eskalátor

Ministerstvo školství má štěstí na nepředvídatelné střelce. Zatímco proslulý Josef Dobeš si svůj útočný fortel vytrénoval v bezpečnostní agentuře, současný ministr Marcel Chládek má coby fotbalový rozhodčí zkušenosti z fotbalu. Protože seznam zlepšováků, se kterými tento Dobeš 2.0 denně přichází, uspokojivě narůstá a předsedovi vlády pomalu docházejí argumenty na ministrovu obranu, stal se Chládek jedním z politiků, na které se soustředí zájem médií. Škoda, že se jejich pozornost povětšinou týká jen malicherností, jakou je například zákaz automatů na dobroty, zatímco třeba ohlas otevřeného dopisu, kterým akademická veřejnost protestuje proti zrušení grantové výzvy na podporu výzkumných týmů v nových vědeckých infrastrukturách, je prakticky nulový. Přitom jde o věc zásadní. Ministr se tradičně dušoval, že pro něj je vzdělání prioritou a tak dále a tak podobně. Jednání s ministrem financí Babišem každopádně nesou své plody – jako jediní státní zaměstnanci nedostanou přidáno učitelé. A teď to navíc vypadá, že si ministerstvo školství utrhne mezinárodní ostudu. Pan ministr by si zkrátka zasloužil červenou kartu a pro příštích pár zápasů navíc i distanc.

T. Čada

„Doba, kdy někdo zkope vychovatele a my mu za to zakážeme večerníček, skončila,“ popsal pro server Novinky.cz ministr školství Marcel Chládek situaci po „brutálním útoku dvou chovanců na vychovatele“ v ústavu v Králíkách. V článku o potřebě represe, která všechno vyřeší, padne ještě mnoho velkých slov. Třeba o tom, že jediné, co na „ně“ platí, je zákaz styku s rodinou a zákaz kouření. Hlavně se tu však líčí příběh obětavých vychovatelů, kteří ze svého kupují chlapcům struny na kytaru a dostanou za to šroubovákem do krku. Že stejný vychovatel také uhodil bratra onoho „útočníka“ tak silně, že skončil v nemocnici s otřesem mozku, už se do tak dojemného příběhu nehodí. Režisér Petr Václav, který má s ústavem mnohé zkušenosti z doby natáčení svého hraného debutu Marián, napsal ministru Chládkovi otevřený dopis, v němž vedle dosti pochmurného líčení přístupu vychovatelů k chovancům vyjádřil pochyby nad smyslem represe při výchově. Ministr by měl dát na režisérovo závěrečné doporučení a jít se podívat na jeho nový snímek Cesta ven. Možná by mu pak došlo, že realita mnohdy vypadá jinak, než se z dálky zdá někomu, kdo si nic bližšího nezjistil, a že složité problémy nemívají jednoduchá řešení. Upřímně řečeno, kdyby mě někdo separoval od běžné společnosti, zakazoval mi stýkat se s rodinou, mlátil mě a ponižoval, násilí by mi nejspíš připadalo jako vhodná volba.

T. Stejskal

Letošní ročník festivalu v Cannes se musel obejít bez velkých událostí a mimořádných filmů. A ještě horší bylo, že i zajímavé události se odehrávaly jinde. Jérôme Kerviel, bývalý makléř banky Société Générale, při návratu ze své vatikánské pouti přitáhl do nedalekého Mentonu víc fotografů než kdejaká hvězda stříbrného plátna při promenádě na Croisette. Jeden výjimečný film se sice v Cannes přece jen promítal, ale stalo se tak mimo rámec festivalu. Jde o snímek Welcome to New York amerického režiséra Abela Ferrary, který francouzská média vyhodnotila jako umělecky laděnou variaci na vtipy o Francouzích. Neúčast Jeana­Luca Godarda – jenž „sjezdu zubařů“, jak občas Cannes nazývá, poslal trochu drzý videodopis plný urážek, citací Stalina, Maa a italských revolučních písní ze sedmdesátých let – pak definitivně zmarnila veškerou naději na pamětihodný ročník. Zastaralé promítací sály, hodinové fronty na nejvýznamnější filmy (a poloprázdné sály při projekci těch ostatních), bujaré večírky a rozmarné počasí dodaly festivalu atmosféru jakéhosi opožděného fin de siècle. Toto vyznění ještě posílila zpráva, že Číňané si chtějí uspořádat filmový festival vlastní a samozřejmě pompézní. Zdá se, že odchodem Gillese Jacoba, který festivalu šéfoval čtrnáct let, se Cannes nachází na uměleckém i ekonomickém rozcestí. Bude ale těžké vybrat si správně, kam dál.

J. Horňáček

Ze světa komiksu. Na webu Komiksárium.cz jsme nedávno ohlásili, že chceme podpořit komiksového scenáristu Stana Sakaie, jehož manželka se zotavuje po vážné nemoci a zdravotní pojištění na to nestačí. V Americe pro Sakaie pořádají aukce, na nichž se draží hrdina jeho série Usagi Yojimbo v podání nejslavnějších kreslířů současného komiksu. Tento nápad jsme přenesli k nám a králičího samuraje tak ztvárnili domácí výtvarníci. Odezva kreslířů byla skvělá, na internetu se ale několikrát objevil názor, že je to zbytečné, protože ve Spojených státech stejně padají tak horentní sumy, že nějaká tisícovka z Česka už to nevytrhne. Proč bychom vůbec pomáhali, když to za nás udělají jiní? Několik českých médií v uplynulých dnech slavilo pětasedmdesáté narozeniny Batmana, jehož první příběh prý vyšel 27. května, což je hloupost. Když jsem v jednom krátkém textu vysvětlil, že se Batman poprvé objevil 30. března a že naše média špatně pochopila nápis na obálce, který neznačí datum vydání, ale „datum spotřeby“, reakce mě opět zaskočila. Proč do toho vůbec rýpat? Novináři se prostě sekli o dva měsíce… To přece nikoho nezajímá. Přeháním, když se mi zdá, že všeobecná laxnost české společnosti začíná u drobnosti? Pokud ano, berte to jako poznámku hnidopicha, který zvedl hlavu od drobnokresby komiksových okének.

L. Růžička