20. dubna v rámci Record Store Day. Ten vznikl poměrně nedávno, v roce 2007, jako oslava „umění hudby“ a je spojen zejména s nahrávkami vydávanými na vinylu. Napočítal jsem jich přes stovku. Hned v úterý přibylo jen v angloamerické části světa dalších čtyřicet alb a na konci dubna jich ještě jednou tolik přibude. V tom množství samozřejmě ztrácíme přehled, zase ale máme čím obohacovat naše facebookové profily nebo, nejlépe s empétrojkou po ruce, šířit své evangelium mezi přáteli v hospodě.
J. G. Růžička
Severní Čechy bývají negativně vnímány jako krajina s vysokou kriminalitou, obývaná takzvanými nepřizpůsobivými. Způsob, jakým se autoři šedesátiminutového dokumentu Mezi panelama ve spolupráci s organizací Člověk v tísni pokusili postihnout život na sídlištích Chomutov a Jirkov, stereotypizaci regionu pouze prohlubuje. V těchto městech, říká si divák po jeho zhlédnutí, tedy opravdu žijí pouze narkomani, zkrachovalé existence, darební sprejeři a vyznavači hip hopu, protože vyjma dětí a komunálních politiků se ve filmu neobjeví žádní jiní obyvatelé. Portréty lidí na scestí jsou sice dojemné, citelně ale chybí běžný občan, „slušný člověk“, který jen nerad vystupuje z anonymity všedního života a ještě méně rád se zapojuje do toho veřejného. Zachytit existenci takového masového obyvatele sídlišť, kterého bychom mohli pracovně nazvat Homo panelákus, by přitom bylo daleko zajímavější. Jaký je právě jeho podíl na obrazu města, v němž žije?
T. Valtr
Po nedávném hackerském útoku na zpravodajské portály tuzemských novin byly zřejmě napadeny i webové stránky politické strany TOP 09, na nichž se 15. dubna objevil rozhovor se současnou ministryní kultury Alenou Hanákovou. Po prvním přečtení musí být každému soudnému člověku jasné, že interview (údajně uveřejněné téhož dne v deníku MF Dnes) je pouhým neumělým pokusem o diskreditaci ministryně, ověnčené nesčetnými úspěchy na poli nastavování procesů. Hanákové vkládá do úst věty, které nemají hlavu ani patu: „Myslím si, že kdyby všechna ministerstva i toto ministerstvo pracovalo i mělo se tak, že by nemělo žádný problém a všechno by bylo úžasné a tak, jak si představujeme, tak to by snad ani nebyla skutečnost.“ Je možné předpokládat, že za věcí stojí bývalí pohraničníci, politruci a zuřiví marxisté (před jejichž nástupem nedávno prozřetelně varoval premiér Petr Nečas), kteří se snaží zdiskreditovat nejsilnější českou pravicovou stranu tím, že poukazují na nedostatečnou intelektuální kapacitu její čelné představitelky. Dá se očekávat, že další útoky budou následovat. Pamatujme proto na slova nestora české televizní zábavy a moudrého klauna Miroslava Donutila: je třeba být „furt ve střehu“, neboť „pořád se něco děje“!
J. Gruber