eskalátor

Neznám šťastnější lidi, než jsou zahrádkáři. Tento kmen v posledních letech utěšeně roste i ve městech. Zatímco pro mnohé městské lidi znamená změna ročních období jen nutnost měnit letní gumy za zimní, zahrádkář seje, sklízí a raduje se z úrody – a to obvykle měrou naprosto nekorespondující s nutriční hodnotou sklizených plodin. Spokojenost zahrádkáři projevují, na rozdíl od zbytku populace, i když prší, a až nepřirozené veselí jim způsobuje pouhá možnost pobytu na čtverci obdělané půdy. Kde se pohoda těchto lidí bere? Odpověď, kterou odhalila věda, zní: Mycobacterium vaccae. Tato běžná půdní bakterie byla poprvé izolována z kravského lejna (vacca je latinsky kráva), a ačkoliv patří do stejného rodu jako například původce tuberkulózy, její efekt na organismus je výrazně odlišný. Kontakt s ní totiž zvyšuje sekreci serotoninu, hormonu, který vyvolává pocit štěstí a navozuje ten správný relax. Cynik by řekl, že zahrádkáři jsou vlastně jen závisláci, kteří nahradili obligátní Prozac půdní bakterií. Ač na tom jistě něco pravdy je, můžeme oba druhy, bakterii i zahrádkáře, vidět také jako symbion­ty. Pěstitel za úplatu v podobě serotoninu a dobré nálady pracuje tak, aby zvelebil půdní prostředí pro své ­Mycobacterium. Takže až se zase srazíte s idiotem nebo prostě jen nebudete mít svůj den, běžte si zasadit pár ředkviček nebo třeba jiřiny. Ten pocit je totiž k nezaplacení.

M. Stella

Končí srpen a s ním i čas intenzivních, ale prchavých lásek v chorvatských letoviscích nebo na plážích „českého Balatonu“ – Mácháče. Těžko říct, jestli měl na podobu médii nejprovařenějšího milostného příběhu letošního léta větší vliv nedostatek financí, které si euroamerické domácnosti obvykle střádají na dovolenou, nebo spíš všudypřítomná modla individualismu, která z dlouhodobých vztahů činí nedosažitelný, a proto znovu žádoucí ­ideál. Každopádně letošními romantickými hrdiny se stali Don a Maxine, kalifornští manželé, kteří spolu nejenže vydrželi úctyhodných šedesát dva let, ale navíc dojali svět tím, že zemřeli stářím doslova ruku v ruce. Kde jsou ta nevázaná léta roků šedesátých, kdy Mary Lovattová trávila intimní chvilky v domácím bazénu s delfínem Peterem v rámci vědeckého experimentu svého muže, neuro­­loga Johna Lillyho, jehož pokusy inspirovalo užívání LSD a uvolněná atmosféra doby! Zdá se, že dnes toužíme po něčem zcela jiném než po vášnivém a společensky nepřijatelném vztahu. Možná nám jen chybí trocha idyly. Anebo prostě už nejsme pro delfíny dost sexy.

M. Zajíček

Hnutí Duha ve spolupráci s Nadací Heinricha Bölla letos v červenci vydalo publikaci Atlas masa, která se zabývá ekologickými problémy spojenými s živočišnou produkcí. Zatímco originální německé i anglické vydání silně akcentuje potřebu omezit konzumaci masa, česká verze prý byla přizpůsobena našemu prostředí, a tak zcela iracionálně doporučuje pouze přejít na bioprodukty. Bylo by hezké věřit, že zmíněné organizace jen nevědí, že kdyby všichni lidé pouze přešli na bio a dnešní bezprecedentně vysoká spotřeba nijak neklesla, museli bychom vykácet všechny pralesy světa, abychom měli pro pasoucí se dobytek dostatek místa. Bohužel se zdá, že tohoto problému si sice jsou všichni dobře vědomi, žádná organizace si ale netroufne jej otevřít jako první, protože by tím mohla odradit své příznivce. Ti by pak mohli přejít ke „konkurenční“ bohulibé organizaci (jak ostatně naznačuje i letos zveřejněný dokument Cowspiracy). Přemístění cílů, jak tento jev nazval sociolog Robert K. Merton, se zřejmě nevyhne žádné zbyrokratizované instituci, ani té s původně ušlechtilými záměry.

T. Vandrovcová

„Sundejte ty vlajky s těma heslama, neprovokujte zbytečně,“ zklidňoval místní policejní ředitel situaci před ubytovnou v Zelené ulici v Děčíně, kde se 13. srpna po skončení protiromské demonstrace na náměstí sešlo asi dvacet neonacistů, aby vyjádřili své názory. „Mrtvej cigán je míň než pokažená věc, míň než pokažená pračka… Teď jsou tady policajti, ale až tady nebudou, tenhle panelák bude celej hořet!“ ozývalo se před domem, kde žijí i děti. Ačkoliv dva povykující neonacisty policie nakonec odvezla k výslechu a obvinila, ve chvíli, kdy neonacisté vyhrožovali obyvatelům ubytovny smrtí, příslušníci policejního sboru považovali za důležitější starat se o odstranění protirasistického transparentu. Ostatně také „slušní“ účastníci demonstrace považují potřebu „proti cigánům se čas od času zdravě vyřvat“ za normální.

P. Šplíchal

O internetu koluje jeden klasický vtip – co se stane, když budou mít lidé pohromadě všechny informace, které v dějinách sesbírali, veškeré vynálezy, umělecká díla? Budou trávit život prohlížením obskurního porna a videí štěňátek. Podobně se nenaplnilo ani očekávání, že vznik sociálních sítí přinese rozvoj občanského aktivismu. Mnohem lépe se šíří výzvy typu „napiš, kde jsme se potkali“, „pěstuj si v listopadu knír“, „vypij litr, pokud možno tvrdého, alkoholu na ex“ a aktuálně i takzvaná ice bucket challenge, tedy „polij se kýblem ledové vody“. Nutno říct, že poslední návrh vypadá konečně jako něco rozumného – pokud se v současné době pomalu, ale jistě smiřujeme s návratem studené války, na každém kroku pociťujeme všeobecný nárůst antisemitismu, antiislamismu a xenofobie vůbec, je možná načase, aby si hlavu zchladil pokud možno celý svět.

M. Svobodová