Vystoupení Bohuslava Sobotky v Otázkách Václava Moravce poslední srpnový den vyvolalo obrovský rozruch. Český premiér byl označen za „nebezpečného zbabělce“ a „druhého Chamberlaina“. Jeho váhání nad dalšími sankcemi vůči Rusku se pro mnohé tuzemské novináře stalo druhým Mnichovem a přisluhováním Putinovi, novodobému Hitlerovi. Sobotka přitom pouze konstatoval, že by se Evropská unie měla soustředit na diplomatické řešení konfliktu a neprohlubovat ho novými sankcemi. Pisálci z Respektu volali po rozhodném gestu – nabančit ruskému prezidentovi, ať to stojí cokoli. Zřejmě je už omrzely „přestřelky v newsroomu“. Potřebujíli uspokojit své válečnické choutky, lze jim doporučit, aby si stejně jako ruští vojáci vzali dovolenou a vyrazili podpořit sobě milou stranu. Kdyby náhodou padli za svou pravdu, netřeba se obávat, že by se ideový tábor, který doposud hájili, rozpadl či zůstal bez vůdců. Stoka české publicistiky je dostatečně široká.
J. Gruber
Ferran Adrià, kuchařská celebrita a zakladatel legendární restaurace El Bulli ve Španělsku, jenž po dvě desetiletí udával směr světové elitní gastronomie, čelí v současnosti protestům environmentalistů, angažovaných občanů a aktivistů. Poté, co v roce 2011 Adrià restauraci zavřel, představil ambiciózní projekt na vybudování futuristického vzdělávacího centra, think tanku, gastroarchivu a galerie v jednom – jakési Mekky kulinářství. Projekt však počítá s významným zásahem do okolního přírodního prostředí, chráněné pláže náležící do národního parku Cap de Creus. Ačkoliv již Adrià dostal od vlády výjimku a povolení ke stavbě, místní občané a aktivisté sepsali petici, v níž vyzývají k přesunu centra na jiné místo. Poukazují na to, že návštěvnost chráněného území se zvýší až o dvě stě procent, daleko nad limit stanovený zákonem, a že uchování místa pro další generace má být prioritou. Dalo se však očekávat, kde ve skutečnosti priority leží. Vláda označila projekt za národní zájem a média považují signatáře petice, jejichž počet již překročil 75 tisíc, za „hatery“.
T. Uhnák
Je v dnešní době hnědé uhlí cennější než mnohasetleté obce, kulturní krajina či vztah lidí k místu? Přírodní bohatství v podobě zásob hnědého uhlí v lužickém regionu na pomezí Polska a Německa láká těžební giganty (konkrétně švédskou společnost Vattenfall nebo polskou PGE). „Špinavé“ uhlí má být spáleno v ultramoderních továrnách splňujících náročné ekologické limity. Elektrárenské společnosti se tváří štědře, slibují daně, nadstandardní náhrady, rekultivaci území, budování infrastruktury, nová pracovní místa, energetickou soběstačnost. Ta se v Polsku a Německu zvlášť počítá – nezávislost na ruském plynu a na výkyvech v dodávkách energie z obnovitelných zdrojů. Přesto se místní lidé nevzdávají a bojují za své domovy. 23. srpna odpor obcí podpořilo v rámci akce Spolu proti dolu přes sedm a půl tisíce lidí, kteří utvořili osm kilometrů dlouhý lidský řetěz z německé obce Kerkwitz do Grabice v Polsku. Ani česká výprava se v řetězu neztratila, také díky zástupcům z Horního Jiřetína – městečka v severních Čechách, které i se zámkem Jezeří musí podle plánů společnosti Czech Coal nezbytně ustoupit rypadlům, podobně jako mnoho obcí na polskoněmeckém pomezí. Čechy mohlo potěšit, že veřejnoprávní televize natočila na místě krátký šot. V neklidné současnosti ale pozornosti diváků patrně unikl.
K. Vojtíšková
Čeští muži mají opět svého korunovaného vrchního krasavce. Z tuctu kandidátů ho v soutěži Muž roku vybíraly letos více či méně zapomenuté hvězdy české popové scény, ovšem v minulosti řady porotců obohatili i arbitři vkusu na slovo vzatí jako Jiří Krampol, Tomáš Magnusek, Pavel Novotný či Tomio Okamura. Akci poněkud překvapivě zaštítil vicepremiér Pavel Bělobrádek, kterého dosud nikdo nepodezříval z vřelého vztahu k mužským vnadám. Organizovat obdobnou show je dnes každopádně téměř altruistickým gestem. V době proliferace amatérského porna je takřka nemožné ověřit, že žádný ze soutěžících nenatočil hanbaté video, což v těchto soutěžích bývá důvodem k vyloučení. Navíc zarostlé tváře hipsterů opovrhujících fitness centry, různé návraty k přirozenosti či módními domy podporovaný ideál androgynie oslabily vládu svalnatého ideálu ze stránek Men’s Health natolik, že si mohou mužské soutěže krásy o podpoře sponzorů, jakou mají obdobné ženské konkursy, nechat jenom zdát. Možná i proto si zvolení nového krále českých samců takřka nikdo nevšiml.
J. Horňáček
Chumel osob korzujících po nástupišti, plná nádražka a přídavná pípa na peróně – tak vypadal konečný den provozu stanice PrahaBubeneč. Přestože samotné nádraží, sloužící od roku 1850, z dopravního hlediska nezaniká, 28. srpna večer tu zastavil poslední osobní vlak; první vlak následující ráno už místo Bubenče stavěl na zatím nedostavěné zastávce v Podbabě o necelý kilometr dál. Technicky vzato je to rozumná změna: v Podbabě vznikl přestup na tramvaje a autobusy a cestující od Roztok a Kralup tak ušetří čas a námahu. Podobně to zřejmě chápe většina cestujících, protože kromě marginální internetové petice žádné akce za zachování bubenečské zastávky neproběhly. Lidé se do Bubenče nejspíš přišli rozloučit s něčím jiným. Tamní nádraží stojí ve stínu kaštanů, má hospodu, která teď nejspíš zavře, automat na kávu, lavičky, výpravčího, který poradí. Nová zastávka v Podbabě je bezbariérová, ale kromě kamerového systému nemá vůbec nic. Do opravy úseku z Podbaby do Holešovic je investována téměř miliarda, na zázemí pro cestující však nezbyla ani šestimístná částka. Na běžné příměstské cestování už se zřejmě pohlíží jen jako na čas, který je záhodno zkracovat – bez jakékoli snahy učinit jej příjemným.
M. Špína