Mezinárodní konference platformy reSITE představila v řadě příspěvků vize alternativních přístupů k urbanismu vycházející z komunitních modelů nebo krajinářské architektury. Otevřela tedy témata, která aktuálně rezonují i v otázkách plánování rozvoje Prahy.
Ve dnech 19. a 20. června 2014 se v nedávno otevřeném Foru Karlín v Praze konala již třetí konference mezinárodní platformy reSITE, tentokrát ve spolupráci s Institutem plánování a rozvoje hlavního města Prahy. Letošní konference nesla název Města a krajiny nové ekonomiky. Mezi hlavními přednášejícími se objevily takové osobnosti, jako ekonom působící na Harvardově univerzitě Edward Glaeser, hlavní kritik sekce architektury v New York Times Michael Kimmelman, architektka a držitelka prestižní ceny RIBA Jencks Award za rok 2013 Benedetta Tagliabue nebo krajinářský architekt a urbanista Adriaan Geuze, zakladatel krajinářského a urbanistického studia West 8. Jedinečnost této konference spočívala především ve skladbě přednášejících: vedle architektů, urbanistů a dalších odborníků – sociologů či ekonomů – přednesli své příspěvky také představitelé veřejné správy či vedoucí manažeři developerských firem.
Komunitní alternativa městské čtvrti
Společným motivem, který se nesl napříč příspěvky, byla snaha o hledání takových modelů přístupu k tvorbě veřejného prostoru, které zcela potírají technokratické myšlení a s ním spojené velké architektonické a urbanistické zásahy vyplývající z velkolepých modernistických idejí, jež spíše než zlepšení životního prostředí demonstrují politickou moc nad občany. Řada příspěvků volala po eliminaci takových zásahů.
„V našem projektu nejde o architekturu ani o městský rozvoj, ale o hledání nového způsobu, jak společně vytvořit prostor k životu v městské čtvrti.“ Těmito slovy popisovali své cíle Juval Diezider a Mario Husten, kterým se podařilo zachovat bar s klubem v lukrativní částí Berlína na břehu řeky Sprévy, a to navzdory developerskému projektu kancelářských budov schválenému městem. Dokázali přesvědčit městské orgány díky vytvoření alternativního projektu nové komunitní čtvrti. Úspěšnost prosazení tohoto projektu stojí na modelu sebeorganizace jednotlivých čtvrtí a na systému financování nezávislém na městu. Cílem je získat místo investorů spolupracující účastníky, kteří zde mohou rovnocenně participovat nezávisle na tom, kolik vložili do projektu peněz.
Potenciál krajinářské architektury
Důležitým východiskem hledání alternativního řešení městského urbanismu se v řadě příspěvků ukázala být krajinářská architektura. Otázkou, zda může být řídícím komponentem v urbanistickém navrhování, začal svou přednášku jeden z nejuznávanějších krajinářských architektů současnosti – Michel Desvigne. Odpověď na ni demonstroval na velkém projektu, na němž v současné době pracuje. Jedná se o více než sedm tisíc hektarů rozsáhlé území Saclay, rozkládající se jihozápadně od Paříže. Zde má vzniknout soustava čtvrtí kolem vzdělávacích a výzkumných institucí jakožto center nového ekonomického rozvoje Francie. Michel Desvigne tu má funkci vedoucího projektu, na kterém se podílí početný tým architektů a urbanistů. Není přitom zdaleka obvyklé, aby do čela tak velkého týmu byl zvolen právě krajinářský architekt.
Základní ideou při urbanistickém řešení celého projektu bylo pro Desvigneho navázání na již existující přirozenou topografii daného území, systém plošin a údolí, který by byl určující pro vznik sítí infrastruktur. Desvigne tak obrací běžně zavedený postup, kdy zásadní zásah v urbanistickém návrhu přichází od dopravního inženýra, pak od urbanisty, architekta a krajinářský architekt přichází (pokud vůbec) na řadu až v poslední fázi plánování. Desvigne však zdaleka nepřináší nové řešení. Pro realizaci na území Saclay se přímo inspiroval americkými projekty z počátku 20. století – systémem parků pro Washington a Boston od krajinářského architekta Fredericka Olmsteada. Města jsou protkána sítí parkových cest, které v krajinářské úpravě nepředstavují ani park, ani infrastrukturu jako takovou, ale fungují v jedné vrstvě. V návrhu pro Saclay se Desvigne snaží zachovat i tradiční charakter tohoto území, které slouží převážně zemědělství. V novém návrhu na řešení veřejných prostranství vytváří plochy, jež ve své funkci oscilují mezi zemědělskou krajinou a veřejným prostorem.
Potenciál krajinářské architektury na řešení urbanistických projektů veřejných prostor měst je v našem prostředí spíše opomíjen. O její prosazení se zde snaží sám zakladatel reSITE Martin Barry, který krajinářskou architekturu vyučoval na Fakultě architektury ČVUT. Konference reSITE se odehrála zrovna ve chvíli, kdy u nás vznikly a dále se rozšiřují důležité dokumenty: Metropolitní plán hlavního města Prahy, Manuál tvorby veřejných prostranství hlavního města Prahy nebo Koncepce pražských břehů. Díky konferenci reSITE jsme tak měli jedinečnou možnost konfrontace se zahraničními přístupy, která by mohla pomoci vyvolat diskusi nad dalším utvářením těchto plánů.
Autorka studuje teorii umění na VŠUP a dlouhodobě se věnuje historii architektury.
Konference reSITE. Praha, 19.–20. 6. 2014.